Vzpírání na Letních olympijských hrách 1988

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Vzpěračské soutěže na Letních olympijských hrách 1988 probíhaly od 18. do 29. září. Závodilo se na činkách značky Uesaka v Soulském olympijském parku v budově dnešní Umělecké síně Woori Financial (우리금융아트홀), která disponovala kapacitou 4 000 diváků. Soutěžilo se v 10 mužských kategoriích, medaile byly udělovány na základě výsledku v olympijském dvojboji. Soutěží se po 8 letech zúčastnili reprezentanti Sovětského svazu a dalších zemí Východního bloku, včetně Československa, kteří kvůli bojkotu nebyli přítomni na Hrách XXIII. olympiády, jež se roku 1984 konaly v Los Angeles. Právě reprezentace Sovětského svazu se ziskem 6 zlatých medailí stala nejúspěšnější výpravou v tomto sportovním odvětví.

Průběh soutěží[editovat | editovat zdroj]

Do soutěží bylo přihlášeno celkem 245 vzpěračů ze 62 zemí světa. Protože se soutěžilo v 10 hmotnostních kategoriích, mohlo jeden stát reprezentovat až 10 závodníků (ale pouze za předpokladu, že všichni splnili kvalifikační podmínky IWF). Bez ohledu na kvalifikační kritéria mohl každý národní olympijský výbor do soutěží vyslat až 2 reprezentanty. Pravidla vzpírání byla v roce 1988 v jistých ohledech odlišná od dnešních; zátěž na čince se zvedala po násobcích 2,5 kg a stejně tak se do olympijského dvojboje započítávaly pouze násobky této hodnoty. Závodníci měli k dispozici časový limit 2 minut (případně 3 minut, pokud byl jeden závodník, vzhledem k pravidlům určujícím pořadí nástupu k pokusům, nucen absolvovat dva po sobě jdoucí pokusy).

Vedle řady překonaných světových a olympijských rekordů zasáhly Hry v roce 1988 v plné síle problémy s dopingem. Ještě v průběhu soutěží byli usvědčeni z užití krycí látky furosemidu dva bulharští olympijští vítězové Mitko Grablev (v kat. do 56 kg) a Angel Genčev (v kat. do 67,5 kg). Po odhalení druhého případu se zbylí bulharští vzpěrači odhlásili. Pro Bulharsko se jednalo o první z řady vzpěračských dopingových skandálů, se kterými se potýká až do současnosti. Dalšími diskvalifikovanými byli Maďaři Kálmán Csengeri (čtvrtý v kategorii do 75 kg) a Andor Szanyi (stříbrný v kategorii do 100 kg) za užití stanozolu a španělský reprezentant Fernando Mariaca (třináctý v kat. do 67,5 kg), jemuž byla v těle diagnostikována přítomnost pemolinu. Kromě toho reprezentanti Švédska a Kanady předčasně odcestovali domů a použití zakázaných prostředků přiznali zpětně. Mezinárodní vzpěračskou federaci skandál tohoto rozsahu donutil přijímat různá opatření, což znamenalo také mj. zavedení nových hmotnostních kategorií od roku 1993 ve snaze oprostit se od minulé éry. V souvislosti s negativní dopingovou publicitou se vzpírání postupně začalo dostávat pod silný tlak Mezinárodního olympijského výboru a dokonce na pokraj vyřazení z programu OH, kde se i přes určitá zlepšení nachází doposud.

Vzpěračských soutěží se pod vedením šéftrenéra Emila Brzósky zúčastnilo také 5 reprezentantů Československa, kteří svými výkony nenavázali na úspěchy československého vzpírání z OH v Moskvě. Celkem čtyři z nich nebyli klasifikováni v dvojboji: Juraj Dudaš (kat. do 100 kg) třikrát neuspěl na základní váze 172,5 kg v trhu, Miloš Čiernik (kat. do 100 kg) třikrát nezvládl 210 kg v nadhozu, Anton Baraniak (kat. do 110 kg) neuspěl rovněž v nadhozu na 220 kg a nad síly Jiřího Zubrického (kat. nad 110 kg) bylo 185 kg v trhu. Jediným klasifikovaným tak byl Petr Hudeček v nejtěžší váhové kategorii nad 110 kilogramů. S výkony 175 kg v trhu, 225 kg v nadhozu a dvojbojovým součtem 400 kg obsadil konečné, bodované, páté místo.

Medailisté[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Zlato Stříbro Bronz
do 52 kg  Sevdalin Marinov
Bulharsko (BUL)
270 kg SR
(120 SR + 150 OR)
 Džon Bjong-kwan
Jižní Korea (KOR)
260 kg
(112,5 + 147,5)
 Che Čuo-čchiang
Čína (CHN)
257,5 kg
(112,5 + 145)
do 56 kg  Oksen Mirzojan
Sovětský svaz (URS)
292,5 kg OR
(127,5 OR + 165 OR)
 Che Jing-čchiang
Čína (CHN)
287,5 kg
(125 + 162,5)
 Liou Šou-pin
Čína (CHN)
267,5 kg
(127,5 + 140)
do 60 kg  Naim Süleymanoğlu
Turecko (TUR)
342,5 kg SR
(152,5 SR + 190 SR)
 Stefan Topurov
Bulharsko (BUL)
312,5 kg
(137,5 + 175)
 Jie Chuan-ming
Čína (CHN)
287,5 kg
(127,5 + 160)
do 67,5 kg  Joachim Kunz
Německá demokratická republika (GDR)
340 kg
(150 + 190)
 Israjel Militosjan
Sovětský svaz (URS)
337,5 kg
(155 OR + 182,5)
 Li Ťin-che
Čína (CHN)
325 kg
(147,5 + 177,5)
do 75 kg  Borislav Gidikov
Bulharsko (BUL)
375 kg OR
(167,5 OR + 207,5 OR)
 Ingo Steinhöfel
Německá demokratická republika (GDR)
360 kg
(165 + 195)
 Aleksandar Varbanov
Bulharsko (BUL)
357,5 kg
(157,5 + 200)
do 82,5 kg  Israil Arsamakov
Sovětský svaz (URS)
377,5 kg
(167,5 + 210)
 István Messzi
Maďarsko (HUN)
370 kg
(170 + 200)
 I Gjong-gun
Jižní Korea (KOR)
367,5 kg
(160 + 207,5)
do 90 kg  Anatolij Chrapatyj
Sovětský svaz (URS)
412,5 kg OR
(187,5 OR + 225 OR)
 Nail Muchameďjarov
Sovětský svaz (URS)
400 kg
(177,5 + 222,5)
 Sławomir Zawada
Polsko (POL)
400 kg
(180 + 220)
do 100 kg  Pavel Kuzněcov
Sovětský svaz (URS)
425 kg OR
(190 OR + 235 OR)
 Nicu Vlad
Rumunsko (ROU)
402,5 kg
(185 + 217,5)
 Peter Immesberger
Západní Německo (FRG)
395 kg
(175 + 220)
do 110 kg  Jurij Zacharevič
Sovětský svaz (URS)
455 kg SR
(210 SR + 245 OR)
 József Jacsó
Maďarsko (HUN)
427,5 kg
(190 + 237,5)
 Ronny Weller
Německá demokratická republika (GDR)
425 kg
(190 + 235)
nad 110 kg  Aljaksandr Kurlovič
Sovětský svaz (URS)
462,5 kg OR
(212,5 OR + 250)
 Manfred Nerlinger
Západní Německo (FRG)
430 kg
(190 + 240)
 Martin Zawieja
Západní Německo (FRG)
415 kg
(182,5 + 232,5)

Pořadí zemí[editovat | editovat zdroj]

Medailová tabulka[editovat | editovat zdroj]

Pořadí Stát Zlato Stříbro Bronz
1. Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz 6 2 -
2. Bulharsko Bulharsko 2 1 1
3. Východní NěmeckoVýchodní Německo Východní Německo 1 1 1
4. TureckoTurecko Turecko 1 -
5. MaďarskoMaďarsko Maďarsko 2 -
6. Čínská lidová republikaČínská lidová republika Čínská lidová republika 1 4
7. Západní NěmeckoZápadní Německo Západní Německo 1 2
8. Jižní KoreaJižní Korea Jižní Korea 1 1
9. Rumunsko Rumunsko 1 -
10. PolskoPolsko Polsko 1

Neoficiální klasifikace zemí[editovat | editovat zdroj]

Pořadí Stát Zlato Stříbro Bronz Body
1. Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz 6 2 54
2. Čínská lidová republikaČínská lidová republika Čínská lidová republika 1 4 28
3. Bulharsko Bulharsko 2 1 1 23
4. Východní NěmeckoVýchodní Německo Východní Německo 1 1 1 19
5. MaďarskoMaďarsko Maďarsko 2 15
6. PolskoPolsko Polsko 1 15
7. Západní NěmeckoZápadní Německo Západní Německo 1 2 13
8. Jižní KoreaJižní Korea Jižní Korea 1 1 13
9. TureckoTurecko Turecko 1 9
10. Rumunsko Rumunsko 1 8
11. JaponskoJaponsko Japonsko 5
12. Velká BritánieGBR Velká Británie 4
T13 IndonésieIndonésie Indonésie 3
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké 3
T15 ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo 2
FrancieFrancie Francie 2
T17 EgyptEgypt Egypt 1
ItálieItálie Itálie 1
KanadaKanada Kanada 1
ŘeckoŘecko Řecko 1

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Official Report of the XXIV Olympiad. 1.. vyd. Soul : Seoul Olympic Organizing Committee, 1989. Dostupné online. (anglicky) 
  • Hry XXIV. olympiády Soul 1988. Praha : Olympia, 1989. 206 s. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]