Volavka bělolící
|
|
||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Volavka bělolící ve svatebním šatě
|
||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||||
|
||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||
| Egretta novaehollandiae (Latham, 1790) |
||||||||||||||||
 Mapa s rozšířením
modře = zimoviště zeleně = oblasti s celoročním výskytem |
||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||
|
Ardea novaehollandiae |
Volavka bělolící (Egretta novaehollandiae) je středně velký druh volavky.
Dorůstá 60-70 cm[2] a váží asi 550 g.[3] Dospělí ptáci jsou převážně modrošedí s bílým opeřením na čele, lících a horní části hrdla. Duhovky má šedé, tmavě žuté nebo skořicově hnědé, zobák černošedý a končetiny tmavě žluté. Ve svatebním šatě má též růžovohnědá prodloužená pera na krku a hrudi a modrošedá na hřbetě.[4] Mladí ptáci jsou v porovnání s dospělci šedší a bíle zbarvené mají pouze hrdlo.[5]
Volavka bělolící žije na rozsáhlém území Australasie, včetně Nové Guiney, Indonésie, Nové Kaledonie a Nového Zélandu.[6] Vyskytuje se v mokřadech, bažinách, na pastvinách, loukách a mořských pobřeží.[5]
Mimo hnízdní období, kdy je teritoriální, se může při lovu kořisti, zejména pak krátce po deštích nebo povodních, zdržovat v menších volných skupinách.[6] Živí se rybami, obojživelníky, plazy a hmyzem. Hnízdo z větví buduje obvykle na listnatém stromě ve výšce 5-12 m.[5] V jedné snůšce je 3-5 světle modrých,[5] 48,5 × 35 mm[6] velkých vajec, na kterých sedí střídavě oba rodiče po dobu zhruba 25 dnů. Mláďata jsou pak opeřena ve věku 40 dnů.[6]
Reference [editovat]
- ↑ Egretta novaehollandiae [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, [cit. 2010-10-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ White-faced Heron [online]. Birds in Backyards, [cit. 2010-10-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ White-faced Heron [online]. New Zealand Birds, [cit. 2010-10-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ McKilligan, Neil (2005). Herons, Egrets and Bitterns. CSIRO Publishing. str. 104. ISBN 0-643-09133-5. (anglicky)
- ↑ a b c d Pizzey, Graham; Knight, Frank (1997). Field Guide to the Birds of Australia. Sydney, Austrálie, HarperCollinsPublishers. str. 111. ISBN 0-207-18013-X. (anglicky)
- ↑ a b c d Kushlan, James Anthony; Hancock, James, Thelwell, David (2005). The Herons. Oxford University Press. str. 170. ISBN 0-19-854981-4. (anglicky)
