Vlastní hlenky
 Vlastní hlenky | |
|---|---|
Macbr.jpg) lesklík křehký (Leocarpus fragilis), zralé plodničky | |
| Vědecká klasifikace | |
| Doména | Eukaryota |
| Říše | Amoebozoa |
| Kmen | hlenky (Mycetozoa) |
| Třída | pravé hlenky (Myxomycetes) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vlastní hlenky či také pravé hlenky (Myxomycetes, Myxogastrea) je třída hlenkovitých organismů a součást kmene Mycetozoa. Je jich známo asi 725 druhů v 60 rodech.[1]
Životní cyklus[editovat | editovat zdroj]
V životním cyklu pravých hlenek se střídá haploidní a diploidní fáze. Nejprve se objevuje stadium bičíkatých myxomonád či měňavkovitých myxoaméb, načež z nich vzniká mnohojaderný útvar, tzv. plazmodium. Jsou známy tři druhy plazmodií na základě vzhledu: protoplazmodium, afanoplazmodium a faneroplazmodium. Z plazmodií se někdy vyvíjejí sklerocia (klidové odolné útvary) nebo sporokarpy (reprodukční struktury produkující spory). Také sporokarpů jsou tři druhy: sporangia, aethalia či plazmodiokarpy. Poznají se na základě toho, z jakých částí plazmodia daný sporokarp vznikl.[1]
Klasifikace[editovat | editovat zdroj]
Obvykle se používá tato klasifikace do pěti řádů:[1][2][3]
- podtřída Myxogastromycetidae
- řád Echinosteliales – chloupkovcotvaré
- řád Liceales – koromilkotvaré
- řád Physarales – vápenatkotvaré
- řád Trichiales – vlasatkotvaré
- podtřída Stemonitomycetidae
- řád Stemonitales – pazderkotvaré
Fylogenetické analýzy z let 2012–2020 přinesly revoluci v přirozené klasifikaci myxomycet. Odhalily nepřirozenost nejen tradičních řádů Echinosteliales, Liceales a Stemonitales, ale i mnohých rodů. Podle současných (rok 2020) představ se vlastní hlenky dělí na dvě přirozené skupiny (navržené však již v r. 1925) – myxomycety se světlými sporami (klad Lamprosporales) a myxomycety s tmavými sporami (klad Amaurosporales):[4]
- klad Lamprosporales Lister, 1925
- parafyletický řád „Cribrariales“ (odpovídá přibližně tradičnímu řádu Liceales – koromilkotvaré)
- řád Trichiales – vlasatkotvaré
- klad Amaurosporales Lister, 1925
- parafyletický řád „Echinosteliales“ – chloupkovcotvaré, zahrnující bazální větve kladu
- parafyletický řád „Stemonitidales“ (odpovídá přibližně tradičnímu řádu Stemonitales – pazderkotvaré), zahrnující linie kladu, které se odvětvují mezi Echinosteliales a Physarales
- řád Physarales – vápenatkotvaré.
Klasifikace na nižších úrovních dosud (r. 2020) není ustálená.[4]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c KALINA, Tomáš; VÁŇA, Jiří. Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii. Praha: Karolinum, 2005. 606 s. ISBN 80-246-1036-1.
- ↑ Vlastní hlenky Myxomycetes. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 28. 12. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id14823/
- ↑ FIORE-DONNO, ANNE-MARIE, CEDRIC BERNEY, JAN PAWLOWSKI, SANDRA L. BALDAUF. Higher-Order Phylogeny of Plasmodial Slime Molds (Myxogastria) Based on Elongation Factor 1-A and Small Subunit rRNA Gene Sequences. The Journal of Eukaryotic Microbiology. 2005, roč. 52, čís. 3, s. 201–210. Dostupné online [cit. 2009-07-25]. DOI 10.1111/j.1550-7408.2005.00032.x.
- ↑ a b LARA, Enrique; DUMACK, Kenneth; GARCÍA-MARTÍN, Joaquina María; KUDRYAVTSEV, Alexander; KOSAKYAN, Anush. Amoeboid protist systematics: A report on the “Systematics of amoeboid protists” symposium at the VIIIth ECOP/ISOP meeting in Rome, 2019. Kapitola Molecular systematics revolutionize Myxomycete taxonomy. European Journal of Protistology [online]. Elsevier GmbH, 2020-07-10 [cit. 2021-03-25]. Svazek 76: 125727. Dostupné online. ISSN 0932-4739. DOI 10.1016/j.ejop.2020.125727. PMID 32755801. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- MIHULKA, Stanislav. Hlenky řeší Problém obchodního cestujícího neobyčejným způsobem. In: Osel: Objective Source E-learning [online]. 27. 12. 2018 [cit. 28. 12. 2018]. Dostupné z: http://www.osel.cz/10278-hlenky-resi-problem-obchodniho-cestujiciho-neobycejnym-zpusobem.html
- GREGOROVÁ, Dagmar. Hlenky sahají po rostlinných sedativech. In: Osel: Objective Source E-learning [online]. 17. 06. 2011 19:16 [cit. 28. 12. 2018]. Dostupné z: http://www.osel.cz/5745-hlenky-sahaji-po-rostlinnych-sedativech.html
- GREGOROVÁ, Dagmar. Hlenky a jejich důmyslná strategie přežití. In: Osel: Objective Source E-learning [online]. 12. 07. 2010 16:33 [cit. 28. 12. 2018]. Dostupné z: http://www.osel.cz/5148-hlenky-a-jejich-dumyslna-strategie-preziti.html
- PETR, Jaroslav. Hlenky si pamatují. In: Osel: Objective Source E-learning [online]. 06. 02. 2008 09:46 [cit. 28. 12. 2018]. Dostupné z: http://www.osel.cz/3280-hlenky-si-pamatuji.html
- ROSYPAL, Stanislav a kol. Nový přehled biologie. 1. vyd. Praha: Scientia, 2003. 797 s. ISBN 80-7183-268-5.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu vlastní hlenky na Wikimedia Commons
