Vlasta Kálalová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vlasta Kálalová
Vlasta Kálalová 1924
Vlasta Kálalová 1924
Narození 26. října 1896
Bernartice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 15. února 1971 (ve věku 74 let)
Písek
ČeskoslovenskoČeskoslovensko  Československo
Povolání biolog
Vlasta Kálalová u T. G. M., Lány, podzim 1923

Vlasta Kálalová-di Lottiová (* 26. října 1896, Bernartice[1]15. února 1971, Písek[2]) byla česká lékařka, která se specializovala na tropické nemoci a entomologii. V letech 19251933 působila v Bagdádu, kde léčila i členy královské rodiny. Přispěla k výzkumu tropických nemocí a rozšířila rovněž sbírku Národního muzea o vzácné exempláře exotického hmyzu.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v Bernarticích u Tábora v učitelské rodině. Nejprve to vypadalo, že je předurčena pro lingvistickou dráhu. Už v sedmnácti letech totiž mluvila anglicky, francouzsky, rusky, italsky, španělsky, německy a turecky. Nakonec zvolila lékařskou fakultu, kde si vybrala chirurgickou specializaci, přestože ve své době to bylo považováno téměř za troufalost.

Když jednoho dne odcházela z přednášky Jaroslava Hlavy na téma exotická parazitologie, náhle své poslání viděla úplně jasně. Pan profesor se zmínil o potřebě zřízení speciálního pracoviště pro výzkum tropických chorob v Damašku či Bagdádu. Vlasta ještě nevěděla, jak to udělá, ale byla rozhodnuta se tam vypravit.

Pro splnění svého snu udělala mladá žena všechno. Studovala arabštinu a perštinu, předplatila si turecký lékařský časopis, aby si osvojila medicínské názvosloví. Jako přípravu na exotické podnebí podnikala v nejparnějších dnech mnohakilometrové pochody. Napsala několik bezvýsledných žádostí o půjčku a zdálo se, že její sen se uskutečnit nepodaří. Jednoho dne potkala doktorku Alici Masarykovou, zakladatelku Československého červeného kříže, prezidentovu dceru. Ta jí sjednala schůzku s T. G. Masarykem. Tehdy osmadvacetiletá lékařka vyprávěla o svých potížích se sháněním peněz a zmínila se i o tom, že má nějaké úspory. „Ty si schovejte, budete je potřebovat. Můj právní zástupce už má příkaz k úhradě výloh vaší cesty,“ prohlásil k jejímu velkému překvapení prezident. Postupně jí pro uskutečnění velkých plánů půjčil 244 tisíc korun, které během tří let dokázala do posledního haléře splatit[zdroj?]. Ještě v roce 1924 mladá doktorka odcestovala do Cařihradu na kliniku Omara Paši.

Sehnat místo v některé z nečetných nemocnic bylo nemožné. Řešením byla pouze soukromá praxe. Kálalová se usadila v Bagdádu a pacienti se jen hrnuli. Vlastně spíše pacientky – pro muslimské ženy byla lékařka spásou, protože se nesměly odhalit před cizím mužem a zdravotní prohlídka pro ně byla do té doby nepředstavitelnou věcí. Jméno zázračné evropské lékařky znal celý Bagdád a Vlasta si brzy mohla dovolit svou praxi rozšířit. Koupila budovu v centru zvanou Burazanliu neboli Dům trubačů, kde založila sanatorium s dvaceti lůžky. Její pověst dospěla až k panovníkovi a česká doktorka brzy léčila i některé členy královské rodiny.

Konečně došlo také na dávnou touhu přispět k výzkumu tropických nemocí. Pečlivě zabalené vzorky posílala Vlasta expres do Prahy. Její vědecké touhy se ale nezastavily na hranicích medicíny. Když se ozvalo Národní muzeum s prosbou o pomoc při rozšiřování sbírky exotického hmyzu, stala se lékařka také nadšenou entomoložkou a dokázala dokonce objevit několik nových druhů. Zoologickému oddělení Národního muzea v Praze poslala sbírku obsahující půl milionu exemplářů.

Po svatbě s vnukem italských přistěhovalců Giorgiem di Lottim se manželům narodily dvě děti – Radbor a Drahomila Lydia. Vlasta, označovaná někdy za Alberta Schweitzera v sukních, byla ale natolik posedlá prací, že pohrdla mateřskou dovolenou a dala přednost nemocnici. Vražedné podnebí s sebou ale přineslo obávanou horečku dengue a Vlasta byla několik měsíců upoutána na lůžko. Roku 1932 se vrátila do Čech, kde se po několika letech uzdravila. Velkou útěchou a zadostiučiněním pro ni byl zájem T. G. Masaryka. „Udělala jste v cizině Československu dobré jméno. A takový kus práce, že by to leckterý mužský nezastal,“ prohlásil tehdy prezident.[zdroj?]

Okupaci prožila v rodných Bernarticích, kde si otevřela soukromou ordinaci. Dne 8. května 1945, poslední den druhé světové války v Evropě, ustupující němečtí vojáci postříleli celou její rodinu. Sama unikla smrti jenom proto, že ji, ležící v tratolišti krve, vrahové považovali za mrtvou. Bezprostředně po tragedii se Vlasta věnovala pomoci válkou postižených mladých lidí, později začala znovu cestovat (USA, Norsko, SSSR, Itálie...). Své lingvistické znalosti rozšířila na čtrnáct jazyků. Hodně času jí zabírala korespondence s přáteli po celém světě. Přednášela na mnoha místech v Evropě i ve Spojených státech.

Když doktorka Vlasta Kálalová-di Lottiová v únoru 1971 zemřela, veřejnost o její existenci většinou ani nevěděla. Všeobecně známou se Vlasta Kálalová stala až díky životopisné knize Ilony Borské. Spisovatelka stihla ještě v posledních letech lékařčina života zapsat a zaznamenat obrysy pohnutého příběhu a v roce 1978, po osmi letech od jejího skonu, vychází poprvé strhující životopisný román Doktorka z domu Trubačů. V něm spisovatelka vylíčila neobyčejný životní příběh této společensky aktivní a ctižádostivé české lékařky, uznávané kapacity a velké osobnosti. Tato kniha se v roce 2009 zařadila hlasováním čtenářů mezi sto nejoblíbenějších knih v anketě Kniha mého srdce.

O jedenadvacet let později byla Vlasta Kálalová in memoriam vyznamenána Řádem T. G. Masaryka.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. SUŠEROVÁ, Jaroslava. Milevské noviny. 2. listopad 2011, s. 7.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]