Volavka bělolící

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Volavka bělolící

Volavka bělolící ve svatebním šatě
Volavka bělolící ve svatebním šatě
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: brodiví (Ciconiiformes)
Čeleď: volavkovití (Ardeidaee)
Rod: volavka (Egretta)
Binomické jméno
Egretta novaehollandiae
(Latham, 1790)
Mapa s rozšířenímmodře = zimovištězeleně = oblasti s celoročním výskytem
Mapa s rozšířením
modře = zimoviště
zeleně = oblasti s celoročním výskytem
Synonyma

Ardea novaehollandiae

Volavka bělolící (Egretta novaehollandiae) je středně velký druh volavky.

Dorůstá 60–70 cm[2] a váží asi 550 g.[3] Dospělí ptáci jsou převážně modrošedí s bílým opeřením na čele, lících a horní části hrdla. Duhovky má šedé, tmavě žuté nebo skořicově hnědé, zobák černošedý a končetiny tmavě žluté. Ve svatebním šatě má též růžovohnědá prodloužená pera na krku a hrudi a modrošedá na hřbetě.[4] Mladí ptáci jsou v porovnání s dospělci šedší a bíle zbarvené mají pouze hrdlo.[5]

Volavka bělolící žije na rozsáhlém území Australasie, včetně Nové Guiney, Indonésie, Nové Kaledonie a Nového Zélandu.[6] Vyskytuje se v mokřadech, bažinách, na pastvinách, loukách a mořských pobřeží.[5]

Mimo hnízdní období, kdy je teritoriální, se může při lovu kořisti, zejména pak krátce po deštích nebo povodních, zdržovat v menších volných skupinách.[6] Živí se rybami, obojživelníky, plazy a hmyzem. Hnízdo z větví buduje obvykle na listnatém stromě ve výšce 5–12 m.[5] V jedné snůšce je 3-5 světle modrých,[5] 48,5 × 35 mm[6] velkých vajec, na kterých sedí střídavě oba rodiče po dobu zhruba 25 dnů. Mláďata jsou pak opeřena ve věku 40 dnů.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Egretta novaehollandiae [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, [cit. 2010-10-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. White-faced Heron [online]. Birds in Backyards, [cit. 2010-10-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. White-faced Heron [online]. New Zealand Birds, [cit. 2010-10-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. McKilligan, Neil (2005). Herons, Egrets and Bitterns. CSIRO Publishing. str. 104. ISBN 0-643-09133-5. (anglicky)
  5. a b c d Pizzey, Graham; Knight, Frank (1997). Field Guide to the Birds of Australia. Sydney, Austrálie, HarperCollinsPublishers. str. 111. ISBN 0-207-18013-X. (anglicky)
  6. a b c d Kushlan, James Anthony; Hancock, James, Thelwell, David (2005). The Herons. Oxford University Press. str. 170. ISBN 0-19-854981-4. (anglicky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]