Volchovský front

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Volchovský front (rusky Волховский фронт) byl název dvou vojenských formací Rudé armády za druhé světové války.

Volchovský front
Země SSSR SSSR
Existence 17. prosince 1941 – 24. dubna 1942
Velitelé Kirill Afanasjevič Mereckov
Účast
Války Velká vlastenecká válka

Volchovský front (17. prosince 1941 – 24. dubna 1942)[editovat | editovat zdroj]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Volchovský front vznikl 17. prosince 1941 podle rozkazu Hlavního stanu z 11. prosince z levého křídla Leningradského frontu a záloh Hlavního stanu.

Úkolem frontu bylo ve spolupráci s Leningradským frontem prorazit blokádu Leningradu. Boje v Ljubanské operaci v lednu až dubnu 1942 ale neměly úspěch. 23. dubna 1942 byl Volchovský front v souladu s rozhodnutím Hlavního stanu z 21. dubna reorganizován v Volchovskou operativní skupinu Leningradského frontu

Podřízené jednotky[editovat | editovat zdroj]

  • 4. armáda (17. prosince – 24. dubna 1942)
  • 26. (od 25. prosince 2. úderná) armáda (17. prosince 1941 – 24. dubna 1942)
  • 52. armáda (17. prosince 1941 – 24. dubna 1942)
  • 59. armáda (17. prosince 1941 – 24. dubna 1942)

Velení[editovat | editovat zdroj]

Velitel

Člen vojenské rady

Náčelník štábu

Předchůdce Nástupce
levé křídlo
Leningradského frontu
Volchovský front
17. prosince 1941 – 24. dubna 1942
Volchovská operativní skupina
Leningradského frontu

Volchovský front (9. června 1942 – 15. února 1944)[editovat | editovat zdroj]

Volchovský front
Země SSSR SSSR
Existence 9. června 1942 – 15. února 1944
Velitelé Kirill Afanasjevič Mereckov
Účast
Války Velká vlastenecká válka

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podruhé vznikl Volchovský front 9. června 1942 podle rozkazu Hlavního stanu z 8. června z Volchovské operativní skupiny Leningradského frontu.

V srpnu a září 1942 se front pokusil v Siňavinské operaci probít k Leningradu, ale narazil na německá vojska posílená pro připravovanou opraci Nordlicht, výsledkem byly úporné, ale bezvýsledné boje. Až v lednu 1943 se konečně podařilo sovětským vojskům vytvořit pozemní koridor do Leningradu v operaci Jiskra.

V lednu 1944 vojska Leningradského, Volchovského a 2. pobaltského frontu v Leningradsko-novgorodské operaci porazila německou skupinu armád Sever, osvobodila Novgorod a celou Leningradskou a část Kalininské oblasti. V průběhu bojů byl, vzhledem ke zkrácení frontové linie, Volchovský front k 15. únoru zrušen, 1. úderná armáda se vrátila k 2. pobaltskému frontu, ostatní vojska byla předána Leningradskému frontu a velitelství přešlo do zálohy Hlavního stanu.

Podřízené jednotky[editovat | editovat zdroj]

  • 2. úderná armáda (9. června 1942 – únor 1943 a 9. března – 18. dubna 1943)
  • 4. armáda (9. června 1942 – 25. listopadu 1943)
  • 8. armáda (9. června 1942 – 15. února 1944)
  • 52. armáda (9. června 1942 – 8. května 1943)
  • 54. armáda (9. června 1942 – 15. února 1944)
  • 59. armáda (9. června 1942 – 15. února 1944)
  • 14. letecká armáda (15. srpna 1942 – 15. února 1944)
  • 1. úderná armáda (2. – 15. února 1944)

Velení[editovat | editovat zdroj]

Velitel

Člen vojenské rady

Náčelník štábu

Předchůdce Nástupce
Volchovská operativní skupina
Leningradského frontu
Volchovský front
9. června 1942 – 15. února 1944
levé křídlo
Leningradského frontu

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • 60 лет великой победе [online]. Moskva: Министерство обороны Российской Федерации, 2004-2005, [cit. 2008-12-16]. Kapitola Фронты. Dostupné online. (rusky) 
  • "Память" [online]. Voroněž: Военно-патриотический клуб "Память" при Воронежском государственном университете, 2000-10, [cit. 2008-12-16]. Kapitola Волховский фронт. Dostupné online. (rusky)