Vydržení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Vydržení (latinsky usucapio) je způsob nabytí vlastnického práva, právní institut pocházející z římského práva. Konkrétně se jedná o způsob originární (tzn. vlastnické právo vzniká jako nové, neodvozené od předchozího vlastníka). K nabytí vlastnictví vydržením dochází oprávněným držením věci po zákonem stanovenou dobu. Nabyvatelem vlastnického práva je oprávněný držitel.

Římské právo[editovat | editovat zdroj]

V Římě bylo k vydržení potřeba splnit pět následujících podmínek:

  1. res habilis – věc je způsobilá stát se objektem vlastnického práva
  2. titulus – držba vedoucí k vydržení musí vzniknout z právem uznaného důvodu
  3. bona fides – držitel musí být v okamžiku nabytí držby přesvědčen, že tím nikomu nezpůsobuje újmu
  4. possessio – musí se jednat o skutečnou držbu (tedy ne kupříkladu o detenci)
  5. tempus – vydržení nastává po uplynutí tzv. vydržecí doby: dle zákona 12 desek 1 rok u movitostí, 2 roky u nemovitostí, v justiniánském právu změněno na 3 roky u movitostí a 10 let pro nemovitosti mezi přítomnými (bydlícími ve stejné provincii) či 20 let mezi nepřítomnými (bydlící v různých provinciích)

České právo[editovat | editovat zdroj]

Podle českého práva se vlastníkem věci může stát pouze oprávněný držitel,[1] a to jestliže ji má v držbě po dobu 3 let (movitost) nebo 10 let (nemovitost). Do této lhůty se přitom započítává i doba, po kterou věc držel jeho právní předchůdce. Vydržet však nelze vlastnictví věcí, které nemohou být předmětem vlastnictví, nebo které mohou být pouze ve vlastnictví státu či zákonem určených právnických osob.[2]

S institutem vydržení a s nezměněnými lhůtami pro obecné případy vydržení počítá i vládní návrh nového občanského zákoníku.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. § 130 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „ObčZ“)
  2. § 134 ObčZ
  3. Vládní návrh občanského zákoníku. PDF online. [cit. 2011-6-27] § 1084

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]