Voltův článek
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Voltův článek je primární zdroj stejnosměrného napětí (galvanický článek). Je pojmenován po Alessandru Voltovi, který jej použil v roce 1799 při konstrukci první baterie – Voltova sloupu.
Voltův článek je tvořen zinkovou a měděnou elektrodou v elektrolytu zředěné kyseliny sírové. Standardní elektrochemický potenciál pro měď a elektrolyt je +0,39 V, pro zinek a elektrolyt je –0,76 V, napětí mezi elektrodami je tedy 1,1 V.
Při zapojení spotřebiče klesne napětí na napětí svorkové a obvodem prochází proud, který je tvořen ve vnějším obvodu elektrony a ve vnitřním obvodu ionty.
- ze zinkové katody se odvádějí elektrony vnějším obvodem, vyrovnává se tak porušení rovnovážného stavu mezi katodou a elektrolytem
- do elektrolytu přecházejí kladné ionty zinku Zn2+ a reagují s
- kladné vodíkové ionty v elektrolytu přebírají na měděné anodě elektrony přicházející vnějším obvodem z katody a nastává vylučování vodíku
- vylučováním vodíku a síranu zinečnatého se článek znehodnocuje
