Voschod 1
| Voschod 1 | |
|---|---|
| Údaje o letu | |
| Volací znak | Рубин (Rubín) |
| Členů posádky | 3 |
| Datum startu | 12. října 1964 07:30:01 UTC |
| Kosmodrom | Bajkonur, Kazachstán |
| Vzletová rampa | 1/5 |
| Nosná raketa | Voschod |
| Délka letu | 1den 17min 3s |
| Datum přistání | 13. října 1964 07:47:04 UTC 52°2′ s. š., 68°8′ v. d. |
| Navigace | |
Předchozí Vostok 6 Následující Voschod 2 | |
Voschod 1 (Восход 1) byla první pilotovaná loď z sovětského vesmírného programu Voschod, vypuštěná v roce 1964. Byla to 11. loď vypuštěná z planety Země. Označení dle katalogu COSPAR bylo 1964-065A.
Cíle letu
Po předchozích letech úspěšného programu Vostok byl urychleně (z politických, prestižních důvodů) připraven konstrukční kanceláří Koroljova (předchůdce dnešní RKK Eněrgija) nový typ lodě pro vícečlennou posádku. Loď vážící 5 320 kg s typovým označením 11F63 nebyla vybavena záchranným systémem a let byl velice riskantní. Tomuto letu předcházel nepilotovaný Kosmos 47, což byla loď stejného typu.
Průběh letu
Voschod 1 odstartoval ráno 12. října 1964 z kosmodromu Bajkonur. Celý let trvající 24 hodin byl řízen automaticky bez zásahů kosmonautů, kteří jej absolvovali bez skafandrů, v lehkých sportovních oblecích.[1] Tito během letu pociťovali nevolnost žaludku z beztížného stavu. Přesto plnili připravený program, tj. fotografovali, pozorovali hvězdy i polární záři nad Antarktidou. Letěli ve výši 178 – 408 km nad Zemí. Lékař Jegorov se věnoval sledování svých kolegů, odebíral jim krev, měřil činnost mozku a stav organismu. Po 17 obletech Země začala loď brzdit a návratový modul s posádkou na padácích přistál ráno 13. října 1964 na území Kazachstánu[2], 312 km na severovýchod od Kustanaje.
Posádka
Vladimir Komarov, velitel letu- Konstantin Feoktistov (vědecký pracovník)
- Boris Jegorov lékař, první let, funkce kosmonaut-výzkumník.
Všichni tři byli vyznamenáni Leninovým řádem, medailí Zlatá hvězda a byl jim udělen titul hrdiny Sovětského svazu.
Záložní posádka
Odkazy
Reference
- ↑ VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Pilotované kosmické lety, s. 319.
- ↑ CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Boris Borisovič Jegorov, s. 102.