Vrhač oštěpů
Katapulta, katapult, šípomet neboli vrhač oštěpů (řecky Euthytonon) fungoval na stejném principu jako balista, ale vystřeloval dlouhé oštěpy.
Byla horizontálně stavitelná a na galérách stála na otočném podstavci. Na přední straně byl stejný rám se svazky žíní jako u balisty a v pozdější době se zhotovovala i varianta, která k výstřelu využívala listovou pružinu neboli lučiště, někdy i kovové.
Dochoval se podrobný návod na konstrukci celého stroje a průměr svazku žíní odvozuje autor od délky střely – šlo přibližně o 1/9 délky střely. Katapulta vymršťovala šípovité střely délky 40 – 180 centimetrů a hmotnosti 1 – 4 kg až na 650 metrů: Byla natolik přesná, že jednotlivé osoby zasáhla na 100 a hromadné cíle na 200 metrů.
Kovovým lučištěm byly vybaveny zejména ruční varianty, které používal jednotlivec a byly nazývány škorpión, jako vše, co střílelo krátké šipky. Šlo předchůdce kuše, ale řemeslně lépe zpracovaný, zato složitější.
Paleolitický vrhač oštěpů [editovat]
Paleolitické vrhače oštěpů (anglicky atlatl) se objevují zejména v pozdním paleolitu (např. magdalénienská kultura 17–11 000 let př.n.l.) Zbraň má podobu páky prodlužující asi o 50–60 cm ruku lovce. Použití umožňuje udělit oštěpu vyšší rychlost ve srovnání s hodem z ruky. Paleolitický vrhač oštěpů se opírá o prohlubeň na konci ratiště oštěpů krátkým hákem. Hlavice vrhače s hákem může být kostěná, nebo bývá zbraň vyrobena z jednoho kusu tvrdého dřeva. Zdá se, že ve většině loveckých kultur byly vrhače postupně nahrazeny lukem. Ovšem ve vojenství obdobné vrhače používaly i mnohem mladší kultury, například Aztékové.[1] Ve zmínkách o Aztécích (příp. obecně ve výzkumech publikovaných v USA nebo Mexiku)[2] je vrhač oštěpů označován také jako atlatl. Aztékové a jejich spojenci ho aktivně používali během bojů se španělskými dobyvateli.[1] Při zmínkách o vrhači používaném australskými domorodci se používá také název woomera.[3]
