Vosík francouzský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Vosík francouzský
Vosík francouzský
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia) Kmen: členovci (Arthropoda) Třída: hmyz (Insecta) Řád: blanokřídlí (Hymenoptera) Podřád: žahadlovití (Aculeata) Čeleď: sršňovití (Vespidae) Rod: vosík (Polistes)
Binomické jméno
Polistes gallicus L., 1767

Vosík francouzský (Polistes gallicus) je velká, štíhlá vosa z čeledi sršňovitých (Vespidae).

Obsah 1 Popis 2 Výskyt 3 Rozšíření 4 Způsob života 5 Potrava 6 Odkazy 6.1 Reference 6.2 Literatura

[editovat] Popis

Zadeček, který nemá dlouhé chlupy, se dopředu i dozadu zužuje. Poslední článek zadečku je převážně žlutý, samice a dělnice mají na rozdíl od vosíka obecného (Polistes nimpha) spodní stranu posledního zadečkového článku žlutou.^[1] Žluté jsou líce a spánky. Dosahuje velikosti 10 až 16 mm.

[editovat] Výskyt

Vyskytuje se na loukách, v křovinách, na okrajích lesů a v průsecích.

[editovat] Rozšíření

Je rozšířen v mírném pásmu Evropy, v Kavkazu a ve Střední Asii.

Místy je dosti hojný na teplých skalnatých místech Moravy a Slovenska.

[editovat] Způsob života

Hnízdo

Malé jednoplástvové kartonové hnízdo zakládá několik oplozených samiček. Plástev není kryta ochranným obalem.^[2] Hnízdo bývá zavěšeno tenkou stopkou na skále či na stromě. Je tmavošedé a umístěné zpravidla na chráněném místě. Hnízda bývají nalepena na sebe.

Královna a dělnice

Po snesení vajíček nejsilnější samička sežere vajíčka svých spolupracovnic. Když nejsilnější královna uhyne, její místo zaujme nejzdatnější z ostatních.

Teplota v hnízdě

Vosíci dokáží v hnízdě teplotu regulovat. Za velkých veder přinášejí vodu, kterou vyplivují na plást, a ovívají jej tak dlouho, dokud se nevypaří. Díky tomu se plást ochlazuje.

[editovat] Potrava

Jsou draví, loví drobný hmyz a pavouky. Po usmrcení kořist sežvýkají a vytvoří z ní pevnou kuličku.

[editovat] Odkazy

[editovat] Reference

1. ↑ ZAHRADNÍK, Jiří. Blanokřídlí. Praha : Artia, 1987. s. 136.
2. ↑ ZAHRADNÍK, Jiří. Blanokřídlí. Praha : Artia, 1987. s. 114.

[editovat] Literatura

• Steinbachův velký průvodce přírodou, GeoCenter, Praha, 1994.
• Příroda v ČSSR, PRÁCE, Praha, 1976.
• ZAHRADNÍK, Jiří. Blanokřídlí. 1. vyd. Praha : Artia, 1987. 182 s. s. 114, 136.