Vyjmenovaná slova
Jako vyjmenovaná slova (zastarale vyňatá slova nebo vybraná slova) bývají označovány skupiny českých nebo slovenských slov domácího původu, v jejichž kořenech se po obojetné souhlásce píše y (ý). Ypsilon se užívá v kořenech tvarů vyjmenovaných slov a ve slovech, která obsahují tentýž kořen, tj. jsou od nich odvozená nebo s nimi příbuzná.[1] Kromě kořenů je ve vyjmenovaných slovech obsažena i předpona vy-/vý-. Vlastní jména se mohou od obecných pravidel odchylovat (např. Syrovátka i Sirovátka).[2]
Vyjmenovaná slova v češtině[editovat | editovat zdroj]
Historie a vývoj[editovat | editovat zdroj]
Původně se hlásky i a y lišily výslovností, v současné době se tento rozdíl zachoval již jen v některých nářečích. Proto jsou vyjmenovaná slova odedávna součástí Pravidel českého pravopisu, uváděna byla ve vydáních z let 1902, 1913, 1941, 1957, 1993. Jako nejstarší zdroj jsou uváděna Pravidla hledící k českému pravopisu a tvarosloví z roku 1902, jejichž autorem byl Jan Gebauer, kde však slova nebyla zvlášť vyňatá, ale jen uvedená v běžném abecedně řazeném slovníku.[2]
Pravidla z roku 1913 již obsahovala stručný výčet: „Kromě toho jest nutno některá slova, v nichž se píše y(ý), prostě si pamatovati. Jsou to tato: obyčej, babyka, Bydžov, bystrý (bystřina, Bystřice), kobyla; kopyto, pykati, pysk, zpytovati, pytel, třpytiti se; hmyz, mys, mysl (mysliti, myšlenka, myslivec, smysl, Nezamysl, Litomyšle), myš; vydra, povyk, zvyk (obvyklý), vyza, vyžle; usychati (vysychati atd.), syčeti (sykot), syn, syrob, sysel, sytý (sytiti); polykati, lysý (lysina, lyska), lyže, plyn (plynouti), slynouti, Volyň; jazyk (jazýček), brzy, nazývati.“[2]
Seznam vyjmenovaných slov uváděný ve školních učebnicích se časem vyvíjí. Zastaralá slova jsou nahrazována živějšími slovy s týmž kořenem, jsou doplňována chybějící slova, jsou přidávána příbuzná slova, jejichž příbuznost novějším generacím není zřejmá, atd. Rozdíly mohou být i mezi různými učebnicemi z téže doby. Seznamy vyjmenovaných slov bývají zpravidla doplňovány i příklady příbuzných slov, zaměnitelných nepříbuzných slov, nevyjmenovaných slov, v nichž často lidé dělají chyby, atd.
Obojetné souhlásky[editovat | editovat zdroj]
Ještě podle bratrského pravopisu byly hlásky S, Z a C tvrdé. Josef Dobrovský však v Zevrubné mluvnici jazyka českého (1809) překlasifikoval C na měkkou souhlásku a S a Z na obojetné.[3][4]
Ve druhé polovině 20. století lingvisté několikrát upozornili, že Dobrovského klasifikace je mylná a C je ve skutečnosti obojetnou souhláskou.[3][5] Podle aktuálně platného pravopisu se však ve slovech českého původu píše po C tvrdé y jen ve dvou typech případů: podstatná jména podle vzoru hrad končící v prvním pádu na C (tácy, kecy) a trojvýchodná přídavná jména (bezkopcý).[3] Pokud by v budoucnu C bylo překlasifikováno na obojetnou souhlásku, což jazyková poradna ÚJČ považuje za odůvodněné a pravděpodobné, dotklo by se to pravděpodobně především slov podle vzorů předseda a žena (Nohavica, skica), které by pak nepodléhaly měkkým podvzorům.[3]
Podle nynější konvence obojetnými souhláskami v češtině jsou: B, F, L, M, P, S, V, Z. Na zapamatování obojetných souhlásek se užívá mnemotechnická pomůcka BeFeLeMe Pes Se VeZe.[6] Na základních školách se žáci učí stále vyjmenovaná slova v určitém pořadí, ovšem nové didaktické postupy od pořadí upouštějí. [7]
Hláska f se v domácích českých slovech vyskytuje zcela výjimečně, vesměs v citoslovcích, slovech zvukomalebného původu a jen v několika málo jiných (doufat, zoufat). V domácích slovech se v kořenech slov po f ypsilon nepíše. Slova fyzika, refýž, zefýr apod. nejsou slova (původem) domácí.[8]
Jako obojetné souhlásky se v české gramatice chovají také w a x, po nichž v závislosti na skloňovacím vzoru může následovat i nebo y. V domácích slovech se však nevyskytují.
Seznam vyjmenovaných slov[editovat | editovat zdroj]
B[editovat | editovat zdroj]
- by (→ aby, kdyby, bych, byste atd.)
- být[8]
- být (existovat) × bít (tlouct)[8]
- dobýt (zmocnit se) × dobít (baterii, zvěř)[8]
- nabýt (získat) × nabít (náboj)[8]
- zbýt (zůstat) × zbít (zmlátit)
- Slova bydlit, obyvatel, byt, příbytek, nábytek, dobytek, zbytek jsou také odvozená od slova být[9], ale tato souvislost už není zcela zřejmá, pročež se zpravidla uvádějí zvlášť.
- bydlit[8]
- obyvatel[8]
- byt[8]
- příbytek[8]
- nábytek[8]
- dobytek[8]
- (zbytek[8])
- obyčej[8] (obyčejný)
- toto slovo má původ ve stejném základu jako „obvyklý“, v však zde splynulo s b
- bystrý[8] (→ Bystrá, Bystrá nad Jizerou)
- bylina[8] (→ býložravec, Brumov-Bylnice)
- býlí (plevel) × bílí (zbarveni bíle)[8]
- pelyněk černobýl, celík zlatobýl
- kobyla[8] (→ Kobylnice, Kobylí)
- býk[8] (→ Býkovice)
- Přibyslav[8]
- (babyka)
- babyčka (malá babyka) × babička (prarodič)[8]
- vlastní jména
- Bydžov[8]
- Býchory
- Byseň
- Přibyslav, Přibyslavice[8]
- Bylany[8]
- Hrabyně[8]
- Rabyně[10]
- Byšice[10]
- Kobylisy[10]
- Zbyněk[8]
- Zbyšek[8]
- Radobýl[8]
- Hlubyně[zdroj?]
- Obyčtov[8]
- Zbýšov
- Býšť
- Bystřice (Nová Bystřice, Bystřice nad Pernštejnem)
- mezi vyjmenovaná slova nepatří
- Byteš – město Velká Byteš bylo roku 1924 oficiálně přejmenováno na Velká Bíteš, do té doby bylo uváděno ve vyjmenovaných slovech[11]
Názvy Nedabyle, Třebýcina[12], Třebýcinka[13], Zbyslavice[14], Zbytiny nejsou v mluvnické literatuře mezi vyjmenovanými slovy uváděny.
F[editovat | editovat zdroj]
Žádné slovo českého původu s y po f v kořeni slova neexistuje.[8] Některé učebnice nebo přehledy ale uvádějí jako vyjmenovaná i některá zdomácnělá slova cizího původu, například
- × zefír – tkanina
L[editovat | editovat zdroj]
- slyšet[1]
- mlýn[1]
- blýskat se[1]
- polykat[1]
- plynout[1] (plyn)
- plýtvat[1]
- vzlykat[1]
- lysý[1]
- lýtko[1]
- lýko[1]
- lyže[1] (slovo přejaté z ruštiny[2])
- pelyněk[1]
- plyš[1]
- (slynout[1])
- ale slinout, slinovat (stlačením nebo spečením pevně spojit drobnější částice)[15], slín[16]
- (plytký[1])
- (vlys[1])
- vlastní jména
- mezi vyjmenovaná slova nepatří
Názvy Lysice, Lysovice, Lysůvky, Lysec a Lyžbice nejsou v mluvnické literatuře mezi vyjmenovanými slovy uváděny.
M[editovat | editovat zdroj]
- my[8]
- my všichni × mi (mně)[8]
- mýt[8] (→ mýdlo, myčka, umyvadlo)
- myslet i myslit[8]
- mýlit se[8]
- hmyz[8]
- myš[8]
- hlemýžď[8]
- mýtit[8]
- zamykat[8]
- smýkat[8] (→ smýčit, smyčec)
- dmýchat[8]
- chmýří[8]
- nachomýtnout se[8]
- (mýto[8])
- (mykat[8])
- (mys[8])
- (sumýš)[8]
- vlastní jména
- Nezamyslice[8]
- Litomyšl[8]
- Kamýk[8]
- Vysoké Mýto[10] (odvozené od mýto)
- Přemysl[8] (→ Nezamysl, Křesomysl apod.)
mezi vyjmenovaná slova nepatří
Názvy Grešlové Mýto, Myštěves, Myslín, Myštice, Radomyšl, Nemyčeves, Horní Myslová, Kostelní Myslová, Mysletice, Mysliboř, Myslibořice, Mysletín, Myslkovice, Nemyšl, Podmyče, Vémyslice, Všemyslice, Onomyšl nebývají v mluvnické literatuře mezi vyjmenovanými slovy uváděny.
P[editovat | editovat zdroj]
- pýcha[8]
- pytel[8]
- pysk[8]
- netopýr[8]
- slepýš[8]
- pyl[8]
- kopyto[8]
- klopýtat[8]
- třpytit se[8]
- zpytovat[8] (→ přípona -zpyt)
- pykat[8]
- pikaná (dětská hra)[8], pikola, pikat (slovo možná onomastického původu z citoslovce pik, piky piky na hlavu,[17] popř. může souviset se slovem pikle nebo pocházet z němčiny[2]) Příruční slovník jazyka českého z r. 1944–1948 uváděl i pro dětskou hru tvar „pykat“, Slovník spisovného jazyka českého z roku 1960 začal obě slova pravopisně rozlišovat.[2]
- pýr[8]
- pýřit se
- čepýřit se
- pýří (chmýří)[8]
- pyj[8]
- vlastní jména
mezi vyjmenovaná slova nepatří
Název Pyšel není v mluvnické literatuře mezi vyjmenovanými slovy uváděn.
S[editovat | editovat zdroj]
- syn[8]
- sytý[8] (→ sycený, Nesyt)
- sýr[8]
- syrový[8]
- syrý (syrový) × sirý (opuštěný)[8]
- sychravý[8]
- usychat i usýchat[8]
- sýkora[8]
- sýček[8] (→ sýc)
- sysel[8]
- syčet[8]
- sypat[8] (→ sýpka)
- vlastní jména
- do vyjmenovaných slov (již) nepatří
-
- sirob[8], sirup[8] (do změny v roce 1957 bylo v pravidlech pravopisu uvedeno jako syrob a syrup pod vlivem mylného etymologického výkladu[2])
- sípat (chraptět)[8]
- sivý (šedivý)[8]
- osyka – strom topol osika, Pravidla českého pravopisu a mluvnice do 30. let 20. století uváděla tvar osyka, protože se samohláska i po s, z, c od 16. stol. vyslovovala široce a psala se y[18]
V[editovat | editovat zdroj]
- vy, vykat[1]
- vysoký[1]
- výt[1]
- výskat[1]
- výskat (jásat) × vískat (probírat se někomu ve vlasech)[8]
- zvykat[1]
- žvýkat[1]
- vydra[1]
- výr[1]
- vyžle,[1] (původně plemeno loveckého psíka, později přeneseně pes-strašidlo a poté hubené dítě[2])
- povyk[1]
- výheň[1]
- předpony vy- a vý-[1]
- cavyky[1]
- vyza[1]
- kavyl[10]
- vlastní jména
- Výpřež (předpona vy-, odvozeno ze slovesa vypřahati)
- Výtoň[8] (předpona vy-, odvozeno ze slovesa vytnout)
- Vyškov[8] (odvozeno od slova vysoký)
- Vysočany[10] (odvozeno od slova vysoký)
- Vyšehrad[10] (odvozeno od slova vysoký)
- Vyžlovka[1] (odvozeno od slova vyžle)
Z[editovat | editovat zdroj]
- brzy[8]
- brzičko (přípona -ičko, jako mal-ičko)[8]
- jazyk[8] (→ jazylka)
- nazývat (se)[8] (→ ozývat se, vzývat)
- zívat (únavou) → nazívat se (často zívat)[8]
- vlastní jména
Vyjmenovaná slova ve slovenštině[editovat | editovat zdroj]
Ve slovenštině se za obojetné souhlásky považují b, m, p, r, s, v, z, případně i f. Oproti češtině je mezi nimi tedy navíc r. Hláska l se sice neuvádí mezi obojetnými souhláskami, ale k vyjmenovaným slovům je připojen seznam výjimek, v nichž se po l píše tvrdé y.
B[editovat | editovat zdroj]
by, aby, keby, byľ, bystrý, Bystrica, Bytča, byť (existovať), bydlisko, bývať, dobytok, obyčaj, obyčajný, kobyla, býk, bylina, byvol, dobyť, bytosť, byt, obytná, bydlo, byt, bystrina, obývať, obyvateľ, prebývať, zbytočný, výdobytok, dobýjať
M[editovat | editovat zdroj]
my, mykať, pomykov, odomykať, zamykať, odmykať, mýliť sa, mýlka, omyl, myslieť, myseľ, myšlienka, zmysel, výmysel, priemysel, myť, umyť, umývať, pomyje, mydlo, Myjava, smyk, priesmyk, šmýkať sa, šmyk, myš, mýto, hmýriť sa, hmyz, žmýkať, mys, priesmyk, vymyslieť
P[editovat | editovat zdroj]
pyšný, pýšiť sa, pýcha, prepych, pýtať sa, opýtať sa, vypýtať sa, pytač, dopyt, pýr, pýriť sa
R[editovat | editovat zdroj]
ryba, rýchly, rys, ryť (rozrývať), rýpať, rýľ, úryvok, hrýzť, ohryzok, kryť, úkryt, strýc, strýko, stryná, ryža, bryndza, koryto, korytnačka, ryčať, kryštál, rým, rytier, kryha
S[editovat | editovat zdroj]
syn, syr, syrový, sýty, nasýtiť (sa), nenásytný, dosýta, sypať, sypký, osýpky, zásyp, syčať, sykať (vydávať zvuk), sýkorka, syseľ, vysychať, sychravý
V[editovat | editovat zdroj]
vy-/vý- (předpona), výskyt, vysoký, výška, zvyšok, zvyk, vy (zájmeno), vykať, vydra, vyhňa, výr (sova), výskať, vyžla (psí plemeno), vyť (vydávat zvuk), vyza (sladkovodní jeseterovitá ryba)
Z[editovat | editovat zdroj]
jazyk, jazyčný, jazyčnica, nazývať (sa), ozývať (sa), pozývať, prizývať, prezývať, vyzývať, vzývať
Výjimky po „L“[editovat | editovat zdroj]
lyko, lykožrút, lykovec, lysý, lysina, lyska, Lysá, lysec, lýtko, lýtkový, lyžica, lyžičiar, lyžička, mlyn, mlynár, mlynček, mlynárik, mlynica, plyn, plynáreň, plynový, plynár, plynárenský, plynný, plytký, plytčina, plynulý, plynule, plytvať, slýchať, nedoslýchavý, neslýchaný, vyslyšať, lyže, lyžovať, lyžovačka, lyžiarsky, lyžiar, plyš, plyšový, blýskať sa, blyskáč (bylina orsej jarní), blýskavica, blysnúť (sa), blyšťať sa, vzlykať, oplývať, plynúť, splývať, vplyv, vplývať, zlyhať, zlyhávať,
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah Pravidla českého pravopisu s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 1998 (2003 tisk). 391 s. ISBN 80-200-0992-2. S. 12.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n Vyjmenovaná slova, Internetová jazyková příručka, Jazyková poradna Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR, v. v. i., 2008
- ↑ a b c d Dotaz týdne, 13/2009 Archivováno 20. 12. 2011 na Wayback Machine., Ústav pro jazyk český
- ↑ Josef Dobrovský: Ausführliches Lehrgebäude der böhmischen Sprache (Zevrubná mluvnice jazyka českého) 1809
- ↑ Robert Adam: Bezkopcý úval známý svými hicy předlohou skici mistra Kopanici, Naše řeč, 2003
- ↑ Co jsou vyjmenovaná slova?, Slovníček pojmů z literatury a mluvnice, web Český jazyk.cz, Ing. Tomáš Souček, posl. aktualizace 27. 4. 2008
- ↑ PRAVIDLA - Vyjmenovaná slova | Pravopisně.cz. pravopisne.cz [online]. [cit. 2016-11-02]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj ak al am an ao ap aq ar as at au av aw ax ay az ba bb bc bd be bf bg bh bi bj bk bl bm bn bo bp bq br bs bt bu bv bw bx by bz ca cb cc cd ce cf cg ch ci cj ck cl cm cn co cp cq cr cs ct cu cv cw cx cy cz da db dc dd de df dg dh di dj ŠAUR, Vladimír. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Praha: Ottovo nakladatelství, 2004. 448 s. ISBN 80-7181-133-5.
- ↑ Jako odvozená jsou například vypsána v příručce Pravidla českého pravopisu s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 1998 (2003 tisk). 391 s. ISBN 80-200-0992-2. S. 12.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m Pravopis_vyjmen_slova. eridanus.cz [online]. [cit. 2022-09-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-09-09.
- ↑ KOTÍK, Jaromír. Bítešské historky a pověsti. Velké Meziříčí: Městské muzeum ve Velké Bíteši, 1992. 100 s. Kapitola Jak se vyvíjel název našeho města, s. 67–68.
- ↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2010-03-10]. Dostupné online.
- ↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2010-03-10]. Dostupné online.
- ↑ Zbyslavice. Český úřad zeměměřický a katastrální: Veřejný dálkový přístup – vyhledávání obce
- ↑ Slovo v kostce: Slinovat
- ↑ Internetová jazyková příruča: Slín
- ↑ Jiří Rejzek: Český etymologický slovník, LEDA Voznice, 2001
- ↑ SVĚRÁK, František. K původu jména babyka. Naše řeč. 1974, roč. 57, čís. 4. Dostupné online [cit. 2016-07-13].
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Vyjmenovaná slova, Internetová jazyková příručka, Jazyková poradna Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR, v. v. i., 2008
- Pravidla českého pravopisu s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 1998 (2003 tisk). 391 s. ISBN 80-200-0992-2.
- ŠAUR, Vladimír. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Praha: Ottovo nakladatelství, 2004. 448 s. ISBN 80-7181-133-5.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Slovníkové heslo Příloha:Vyjmenovaná slova (čeština) ve Wikislovníku
