Vlasta Kálalová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vlasta Kálalová 1924
Vlasta Kálalová u T. G. M., Lány, podzim 1923

Vlasta Kálalová-di Lottiová (* 26. října 1896, Bernartice15. února 1971, Písek[1]) byla česká lékařka, která se specializovala na tropické nemoci a entomologii. Působila v Bagdádu a léčila i členy královské rodiny. V Bagdádu působila v letech 19251933. Přispěla k výzkumu tropických nemocí a rozšířila rovněž sbírku Národního muzea o vzácné exempláře exotického hmyzu.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v Bernarticích u Tábora v učitelské rodině. Nejprve to vypadalo, že je předurčena pro lingvistickou dráhu. Už v sedmnácti letech totiž mluvila anglicky, francouzsky, rusky, italsky, španělsky, německy a turecky. Nakonec zvolila lékařskou fakultu, kde si vybrala chirurgickou specializaci, přestože ve své době to bylo považováno téměř za troufalost.

Když jednoho dne odcházela z přednášky Jaroslava Hlavy na téma exotická parazitologie, náhle své poslání viděla úplně jasně. Pan profesor se zmínil o potřebě zřízení speciálního pracoviště pro výzkum tropických chorob v Damašku či Bagdádu. Vlasta ještě nevěděla, jak to udělá, ale byla rozhodnuta se tam vypravit.

Pro splnění svého snu udělala mladá žena všechno. Studovala arabštinu a perštinu, předplatila si turecký lékařský časopis, aby si osvojila medicínské názvosloví. Jako přípravu na exotické podnebí podnikala v nejparnějších dnech mnohakilometrové pochody. Napsala několik bezvýsledných žádostí o půjčku a zdálo se, že její sen se uskutečnit nepodaří. Jednoho dne potkala doktorku Alici Masarykovou, zakladatelku Československého červeného kříže, prezidentovu dceru. Ta jí sjednala schůzku s T. G. Masarykem. Tehdy osmadvacetiletá lékařka vyprávěla o svých potížích se sháněním peněz a zmínila se i o tom, že má nějaké úspory. „Ty si schovejte, budete je potřebovat. Můj právní zástupce už má příkaz k úhradě výloh vaší cesty,“ prohlásil k jejímu velkému překvapení prezident. Postupně jí pro uskutečnění velkých plánů půjčil 244 tisíc korun, které během tří let dokázala do posledního haléře splatit[zdroj?]. Ještě v roce 1924 mladá doktorka odcestovala do Cařihradu na kliniku Omara Paši.

Sehnat místo v některé z nečetných nemocnic bylo nemožné. Řešením byla pouze soukromá praxe. Kálalová se usadila v Bagdádu a pacienti se jen hrnuli. Vlastně spíše pacientky – pro muslimské ženy byla lékařka spásou, protože se nesměly odhalit před cizím mužem a zdravotní prohlídka pro ně byla do té doby nepředstavitelnou věcí. Jméno zázračné evropské lékařky znal celý Bagdád a Vlasta si brzy mohla dovolit svou praxi rozšířit. Koupila budovu v centru zvanou Burazanliu neboli Dům trubačů, kde založila sanatorium s dvaceti lůžky. Její pověst dospěla až k panovníkovi a česká doktorka brzy léčila i některé členy královské rodiny.

Konečně došlo také na dávnou touhu přispět k výzkumu tropických nemocí. Pečlivě zabalené vzorky posílala Vlasta expres do Prahy. Její vědecké touhy se ale nezastavily na hranicích medicíny. Když se ozvalo Národní muzeum s prosbou o pomoc při rozšiřování sbírky exotického hmyzu, stala se lékařka také nadšenou entomoložkou a dokázala dokonce objevit několik nových druhů. Zoologickému oddělení Národního muzea v Praze poslala sbírku obsahující půl milionu exemplářů.

Po svatbě s vnukem italských přistěhovalců Giorgiem di Lottim se manželům narodily dvě děti – Radbor a Drahomila Lydia. Vlasta, označovaná někdy za Alberta Schweitzera v sukních, byla ale natolik posedlá prací, že pohrdla mateřskou dovolenou a dala přednost nemocnici. Vražedné podnebí s sebou ale přineslo obávanou horečku dengue a Vlasta byla několik měsíců upoutána na lůžko. Roku 1932 se vrátila do Čech, kde se po několika letech uzdravila. Jedinou útěchou jí byl zájem T. G. Masaryka. „Udělala jste v cizině Československu dobré jméno. A takový kus práce, že by to leckterý mužský nezastal,“ prohlásil tehdy prezident.[zdroj?]

Okupaci prožila v rodných Bernarticích, kde měla soukromou ordinaci. Dne 8. května 1945, poslední den druhé světové války v Evropě, ustupující němečtí vojáci zastřelili celou její rodinu. Sama unikla smrti jenom proto, že ji ležící v tratolišti krve vrahové považovali za mrtvou. Začala znovu cestovat, své lingvistické znalosti rozšířila už na čtrnáct jazyků, hodně času jí zabírala korespondence s přáteli po celém světě. Přednášela na mnoha místech v Evropě i ve Spojených státech.

Když doktorka Vlasta Kálalová-di Lottiová v únoru 1971 zemřela, veřejnost o její existenci vlastně vůbec netušila. Proslulá lékařka se příliš nehodila do linie politických struktur tehdejšího státu, který ještě nezapomněl na její ostré vystoupení proti rozsudku smrti pro Miladu Horákovou.[zdroj?]

Do povědomí veřejnosti vešla Vlasta Kálalová díky životopisné knize Ilony Borské. Spisovatelka stihla ještě v posledních letech lékařčina života zapsat a zaznamenat obrysy pohnutého příběhu a po osmi letech od jejího skonu vychází strhující životopisný román Doktorka z domu Trubačů. V něm spisovatelka vylíčila neobyčejný životní příběh této české lékařky, uznávané kapacity a velké osobnosti. Tato kniha se v roce 2009 zařadila hlasováním čtenářů mezi sto nejoblíbenějších knih v anketě Kniha mého srdce.

O jedenadvacet let později byla Vlasta Kálalová in memoriam vyznamenána Řádem T. G. Masaryka.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SUŠEROVÁ, Jaroslava. Milevské noviny. 2. listopad 2011, s. 7.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]