Vombat obecný
 Vombat obecný | |
|---|---|
 Vombat obecný | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Nadtřída | čtyřnožci (Tetrapoda) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Nadřád | vačnatci (Marsupialia) |
| Řád | dvojitozubci (Diprotodontia) |
| Čeleď | vombatovití (Vombatidae) |
| Rod | vombat (Vombatus) É. Geoffroy, 1803 |
| Binomické jméno | |
| Vombatus ursinus (Shaw, 1800) | |
 Rozšíření vombata obecného (červeně). | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vombat obecný (Vombatus ursinus), známý také jako vombat medvědovitý, je jedním ze tří žijících zástupců čeledi vombatovitých (Vombatidae) a jediný zástupce rodu Vombatus.
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Obývá vlhčí oblasti Jižní Austrálie, Nového Jižního Walesu a Tasmánie. V jižní části jeho areálu rozšíření obývá většinou lesy mírného pásma včetně zalesněných krajin, na severu pak hory, vysočiny a suťové svahy.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Vombat obecný je 0,7–1,2 m dlouhé zvíře se zavalitým tělem, širokou a hranatou hlavou, masivními končetinami, holým čenichem, 2–3 cm dlouhým ocasem, hmotností od 14 do 25 kg a s hrubou a hustou, obvykle olivově zelenou až téměř černou srstí.
Způsob života[editovat | editovat zdroj]
Po většinu roku žije samotářským způsobem života. Hrabe poměrně rozsáhlé, vysoce rozvětvené nory, které mají jen jediný vchod a které dokáže vybudovat i v těžko dostupných terénech, k čemuž mu napomáhají jeho silné drápy na končetinách. I když je venku 0 °C, vombatí nora má teplotu 16–26 °C.[2] Staří samci bývají vysoce územní a často napadají savce, kteří proniknou do jejich domácích areálů. Člověku však většinou nebezpečí ze strany těchto vačnatců nehrozí, mohou však zapříčinit významně nižší účinnost oplocení proti králíkům, které bývá v Austrálii hojně využíváno. Vombat obecný přes den většinou odpočívá a za potravou se vydává převážně v noci. Před přímým sluncem se chrání, ale pokud není sluneční žár silný, rád se vyhřívá na slunci.
Potrava[editovat | editovat zdroj]
Jeho potrava je převážně vegetariánská a tvoří ji tráva, ostřice, kořínky a hlízy.
Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]
Vombati jsou v říji, když je v Austrálii jaro, což je na severní polokouli podzim. Samice před porodem důkladně vystele jednu komoru své nory suchou trávou a listím. Na svět přivádí jediné mládě, které ve vaku zůstává po dobu 6–7 měsíců. Během následujících tří měsíců se občas do vaku stále vrací kvůli potravě a úkrytu. Matku opouští ve věku dvanácti až patnácti měsíců, tudíž ve věku jednoho roku a v přírodě se dožívá zhruba 18 let.
Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]
Trus vombatů má hranatý tvar, mají tedy tvar podobný kostkám. Další zajímavostí je, že výkaly vombatů jsou zbaveny při vylučování téměř veškeré vlhkosti.[3]
Poddruhy[editovat | editovat zdroj]
U vombata obecného rozeznáváme čtyři poddruhy:[4]
- Vombatus ursinus hirsutus
- Vombatus ursinus platyrrhinus
- Vombatus ursinus tasmaniensis
- Vombatus ursinus ursinus
Nejohroženější je zřejmě poddruh Vombatus ursinus ursinus, který je ve volné přírodě k nalezení jen na Flindersově ostrově na severu Tasmánie. V roce 1996 byla jeho populace odhadována zhruba na 4000 jedinců a byl oficiálně podle IUCN uznán jako zranitelný.[5][6]
Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]
V Evropě patří k velmi raritním druhům. V červenci 2018 byl chován pouze v šesti zoo.
Poddruh Vombatus ursinus tasmaniensis je chován ve čtyřech zoo: Praha (Česko), Pairi Daiza (Belgie), Kodaň (Dánsko), Budapešť (Maďarsko).
Poddruh Vombatus ursinus hirsutus je chován ve třech zoo: Planckendael Mechelen (Belgie), Duisburg, Hannover (obě Německo).[7]
Dne 10. 7. 2018 vydala Zoo Praha zprávu, že začíná stavět novou australskou expozici, v níž by také neměli chybět vombati.[8] První přicestoval do Zoo Praha dne 8. prosince 2021 z Hannoveru sameček jménem Cooper.[9] Samička Winkleigh přijela do Prahy z Tasmánie přes kodaňskou zoologickou zahradu a dorazila 12. dubna 2023. [10] Společně byla dvojice vombatů slavnostně představena 14. května 2023.[11]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
- ↑ http://zoomagazin.cz/vombat-obri-krecek-s-hranatymi-bobky/
- ↑ Hranaté výkaly vombatů jsou zázrakem přírody na National Geographic Magazine
- ↑ ONDREJ.ZICHA(AT)GMAIL.COM, Ondrej Zicha;. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2018-07-11]. Dostupné online.
- ↑ http://www.environment.gov.au/cgi-bin/sprat/public/publicspecies.pl?taxon_id=66644
- ↑ https://web.archive.org/web/http://www.iucnredlist.org/search/details.php/23046/all
- ↑ www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2018-07-11]. Dostupné online.
- ↑ V Zoo Praha začala stavba expozice pro „tasmánské čerty“. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-07-11].
- ↑ V Zoo Praha je první vombat!. Zoo Praha [online]. [cit. 2023-08-28]. Dostupné online.
- ↑ Samice vombata je na cestě do Zoo Praha. Zoo Praha [online]. [cit. 2023-08-28]. Dostupné online.
- ↑ Zoo Praha představila vombatí samici Winkleigh. Zoo Praha [online]. [cit. 2023-08-28]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu vombat obecný na Wikimedia Commons - Galerie vombat obecný na Wikimedia Commons
- Článek o vombatech (česky)
- Článek na webu BioLib (česky)
- Článek o důvodu krychlového tvaru vombatího trusu (anglicky)
