Vlhovec červenokřídlý
 Vlhovec červenokřídlý | |
|---|---|
 Samec  Hlas | |
 Samice | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | pěvci (Passeriformes) |
| Čeleď | vlhovcovití (Icteridae) |
| Rod | Agelaius |
| Binomické jméno | |
| Agelaius phoeniceus (Linnaeus, 1766) | |
 Mapka s rozšířením (modře jsou zde vyznačena hnízdiště, zeleně oblasti s celoročním výskytem a oranžově zimoviště). | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vlhovec červenokřídlý (Agelaius phoeniceus) je středně velký druh pěvce z čeledi vlhovcovitých (Icteridae).
Popis[editovat | editovat zdroj]
Samice dorůstají 17–18 cm a váží 36 g, samci jsou 22–24 cm dlouzí a jejich průměrná hmotnost činí 64 g.[2]
Je sexuálně dimorfní; samci jsou celí černí s velkou červenou skvrnou na křídlech, z jedné strany ohraničenou silným žlutým pruhem. Samice jsou převážně hnědé se světlou, hustě černě pruhovanou spodinou těla.
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Vlhovec červenokřídlý je široce rozšířen na většině severoamerického kontinentu. Hnízdí v rozmezí od Aljašky a Newfoundlandu jižně až po Floridu, Mexiko a Guatemalu, izolované populace se vyskytují také na západě El Salvadoru, na severozápadě Hondurasu a v severozápadní Kostarice. Severní populace jsou tažné se zimovišti na jihu Spojených států a v Mexiku, zatímco ptáci ze západní části severoamerického kontinentu a ze Střední Ameriky na svých hnízdištích setrvávají po celý rok. Obývá otevřené travnaté krajiny. Preferuje přitom mokřiny, a to jak se sladkou, tak i se slanou vodou. Dále se vyskytuje také v suchých náhorních oblastech, kde obývá louky, prérie a neudržovaná pole.[3]
Ekologie[editovat | editovat zdroj]
Vlhovec červenokřídlý bývá při obraně svého teritoria velmi agresivní. Dokáže přitom napadnout i mnohem větší ptáky, než je on sám, např. vrány, havrany, straky, dravce či volavky.[4]
Potrava[editovat | editovat zdroj]
Je všežravý. Živí se zejména semeny a hmyzem, ale požírá také žáby, ptačí vejce, mršiny, červy, pavouky a měkkýše.[5]
Hnízdění[editovat | editovat zdroj]
Je polygamní, jeden samec obhajuje teritorium až s 10 samicemi. Na 3-6 denní stavbě miskovitého hnízda z travin a mechu, zpevněného hlínou a připevněného nejčastěji k rákosovým stéblům, se podílí samotná samice. V jedné snůšce bývají 3-4, zřídka i 5 zeleno-modrých, tmavě skvrnitých vajec. Na jejich 11-12 denní inkubaci se opět podílí pouze samice. Mláďata se líhnou slepá a neopeřená a hnízdo opouští po 11-14 dnech.[2]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Red-winged Blackbird na anglické Wikipedii.
- ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
- ↑ a b Gough, Gregory (2003). Agelaius phoeniceus. USGS Patuxent Wildlife Research Center. (anglicky)
- ↑ ROSENTHAL, A. Agelaius phoeniceus [online]. 2004 [cit. 2010-07-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ TERRES, J. K. The Audubon Society Encyclopedia of North American Birds. New York: Knopf, 1980. Dostupné online. ISBN 0394466519.
- ↑ Red-winged Blackbird [online]. The Cornell Lab of Ornithology [cit. 2010-07-01]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Esteban Fernández-Juricic; et al. (2019). Vision in an abundant North American bird: The Red-winged Blackbird. The Auk: ukz039 (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1093/auk/ukz039
- Pribil, S.; Picman, Jaroslav (March 26, 1996). "Polygyny in the red-winged blackbird: do females prefer monogamy or polygamy?". Behavioral Ecology and Sociobiology. 38 (3): 183–90. doi:10.1007/s002650050231
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu vlhovec červenokřídlý na Wikimedia Commons
