Volby prezidenta Francie 2012

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Volby prezidenta Francie 2012
2. kolo – 5. a 6. května 2012
François Hollande (Journées de Nantes 2012).jpg Flickr - europeanpeoplesparty - EPP Summit October 2010 (105).jpg
François Hollande Nicolas Sarkozy
PS UPM
18 000 668 hlasů 16 860 685 hlasů
51,64 % 48,36 %
vítěz poražený

Volby prezidenta Francie 2012 se uskutečnily ve dvoukolové formě. Výsledkem bylo zvolení nejvyššího ústavního činitele Francieprezidenta republiky, na pětileté funkční období 2012–2017.

Z prvního kola, které proběhlo 22. dubna 2012, v některých zámořských departementech a teritoriích pro časový posun již 21. dubna, postoupili do druhé fáze dva kandidáti s nejvyšším počtem hlasů. Úvodní kolo vyhrál levicový kandidát François Hollande a za ním se umístil úřadující prezident Nicolas Sarkozy. Druhé kolo pak proběhlo 6. května téhož roku, respektive v některých regionech již 5. května.

Vítězem se stal socialista François Hollande se ziskem 18 000 668 platných hlasů, což představovalo podíl 51,64 %[1] a byl zvolen 24. francouzským prezidentem.[2] Úřadu se ujal složením slibu 15. května. Nicolas Sarkozy se stal po Valérym Giscardu d'Estaingovi druhým prezidentem v historii páté republiky, jenž neobhájil svůj mandát a vůbec prvním úřadujícím, který nevyhrál první kolo. Po sedmnácti letech pravicových hlav státu tak Elysejský palác připadl levici.[3]

Primární volby[editovat | editovat zdroj]

Parti socialiste[editovat | editovat zdroj]

Výsledky 1. kola voleb prezidenta dle obcí:
     Hollande      Sarkozy      Le Penová      Bayrou      Dupont-Aignan      Jolyová      Mélenchon      rovnost

Primární volby v Socialistické straně (Parti socialiste) byly prvními otevřenými primárkami (primaires citoyennes), které společně uspořádali Socialisté a členové Radikální strany levice (Parti radical de gauche)[4][5] s cílem výběru prezidentského kandidáta. Voliči museli učinit dar v minimální výši jednoho eura a podepsat slib k příklonu hodnot levice.[6][7] Nominace mohly být podávány do 13. července 2011. Následně se v prvním kole utkalo šest kandidátů, a to 9. října, kdy žádný z nich nepřekročil hranici 50 %. Dva nejúspěšní pretendenti na zisk nominace tak podstoupili druhé kolo 16. října. V něm zvítězil François Hollande, jenž porazil předsedkyni strany a starostku Lille Martine Aubryovou.[8]

Původním stranickým favoritem na prezidentský úřad byl generální ředitel Mezinárodního měnového fondu Dominique Strauss-Kahn, který ovšem po sexuálním skandálu z boje odstoupil.[9] 14. května 2011 byl v New Yorku zatčen v souvislosti s obviněním ze sexuálního obtěžování pokojské Nafissaty Diallové v hotelu.[10] Na funkci ředitele MMF rezignoval 18. května.[11] Na konci dubna 2012 pak aféru označil za uměle vytvořenou jeho politickými nepřáteli z okruhu Nicolase Sarkozyho.[12]

Europe Écologie – Les Verts[editovat | editovat zdroj]

Evropa Ekologie – Zelení (Europe Écologie – Les Verts) uspořádala také primární volby. Volit ze čtyř kandidátů mohli všichni členové strany a příslušníci Nezávislého ekologického hnutí. První kolo proběhlo 29. června 2011. Členka strany Eva Jolyová obdržela 49,75 % platných hlasů a spolu s nezávislým environmentálním aktivistou Nicolasem Hulotem, jehož zisk činil 40,22 %, postoupili do druhé fáze. Zbývající nominanti Henri Stoll a Stéphane Lhomme si připsali 5,02 %, respektive druhý 4,44 % hlasů. Druhé kolo se konalo 12. července a vítězně z něj vyšla Jolyová poté, co jí voliči odevzdali 13 223  hlasů (58,16 %), zatímco Hulotovi 9 399 hlasů.[13]

První kolo[editovat | editovat zdroj]

Pro zisk kandidatury na úřad prezidenta musel uchazeč získat alespoň 500 podpisů zvolených zastupitelů státu z celkového počtu více než 47 000 francouzských zástupců lidu. Do této skupiny se řadili zastupitelé místní a regionální samosprávy, poslanci, senátoři a europoslanci.[14] Do prezidentských voleb se kvalifikovalo deset kandidátů:[15]

Galerie kandidátů[editovat | editovat zdroj]

Druhé kolo[editovat | editovat zdroj]

Výsledky 2. kola voleb prezidenta dle obcí:
     Hollande      Sarkozy      rovnost

Do druhého kola postoupil z prvního místa socialista Hollande následován úřadujícím pravicovým prezidentem Sarkozym. Ten žádal o tři televizní debaty,[25] které Hollande odmítl, a proto se uskutečnila jediná plánovaná ve středu 2. května.[26] Vysílaly ji stanice TF1 a France 2. V rolích moderátorů se představili Laurence Ferrariová a David Pujadas. Během debaty došlo k několika vzájemným střetům. Levicový kandidát obvinil soupeře z rozdělování Francouzů a prohlásil, že by byl prezidentem zachovávajícím sociální spravedlnost, usilujícím o hospodářskou obnovu a jednotu národa. Sarkozy napadl naopak protikandidáta v otázce exekutivní praxe, když řekl, že Hollandovým nedostatkem je chybějící zkušenost s vedením vlády, což jej diskvalifikuje pro řízení páté největší světové ekonomiky v době krize.[27]

Od zisku prezidentské nominace v říjnu 2011 Hollande dlouhodobě vedl předvolební průzkumy. Přesto na konci března 2012 průzkumy vykázaly těsné vedení Nicolase Sarkozyho.[28]

Plakáty obou kandidátů před 2. kolem

V pořadí třetí po prvním kole Marine Le Penová nepodpořila ani jednoho z kandidátů, když vyjádřila touhu odevzdat prázdný lístek a vyzvala své voliče, aby se rozhodli podle vlastního uvážení.[29] Další neúspěšný uchazeč François Bayrou pak 3. května sdělil, že by volil Hollanda.[30] Pravicově orientovaná německá spolková kancléřka Angela Merkelová pronesla, že na Hollandovi neviděla nic „normálního“, navzdory jeho snahám se tak prezentovat, a podpořila kandidaturu Sarkozyho.[31] Oficiální část kampaně byla ukončena v pátek 4. května a druhé kolo proběhlo v neděli 6. května, respektive v zámořských regionech již 5. května.[32]

Belgická média a Agence France-Presse v podvečer 6. května 2012 oznámila, že vítězem voleb by se měl podle prvních oficiálních výsledků stát socialista François Hollande se ziskem 52,6 % hlasů.[2] Ve večerních hodinách byl zisk vítěze upřesněn na 51,67 % hlasů.[1]

Hollande učinil první povolební projev ve svém volebním obvodě, v městě Tulle, kde zastával sedm let úřad starosty.

Chci být prezidentem všech Francouzů … Jste víc, než lidé, kteří chtějí změnu. Jste již hnutím, které se zvedá v celé Evropě a možná ve světě a které prosazuje naše hodnoty, naše aspirace a naše požadavky na změnu.
— François Hollande v povolebním projevu[33]

Sarkozy následně oznámil, že přijímá porážku s plnou odpovědností a Unii pro lidové hnutí nepovede jako lídr do červnových parlamentních voleb.[3]

Hovořil jsem s ním po telefonu a rád bych mu popřál mnoho štěstí při plnění náročného úkolu. Z celého srdce si přeji, aby Francie zvládla úkoly, které má před sebou. Chtěl bych poděkovat všem Francouzům, že mne zvolili na předchozí období. Nikdy na to nezapomenu.
— Nicolas Sarkozy v povolebním projevu[33]

Výsledky[editovat | editovat zdroj]

Výsledky volby prezidenta Francie 2012 – 21. a 22. dubna, 5. a 6. května
Kandidát Politický subjekt 1. kolo 2. kolo
Hlasů  % Hlasů  %
François Hollande Socialistická strana PS 10 272 705 28,63 % 18 000 668 51,64 %
Nicolas Sarkozy Unie pro lidové hnutí UMP 9 753 629 27,18 % 16 860 685 48,36 %
Marine Le Penová Národní fronta FN 6 421 426 17,90 %
Jean-Luc Mélenchon Levicová fronta (Levicová strana) FDG 3 984 822 11,10 %
François Bayrou Demokratické hnutí MoDem 3 275 122 9,13 %
Eva Jolyová Evropa Ekologie – Zelení EELV 828 345 2,31 %
Nicolas Dupont-Aignan Vzhůru republiko! DLR 643 907 1,79 %
Philippe Poutou Nová antikapitalistická strana NPA 411 160 1,15 %
Nathalie Arthaudová Dělnický boj LO 202 548 0,56 %
Jacques Cheminade Solidarité et Progrès SP 89 545 0,25 %
Celkem 35 883 209 100 % 34 861 353 100 %
Platné hlasy 35 883 209 98,08 % 34 861 353 94,18 %
Neplatné hlasy 701 190 1,92 % 2 154 956 5,82 %
Volební účast 36 584 399 79,48 % 37 016 309 80,35 %
Nehlasovalo 9 444 143 20,52 % 9 049 998 19,65 %
Registrovaní voliči 46 028 542 46 066 307

Zdroj: seznam kandidátůvýsledky 1. kolavýsledky 2. kola

Galerie výsledků[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku French presidential election, 2012 na anglické Wikipedii.

  1. a b Election présidentielle 2012 : résultats du second tour [online]. Lemonde.fr, [cit. 2012-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b Hollande je novým francouzským prezidentem, ukázaly první výsledky, Novinky.cz, 6.5.2012
  3. a b Hollande míří do Elysejského paláce, Sarkozy do dalších voleb nepůjde, Lidovky.cz, 6. května 2012
  4. Second tour des Primaires citoyennes, les résultats [online]. Parti-socialiste.fr, [cit. 2012-04-22]. Dostupné online. (French) 
  5. Chrisafis, Angelique(13 September 2011),"French Socialist party election overshadowed by love triangle",The Guardian(London), http://www.guardian.co.uk/world/2011/sep/13/french-socialist-party-love-triangle 
  6. , BBC News, 16 October 2011, http://www.bbc.co.uk/news/world-europe-15201158 
  7. , France 24, 9 October 2011, http://www.france24.com/en/20111009-ps-socialist-party-france-primaries-presidential-election 
  8. Diffley, Angela."Hollande or Aubry will take on Sarkozy in presidentials", Radio France Internationale, 10 October 2011. Ověřeno k 10 October 2011. 
  9. The Soft Middle of François Hollande
  10. David Vopava, MFF je bez šéfa. Sexuální aféra Strausse-Kahna trápí i zadlužené Řecko, iHned.cz, 14. května 2011
  11. BOSCHAT, Nathalie; GAUTHIER-VILLARS, David; EL-GHOBASHY, Tamer."Strauss-Kahn Resigns From IMF", The Wall Street Journal, 19. května 2011. Ověřeno k 19. května 2011. 
  12. Strauss-Kahn: Mé zatčení v New Yorku zosnovali mí političtí nepřátelé
  13. "Primaire écologiste : Eva Joly l'emporte par 58 % des voix", Le Monde, 12 July 2011
  14. de la Baume, Maia."In a Political Ritual, Candidates Tour France in a Race for 500 Signatures", 30 January 2012. Ověřeno k 3 February 2012. 
  15. Décision du 19 mars 2012 arrêtant la liste des candidats à l’élection présidentielle - Conseil Constitutionnel
  16. "How will shootings affect French election?", CNN, 22 March 2012. 
  17. http://chuiko.com/world/4622-marine-le-pen-put-forward-a-candidate-for-president-of-france.html
  18. http://www.presidentielle2012.net/candidat/marine-le-pen
  19. marine Lepen envisage presenter en 2012 [online]. TF1 News, [cit. 2011-09-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. S.C., « L’idée communiste a besoin d’un parti », L'Humanité, 10 September 2009.
  21. http://www.francetv.fr/2012/francois-bayrou-a-officialise-sa-candidature-2639
  22. News [online]. AlertNet, [cit. 2011-09-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. "Nicolas Dupont-Aignan, candidate in 2012"- Le Figaro (21 November 2010)
  24. NPA : Philippe Poutou, un ouvrier pugnace pour succéder à Besancenot
  25. Hollande rejects Sarkozy challenge to hold three TV debates [online]. NTN24.com, 2012-04-22, [cit. 2012-04-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. Sarkozy looks to TV debates to snatch election victory [online]. France 24, [cit. 2012-04-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. Sarkozy fails to land knockout punch in testy TV duel [online]. Europe Online Magazine, [cit. 2012-05-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. http://www.lefigaro.fr/assets/pdf/120327-opinionway.pdf
  29. Gavin Hewitt. France election: Le Pen 'to cast blank vote' in run-off [online]. BBC, 2012-05-01, [cit. 2012-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. Surprise backing for Hollande from centrist Bayrou in presidential run-off with Sarkozy - France - RFI [online]. [cit. 2012-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. Andrew Simmons. France debate: verbal fusion and political divide | Al Jazeera Blogs [online]. Blogs.aljazeera.com, 2012-04-28, [cit. 2012-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. Cajsa Wikstrom. French election campaigning closes - Europe [online]. Al Jazeera English, 2011-10-04, [cit. 2012-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. a b Socialista Hollande porazil Sarkozyho a bude příštím prezidentem Francie, iDNES.cz, 6.5.2012

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]