Hněv

Ira (hněv), Giotto (1267-1337), Cappella Scrovegni, Padova

Hněv je silná afektivní reakce na překážku, která se staví do cesty při dosahování nějakého cíle nebo brání rozvíjení jednání. Je to emoce, jejímž původním smyslem bylo připravit jedince na útok. Podle intenzity se rozlišuje rozzlobenost (nejslabší), hněv, zlost a vztek (nejsilnější). Projevy hněvu zpravidla trvají krátce, dlouhodobějším projevem je hostilita (nepřátelství).

Protože hněv je primárně násilnou reakcí, snaží se ho lidé pokud možno brzdit, i při velké zlosti se místo fyzického napadení uchylují spíše k urážkám, výhrůžkám. Projevy hněvu nejčastěji narušují vztahy mezi lidmi. Nakonec mohou vést k izolaci a bolestné osamělosti. I když projevy hněvu mají často svůj důvod, jsou většinou přehnané a nepřiměřené situaci, která je vyvolala. Z hlediska náboženského bývá odsuzován jako hřích, např. katolická nauka jej považuje za jeden ze sedmi hlavních hříchů. Vlastnost, s níž člověk snadno podléhá vzteku, označujeme jako prchlivost.

Fyziologickými projevy hněvu jsou některé změny v tělesné činnosti, směřující ke zvýšení fyzické síly organismu – zvyšuje se srdeční tep, stoupá krevní tlak, člověk zčervená. Zlost vyvolávají některé drogy, například hašiš^[zdroj?] a alkohol.

Opakem hněvu je mírumilovnost.

Odkazy

Související články

• Emoce
• Agrese
• Cholerik
• Sedm hlavních hříchů
• Běs ve Slovanské mytologii
• Hysterie
• Nenávist
• Frustrace
• Nepřátelství
• Hrozny hněvu

Literatura

• KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak přežít vztek, zlost a agresi. [s.l.] : Grada, 2004. ISBN 80-247-0818-3.  
• NAKONEČNÝ, Milan. Lidské emoce. Praha : Academia, 2000. ISBN 80-200-0763-6. Kapitola Hněv, s. 259-263.  
• VONDRÁČEK, Vladimír; HOLUB, František. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Bratislava : Columbus, 1993. ISBN 80-7136-030-9. s. 64.