Vyplenění Říma (410)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Vyplenění Říma 24. srpna 410[editovat | editovat zdroj]

Alarich I. (395–410), který byl spíše vojenským vůdcem Vizigótů než skutečným králem, byl v prostřed vyjednávaní se západořímským císařem Honoriem, když byla jeho vojska napadena Sarem, také gótským velitelem, jenž byl spojencem Honoriovým a jenž slíbil krevní mstu Alarichovu švagru Ataulfovi. Odpovědí se Alarich vrátil k Římu a oblehl ho (již potřetí). 24. srpna 410 mu otroci otevřeli římskou Salarijskou bránu (Porta Salaria) a Vizigóti se vhrnuli dovnitř a loupili tři dny. Mnoho významných budov města bylo vypleněno, včetně mauzolea AugustovaHadrianova (nyní známého spíše jako Andělský hrad), ve kterých bylo pohřbeno mnoho minulých římských císařů; popel z uren z obou hrobek byl vysypán. Město bylo vypleněno poprvé po 800 letech. Mnoho Římanů bylo vzato do zajetí, včetně sestry císaře Honoria, Gally Placidie, která se následně vdala za Ataulfa. Desetitisíce Římanů po onom plenění z ekonomicky zruinovaného města utekly na venkov[zdroj?]. Mnoho z nich hledalo útočiště v Africe.

Historik Procopius zaznamenal následující anekdotu: slabomyslný císař Honorius byl jedním eunuchem informován, že „Roma byla zničena” a domnívaje se, že řeč je o jeho oblíbené slepici, také pojmenované „Roma“, vykřikl ve velkém zděšení: „Jak by mohla? Právě mi zobala z ruky.“ Po vysvětlení se nešťastnému císaři velice ulevilo.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sack of Rome (410) na anglické Wikipedii.