Vrabečnicovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Vrabečnicovité

Lýkovec jedovatý (Daphne mezereum)
Lýkovec jedovatý (Daphne mezereum)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: slézotvaré (Malvales)
Čeleď: vrabečnicovité (Thymelaeaceae)
Juss., 1789

Vrabečnicovité (Thymelaeaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu slézotvaré (Malvales). Zahrnuje 50 rodů a téměř 900 druhů a je rozšířena po celém světě. Vrabečnicovité jsou nejčastěji dřeviny se 4-četnými nebo 5-četnými květy. Některé druhy jsou velmi jedovaté. V české přírodě je čeleď zastoupena 2 druhy lýkovce a vrabečnicí roční.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Vrabečnicovité jsou opadavé nebo stálezelené keře a stromy, řidčeji i liány a byliny se střídavými nebo řidčeji vstřícnými jednoduchými listy bez palistů. Někdy jsou internodia zkrácená a listy proto vypadají jako přeslenité. Větve bývají ohebné a obtížně se lámou, neboť obsahují v lýku a kůře dlouhá pevná vlákna a dřevo je málo lignifikované. Čepel listů je celokrajná, se zpeřenou žilnatinou. Rostliny jsou jednodomé nebo řidčeji dvoudomé.

Květy jsou jednopohlavné nebo oboupohlavné, pravidelné, jednotlivé nebo v úžlabních či vrcholových květenstvích. Kalich je trubkovitý až zvonkovitý, srostlý, 4 až 5-četný, nejčastěji bledě zelený, bílý nebo smetanový. Korunních lístků je stejný počet jako kališních nebo dvojnásobek, často je koruna redukovaná na šupinky nebo chybí. Na bázi květní trubky je obvykle vyvinut nektáriový terč, buď srostlý nebo tvořený oddělenými nektárii, u některých zástupců může být i laločnatý a korunovitý. Tyčinek je 2 až mnoho (nejčastěji stejný počet jako kališních cípů nebo dvojnásobek), obvykle jsou přirostlé u ústí nebo uvnitř květní trubky, s krátkými tyčinkami. V jednopohlavných samičích květech tyčinky chybějí nebo jsou přítomna pouze staminodia. Semeník je svrchní, pseudomonomerní, tvořený jedinou komůrkou s jedním vajíčkem, někdy vyrůstající na krátkém gynoforu. Čnělka je vrcholová nebo poněkud postranní, s hlavatou bliznou. Plodem je peckovice, řidčeji oříšek. Semena jsou poměrně velká.[1][2]

Mnohé druhy vrabečnicovitých jsou silně jedovaté. Nejčastější účinnou látkou je dafnin, kumarinový derivát přítomný ve všech částech rostliny.[1]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Čeleď vrabečnicovité zahrnuje téměř 900 druhů v 50 rodech.[3] Je rozšířena celosvětově od tropů po mírný pás. Nejvíce druhů roste v tropické Africe a Austrálii, velké zastoupení mají i ve Středomoří a na stepích střední Asie. Navzdory širokému areálu výskytu nikde netvoří podstatnou složku vegetace.[1] Největší rody jsou Gnidia (asi 140 druhů), Pimelea (110), Daphnopsis (55), lýkovec (Daphne, asi 100 druhů).[3]

V květeně České republiky je čeleď zastoupena 3 druhy: lýkovcem jedovatým (Daphne mezereum), lýkovcem vonným (Daphne cneorum) a vrabečnicí roční (Thymelaea passerina).[4] Na Slovensku roste v oblasti Muránské planiny endemický lýkovec slovenský (Daphne arbuscula).[5] V evropské květeně jsou zastoupeny 4 rody: mimo dalších druhů zmíněných rodů, které se vyskytují především ve Středomoří, roste na Sardinii, Korsice a Sicílii Stellera pubescens a v jz. Rusku Diarthron vesiculosum.[6]

Lýkovec vonný (Daphne cneorum)

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

O opylování květů vrabečnicovitých je známo málo. Plody jsou šířeny nejčastěji ptáky.[1]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Čeleď vrabečnicovité byla v minulosti na základě morfologie dávána do souvislosti s čeleděmi hlošinovité (Elaeagnaceae), pryšcovité (Euphorbiaceae) nebo Flacourtiaceae.[1] V současném systému jsou vrabečnicovité na základě molekulárních studií součástí řádu slézotvaré (Malvales) jako jedna z bazálních čeledí řádu.[3]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Kůra severoafrického lýkovce Daphne gnidium je používána při pohlavních a kožních nemocech a obsahuje látky urychlující porod. Listy se v Africe používají k barvení vlasů na černo. Ze dřeva Aquilaria malaccensis, stromu pocházejícího z tropické Asie, se získává vonná silice používaná v luxusní parfumerii. Má využití i v místní medicíně.[7]

Některé druhy lýkovce, zejména lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), lýkovec vonný (D. cneorum) a lýkovec Burkwoodův (D. x burkwoodii) se pěstují v ČR jako okrasné dřeviny nebo skalničky. Vzácně se pěstuje i severoamerický druh židelník bažinný (Dirca palustris)[8]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Přehled rodů[editovat | editovat zdroj]

Aetoxylon, Amyxa, Aquilaria, Arnhemia, Atemnosiphon, Craterosiphon, Dais, Daphne, Daphnopsis, Deltaria, Diarthron, Dicranolepis, Dirca, Drapetes, Edgeworthia, Englerodaphne, Enkleia, Eriosolena, Funifera, Gnidia, Gonystylus, Goodallia, Gyrinops, Jedda, Kelleria, Lachnaea, Lagetta, Lasiadenia, Lethedon, Linodendron, Linostoma, Lophostoma, Octolepis, Ovidia, Passerina, Peddiea, Phaleria, Pimelea, Rhamnoneuron, Schoenobiblus, Solmsia, Stellera, Stephanodaphne, Struthiola, Synandrodaphne, Synaptolepis, Tepuianthus, Thecanthes, Thymelaea, Wikstroemia[3]


Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton : Princeton University Press, 2003. ISBN 069111694.  
  2. Flora of China: Thymelaeaceae [online]. . Dostupné online.  
  3. a b c d STEVENS, P.F.. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: . Dostupné online.  
  4. KUBÁT, K. et al.. Klíč ke květeně České republiky. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0836-5.  
  5. ČEŘOVSKÝ, J. et al.. Červená kniha 5: Vyšší rostliny. Bratislava : Príroda a. s., 1999. ISBN 80-07-01085-8.  
  6. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.  
  7. VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.  
  8. KOBLÍŽEK, J.. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov : Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.