Vojtěch Mastný
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Vojtěch Mastný | |
|---|---|
podobizna z r. 1928 |
|
|
6. vyslanec v Berlíně
|
|
| Ve funkci: 1932 – 1939 |
|
| Prezident | Tomáš Garrigue Masaryk Edvard Beneš |
| Předchůdce | František Chvalkovský |
|
|
|
| Narození | 18. březen 1874 Manětín, Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 25. leden 1954 Praha, ČSR |
| Národnost | česká |
| Politická strana | bezpartijní |
| Manžel/ka | Zdena Mastná |
| Sídlo | Londýn, Řím, Berlín |
| Alma mater | Právnická fakulta UK, Sorbona, École des Chartes |
| Náboženství | římskokatolické |
| Podpis |  |
Vojtěch Mastný (18. března 1874 Manětín – 25. ledna 1954 Praha) byl významný československý diplomat první Československé republiky a český právník.
Obsah |
[editovat] Život
Mastný pocházel z poměrně zámožné průmyslnické rodiny, která během 19. století vybudovala textilní továrnu v Lomnici nad Popelkou a angažovala se rovněž při vytvoření a správě první české banky – Živnostenské banky. Jeho životní dráha však podnikatelská spíše není.
Vojtěch Mastný vystudoval práva na Karlově univerzitě a dále si prohluboval znalosti i na renomovaných francouzských školách Sorbonna a École des Chartes. Po soudní a bankovní praxi vstoupil do služeb Zemského výboru království Českého.
Po vzniku Československé republiky dal veškeré své schopnosti ve prospěch československé diplomacie a sloužil ji až do jejího pádu. Během druhé světové války působí v dozorčí radě Živnobanky. Po válce je krátce vězněn, avšak zproštěn obvinění. Po komunistickém převratu je hospodářsky decimován a v polovině 50. let umírá.
[editovat] Diplomatická služba za první republiky
Po vzniku Československa napomáhal vytvoření českého diplomatického sboru organizováním diplomatických a konsulárních kurzů. Dva roky přednášel na Univerzitě Karlově mezinárodní a diplomatické právo.
Byl členem komise ministerstva zahraničí a komise znalců pro výklad mírových smluv, místopředsedou Asociace pro mezinárodní právo (anglicky) a předsedou její československé sekce. Od roku 1924 byl stálým členem komise pro kodifikaci mezinárodního práva při Společnosti národů, účastnil se mezinárodních kongresů.
[editovat] Vyslanecké posty
Mastný může být vzhledem ke svému vzdělání, hmotnému zázemí i diplomatické erudici považován po Janu Masarykovi a Edvardu Benešovi za jednoho z nejvýznamnějších diplomatů éry první Československé republiky vůbec. Jako bytostný konzervativec se neangažoval v politických stranách, považoval za potřebné sloužit vlasti a plnit úkoly zadané vládou bez ohledu na vnitropolitické třenice. Postupně působil jako vyslanec[1] v klíčových evropských zemích:
[editovat] Mnichovská dohoda
Nejvýznamnější diplomatická událost jej zastihla v krizové době Československa. Přímo na mnichovské jednání nebyli čeští zástupci vůbec připuštěni, trávili však čas v blízkém hotelu. Zde mu výsledný text byl předán, aby o něm informoval pražskou vládu s tím, že: „Nepřijmete-li, budete si muset uspořádat své záležitosti s Německem sami…“ Mastný marně namítá: „Ale jaká je to volba – mezi vraždou a sebevraždou!“. Mnichovská dohoda znamená krach první republiky, zmar veškerých prostředků i jeho úsilí, které československému státu vydal. Po odeslání depeše několik dnů vůbec nemluví, a to ani v rodině. Odchází do diplomatické výslužby.
[editovat] Za okupace
Mastný, vzhledem i ke svému věku, se rozhodl zůstat ve vlasti a mírnit škody. Je jednou z osob, která přemlouvá Háchu k tomu, aby se ujal prezidentského úřadu, neboť funkci by mohly přijmout osoby záměrně kolaborující. Během války zasedá v dozorčí radě Živnobanky a snaží se, aby prostředky této tehdy nejvýznamnější české banky byly stále investovány zejména do českých podniků a nikoliv na německé zbrojní účely, což by bylo rizikem pro české vkladatele i podporou války. I díky jemu prochází Živnobanka válkou nevydrancována. Zároveň si je vědom ožehavosti jakékoliv funkce za Němců - vyplácené odměny za výkon činnost ukládá na vkladní knížku vedenou ve prospěch jeho rodné obce, Horního Slivna. Odmítá výhodnou nabídku nacistů na koupi zarizované vily v Bubenčích po židovských majitelích, s nimiž před válkou uzavřel pouze nájem. Mastný se ještě z Německa zná s von Neurathem a zasahuje u něj ve prospěch různých českých občanů, stíhaných Němci. Zúčastnil se úvodní schůze tzv. Ligy proti bolševismu, ale jakmile rozpoznal, že se jedná hlavně o německou agitační organizaci, odchází a dalších jejích aktivit se již neúčastní.
[editovat] Po roce 1945
Po osvobození je Mastný, zejména pro jeho objevení se v Lize, krátce uvězněn. Obvinění z kolaborace se však neprokážou. Po únoru 1948 se stává politicky nepřijatelnou osobou, pouze pro svůj věk již nestíhanou. Režim mu znepříjemňuje poslední léta jeho života aspoň ekonomicky. Stát, v jehož prospěch vydal většinu svého majetku, mu vyměřuje penzi ve výši cca 200 Kč, takže si ve svých téměř osmdesáti letech musí vydělávat na stravu poskytováním lekcí z jazyků.
[editovat] Vzpomínky diplomata
Mastný si vedl z doby svého působení systematické kartotékové zápisky. Ve stísněných podmínkách 50. let z nich sepisuje své memoáry, které se zejména soustřeďují na krizovou dobu okolí Mnichova. Před svou smrtí předává manuscript svému příbuznému Hugo Mastnému. U něho je po zatčení a při domovní prohlídce v roce 1959 nalézá a zabavuje státní bezpečnost. Na dalších 30 let tyto memoáry mizí v komunistických archivech, kde jsou veřejnosti naprosto nepřístupné. Teprve po revoluci jsou vydány pod názvem Vzpomínky diplomata.
Spolu s Benešovou knihou Paměti, Od Mnichova k nové válce a k novému vítězství a knihou Huberta Masaříka V proměnách Evropy, Paměti československého diplomata se jedná o hlavní české informační zdroje vývoje diplomatických okolností doby předcházejících Mnichovu, včetně nástupu Hitlera k moci. Celkově Mastného memoáry pokrývají dobu 1930-1945.
[editovat] Poznámky
- ↑ Do roku 1945 používaly formálně titul velvyslanec pouze mocnosti, Mastného postavení však odpovídalo dnešní roli velvyslance.
[editovat] Bibliografie
- MASTNÝ, Vojtěch. Vzpomínky diplomata. Praha : Karolinum, 1997. ISBN 80-7184-410-1.
