Vojtěch Mastný

Vojtěch Mastný
podobizna z r. 1928
6. vyslanec v Berlíně
Ve funkci: 1932 – 1939
Prezident	Tomáš Garrigue Masaryk Edvard Beneš
Předchůdce	František Chvalkovský
Narození	18. březen 1874 Manětín, Rakousko-Uhersko
Úmrtí	25. leden 1954 Praha, ČSR
Národnost	česká
Politický subjekt	bezpartijní
Choť	Zdena Mastná
Sídlo	Londýn, Řím, Berlín
Vzdělání	Právnická fakulta UK, Sorbona, École des Chartes
Náboženství	římskokatolické
Podpis

Vojtěch Mastný (18. března 1874 Manětín – 25. ledna 1954 Praha) byl významný československý protikomunistický diplomat první Československé republiky a český právník.

Život

Pocházel z poměrně zámožné průmyslnické rodiny, která během 19. století vybudovala textilní továrnu v Lomnici nad Popelkou a angažovala se rovněž při vytvoření a správě první české banky – Živnostenské banky. Jeho životní dráha však podnikatelská spíše není.

Práva vystudoval na Karlově univerzitě a dále si prohluboval znalosti i na renomovaných francouzských školách Sorbonna a École des Chartes. Po soudní a bankovní praxi vstoupil do služeb Zemského výboru království Českého.

Po vzniku Československé republiky dal veškeré své schopnosti ve prospěch československé diplomacie a sloužil ji až do jejího pádu. Během druhé světové války působí v dozorčí radě Živnobanky. Po 2. světové válce byl krátce vězněn, avšak zproštěn obvinění. Po komunistickém převratu byl hospodářsky decimován a v polovině 50. let zemřel.

Diplomatická služba za první republiky

Po vzniku Československa napomáhal vytvoření českého diplomatického sboru organizováním diplomatických a konsulárních kurzů. Dva roky přednášel na Univerzitě Karlově mezinárodní a diplomatické právo.

Byl členem komise ministerstva zahraničí a komise znalců pro výklad mírových smluv, místopředsedou Asociace pro mezinárodní právo (anglicky International Law Association) a předsedou její československé sekce. Od roku 1924 byl stálým členem komise pro kodifikaci mezinárodního práva při Společnosti národů, účastnil se mezinárodních kongresů.

Vyslanecké posty

Vzhledem ke svému vzdělání, hmotnému zázemí i diplomatické erudici může být považován po Janu Masarykovi a Edvardu Benešovi za jednoho z nejvýznamnějších diplomatů éry první Československé republiky vůbec. Jako bytostný konzervativec se neangažoval v politických stranách, považoval za potřebné sloužit vlasti a plnit úkoly zadané vládou bez ohledu na vnitropolitické třenice. Postupně působil jako vyslanec v klíčových evropských zemích:

• vyslanec v Londýně (1920–1925),
• vyslanec v Římě (1925–1932),
• vyslanec v Berlíně (1932–1939).

Mnichovská dohoda

Nejvýznamnější diplomatická událost jej zastihla v krizové době Československa. Přímo na mnichovské jednání nebyli čeští zástupci vůbec připuštěni, trávili však čas v blízkém hotelu. Zde mu výsledný text byl předán, aby o něm informoval pražskou vládu s tím, že: „Nepřijmete-li, budete si muset uspořádat své záležitosti s Německem sami…“ Marně namítal: „Ale jaká je to volba – mezi vraždou a sebevraždou!“. Mnichovská dohoda znamená krach první republiky, zmar veškerých prostředků i jeho úsilí, které československému státu vydal. Po odeslání depeše několik dnů vůbec nemluví, a to ani v rodině. Odchází do diplomatické výslužby.

Za okupace

Vzhledem i ke svému věku, se rozhodl zůstat ve vlasti a mírnit škody. Je jednou z osob, která přemlouvala Háchu k tomu, aby se ujal prezidentského úřadu, neboť funkci by mohly přijmout osoby záměrně kolaborující. Během 2. svěrové války zasedal v dozorčí radě Živnobanky a snažil se, aby prostředky této tehdy nejvýznamnější české banky byly stále investovány zejména do českých podniků a nikoliv na německé zbrojní účely, což by bylo rizikem pro české vkladatele i podporou války. I díky jemu prošla Živnobanka válkou nevydrancována. Zároveň si byl vědom ožehavosti jakékoliv funkce za Němců - vyplácené odměny za výkon činnost ukládal na vkladní knížku vedenou ve prospěch jeho rodné obce, Horního Slivna. Odmítl výhodnou nabídku nacistů na koupi zarizované vily v Bubenči po židovských majitelích, s nimiž před válkou uzavřel pouze nájem. Ještě z Německa se osobně znal s von Neurathem a zasahoval u něj ve prospěch různých českých občanů, stíhaných Němci. Zúčastnil se úvodní schůze Ligy proti bolševismu, protože byl antikomunistou, ale jakmile rozpoznal, že se jedná hlavně o německou agitační organizaci, odešel a dalších jejích aktivit se již nezúčastnil.

Po roce 1945

Po osvobození byl, zejména pro jeho objevení se v Lize, krátce uvězněn. Obvinění z kolaborace se však neprokážou. Po únoru 1948 se stává politicky nepřijatelnou osobou, pouze pro svůj věk již nestíhanou. Režim mu znepříjemňoval poslední léta jeho života aspoň ekonomicky. Stát, v jehož prospěch vydal většinu svého majetku, mu vyměřil penzi ve výši cca 200 Kč, takže si ve svých téměř osmdesáti letech musí vydělávat na stravu poskytováním lekcí z jazyků.

Vzpomínky diplomata

Z doby svého působení si vedl systematické kartotékové zápisky. Ve stísněných podmínkách 50. let z nich sepisoval své memoáry, které se zejména soustřeďovaly na krizovou dobu okolí Mnichova. Před svou smrtí předal rukopis svému příbuznému Hugo Mastnému. U něho byl po zatčení a při domovní prohlídce v roce 1959 tento rukopis nalezen a zabaven státní bezpečností. Na dalších 30 let pak tyto memoáry zmizely v komunistických archivech, kde byly veřejnosti naprosto nepřístupné. Teprve po revoluci byly vydány tiskem pod názvem Vzpomínky diplomata Zde je však uvedeno, že se Mastný nenarodil v Manětíně, ale v Praze.

Spolu s Benešovou knihou Paměti, Od Mnichova k nové válce a k novému vítězství a knihou Huberta Masaříka V proměnách Evropy, Paměti československého diplomata se jedná o hlavní české informační zdroje vývoje diplomatických okolností doby předcházejících Mnichovu, včetně nástupu Hitlera k moci. Celkově jeho memoáry pokrývají dobu 1930-1945.

Související články

• Seznam československých a českých vyslanců a velvyslanců ve Spojeném království

Bibliografie

• MASTNÝ, Vojtěch. Vzpomínky diplomata. Praha : Karolinum, 1997. ISBN 80-7184-410-1.