Moravská vlajka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Vlajka Moravy)
Skočit na: Navigace, Hledání
ikona

Jeden nebo více uživatelů zpochybnili nezaujatost, ověřitelnost, faktickou přesnost nebo encyklopedičnost, případně i další aspekty tohoto článku. Podívejte se na diskusní stránku, kde mohou být uvedeny další detaily.

Pro vkladatele šablony: Na diskusní stránce zdůvodněte vložení šablony.

Moravská vlajka. Trikolóra bílo-červeno-modrá se používala z pruhovaných vlajek v podstatě nejdelší dobu, používali ji především slovanští Moravané

Moravská vlajka je jedním z historických symbolů Moravy společně s moravským znakem. Její oficiální podoba, na rozdíl od znaku, však neexistuje, neboť vlajka Moravě nikdy udělena nebyla. Existuje však několik doložených variant moravské vlajky užívaných v historii. První dochovaná varianta pochází z poloviny 13. století.[1]

Historicky existovalo několik verzí užívaných a doložených moravských vlajek, které byly především během 19. století používány paralelně v dvojí nebo trojí barevnosti, odvozené od tinktur zemského erbu.[2] Podle některých autorů je tedy moravská vlajka bílo-červeno-modrá, v uvedeném pořadí vodorovně pruhovaná[3]. Tato kombinace barev byla vlajkou moravských vlastenců už v 19. století. Delegace Moravanů na všeslovanském sjezdu v Praze v r. 1848 pochodovala pod trojbarevným bílo-červeno-modrým praporem s bílým vodorovným pruhem nahoře, červeným uprostřed a modrým dole.[4] Bílá, červená a modrá jsou uváděny jako barvy Moravy i v Novém prostonárodním popisu Čech, Moravy a Slezska z roku 1854 a v některých učebnicích z 19. století.[5] Podle názoru I. Štarhy byly moravské barvy do roku 1915 bílá, červená a modrá a mezi roky 1915 a 1918 žlutá, červená a modrá.[6] Československá republika se vrátila k bílé /stříbrné barvě na moravském znaku, ale barevnost a status zemských vlajek/praporů zákon č. 252/1920 nijak nedefinoval. Zemskou vlajku neznají ani pozdější právní úpravy (zákon č. 269/1936, zákon č. 222/1939, č. 163/1960 a dnes platný zákon č. 3/1993 Sb. a č. 352/2001 Sb.).[7][8][9]

V současnosti bývá za moravskou vlajku někdy – zejména některými moravskými stranami, spolky a dalšími organizacemi – považována žluto-červená bikolóra.[10] Používání žluto-červeného praporu je podle vícerých autorů (L. E. Havlík, M. Hlinomaz) nicméně doloženo již v 19. století.[11][12] Jak uvádí M. Hlinomaz: "Zdá se, žže žžlutočervený prapor, logicky odvozený od sněmem v roce 1848 přijaté formy ššachování moravské orlice, nesl oficiální posvěcení úřady a pro svou podobnost s říššskou vlajkou, i sympatie moravského obyvatelstva německé národnosti".[12] Historik I. Štarha argumentuje, že prapor nebyl Moravě nikdy udělen.[5] Na dnešní žluto-červenou bikolóru bývá někdy přidáván zemský znak. Obě tyto verze jsou ale kritizovány některými odborníky, kteří byli osloveni médii (konkrétně historik M. Řepa, vexilolog K. Müller, heraldik J. Louda).[13][14][15][16]

Obsah

Historie moravské vlajky [editovat]

Nejstarší doložený prapor Moravy, dodnes používaný
Prapor doložený ve zprávě z roku 1611
Prapor legie arcivévody Karla z roku 1800
Vlajka německy hovořících Moravanů

Historie moravské vlajky, resp. praporu (na rozdíl od vlajky pevně spojen s žerdí) je poměrně pestrá a poněkud nepřehledná. Za jeden z nejstarších praporů Moravy je považován heraldický prapor většinou čtvercového tvaru, používaný od 13. století, což je jeden z pozdějších typů tzv. gonfanonu (bojového praporu ve tvaru protáhlého obdélníka).[zdroj?] Je na něm vyobrazena červenobíle šachovaná orlice se žlutou zbrojí na modrém listu praporu (podobná, jako např. na praporci markraběte Jošta Lucemburského nebo markraběte Karla I., pozdějšího císaře Karla IV.).[zdroj?] Tento prapor se používal poměrně dlouhou dobu[zdroj?] a je používán dodnes.[17]

Ve zprávě o holdování králi Matyáši II. Habsburskému v roce 1611 je zmínka o moravském praporu, který měl barvy bílou a modrou.[18] (Princip, že nahoře je barva figury a další pruh obsahuje barvu štítu tedy pravděpodobně volil u dvoubarevné figury podle tehdejších heraldických zvyků jednu barvu jako hlavní[19], jak také podobně popisoval znak heraldik a genealog polského původu Bartoloměj Paprocký z Hlahol: „…orel bílý na červené šachovnici na štítu modrém…“).[20]V tu dobu také moravští stavové při některých příležitostech nosili modrobílé kokardy. Moravské barvy tedy byly bílá a modrá.[zdroj?]

Od 17. století se opět prapory doplňovaly celými znaky, často velmi komplikovanými, ale též různými symboly. Prapory byly zdobeny vyšíváním a třásněmi.[21] Zástava jednoho z moravských praporů Legie arcivévody Karla z roku 1800 zobrazuje na bílém listu praporu červenožlutě šachovanou orlici i s červenožlutě šachovanou zbrojí na modrém štítu. Na praporu je ještě koruna nad štítem, růžové stuhy a list praporu je při okrajích nahoře i dole sledován řadou červených trojúhelníků.[22]

Praktické potřeby zejména při výrobě většího počtu praporů však později[kdy?] vedly opět ke zjednodušení těchto obtížně zhotovitelných praporů.[21] Na moravském praporu s pruhy se objevovaly již obě barvy figury. O zemských symbolech podávají svědectví poznámky pražského profesora heraldiky první poloviny 19. století Johanna Helblinga von Hirzenfeld. Kromě toho, že Helbling upozorňoval na dodržování heraldických zásad v souvislosti s užitím českých barev červené a bílé, upozornil také na to, že slovanské barvy, červenou, modrou a bílou, měly též Kraňsko a Morava.[23] Trikolóra bílo-červeno-modrá se používala z pruhovaných vlajek v podstatě nejdelší dobu, používali ji především slovanští Moravané. Na Slovanském sjezdu v Praze v roce 1848 (2. až 12. června) Moravané pochodovali pod trojbarevným bílo-červeno-modrým praporem s bílým vodorovným pruhem nahoře, červeným uprostřed a modrým dole.[4]

Německy hovořící Moravané naopak prosazovali barvy žlutou, červenou a modrou. Císařským dvorským dekretem z 31. července 1807 bylo moravským stavům za jejich věrnost, prokázanou v době Napoleonova vpádu, povoleno nošení uniforem „podle zemských barev“ – červené, modré a zlaté. Reskript rakouského císaře Františka I. z 23. prosince 1807 zmiňuje kromě potvrzení znakových privilegií pro Moravu též modrou barvu moravského štítu, která takto patří i do moravského praporu.[24] Když se dne 13. 5. 1848 rozešel stavovský zemský sněm a ještě v květnu (31. 5.) bylo zahájeno zasedání tzv. „selského“ zemského sněmu (zasedal téměř 8 měsíců až do 24. 1. 1849), jedním z bodů bylo i jednání o tzv. zemských barvách. Bylo rozhodnuto o barvách moravských červené a žluté. V dokumentu nazývaném „moravská ústava“ z roku 1848 se však píše o moravských barvách, nikoliv o vlajce nebo praporu. Z dokumentu zvaného Moravský sněmovní list (§ 5) vyplývá, že se nejednalo o podobu vlajky, ale pouze o barvy orlice na modrém štítu. V tu dobu se barvami zemskými rozuměly též barvy, které se vyšívaly na modré uniformy nebo modré výložky[24][25]. Usnesení zemského sněmu však nenabylo právní platnosti, neboť císař je nepodepsal. Navíc tzv. „moravská ústava“ z roku 1848 byla zrušena hned v roce následujícím. Vlajky totiž byly používány nadále trojbarevné. Nový prostonárodní popis Čech, Moravy a Slezska podle posledního politického a soudního dělení s přídavkem o uherském Slovensku (Praha 1854, str. 193) uvádí, že „znakem je bíle a červeně kostkovaná vpravo hledící orlice v modrém poli, pročež zemské barvy jsou: modrá, bílá a červená“. [5]

V roce 1862 vyvolal přednosta smíšeného okresního úřadu v Kloboukách u Brna nové jednání o moravských zemských barvách. Upozornil, jakou nelibost ve Vídni vyvolalo vyvěšení bílo-červeno-modrých praporů v Brně a v Rajhradě 21. 9. toho roku při návštěvě císaře. Rakouské úřady totiž nepřesně považovaly bílo-červeno-modré prapory za údajné barvy všeslovanské, ty se však lišily pořadím barev. Když v roce 1896 žádal výbor pražské národopisné výstavy prostřednictvím presidia českého místodržitelství presidium moravského místodržitelství, aby jako moravské zemské barvy mohl na výstavě použít prapory v modro-bílo-červené barvě, to odpovědělo 15. 5. toho roku, že otázka moravských barev není dosud vyřízena, zmínilo však souhlas ministerstva vnitra s užíváním zlaté a červené na zemském znaku. Ministerstvo vnitra však v mnohých případech nadále tolerovalo barvy bílou, červenou a modrou, stejně jako ministerstvo kultury a vyučování, odvolávající se na oficiální říšský znak.[26]

Vlajka Moravy se nezměnila ani po vzniku Československa, kdy byly recipovány dosavadní právní předpisy a § 3 zákona č. 269/1936 Sb. následně umožňoval Ministerstvu vnitra měnit zemské symboly, pokud nebyly součástí státních symbolů. Tedy moravský znak nemohlo ministerstvo změnit, protože byl součástí středního a velkého státního znaku, moravskou vlajku však ano. Žádná taková změna však přijata nebyla.[27]

Žluto-červená bikolóra [editovat]

Prapor považovaný v současnosti některými organizacemi za moravskou vlajku[10]
Žlutočervená bikolóra se zlato-červenou variantou zemského znaku

Podle Lubomíra E. Havlíka tvořily moravskou trikoloru barvy zlatá (žlutá), červená a modrá, na praporech se nicméně používaly jen první dvě barvy (žlutá s červenou).[11] Podle historika Milana Hlinomaze z různých variant moravského praporu, které byly od 19. století užívané, to byla právě žluto-červená bikolóra, která byla posvěcena úřady[12] a která byla podle jeho názoru nejužívanější barevnou kombinací na praporech.[28] Na druhou stranu ale Hlinomaz připomíná, že na Moravě existoval v této věci po celé 19. století velký nelad a užívaly se "libovolně...prapory, vlajky a stužky v různých zemských barvách [2], a to včetně bílo-červeno-modré a zlato-červeno-modré trikolóry.[29] Také I. Štarha informuje, že moravské zemské orgány v 19. století považovaly za barvy země žluto-červenou, a to včetně barevnosti praporů.[30][30] Nicméně také připomíná, že prapor nebyl Moravě nikdy udělen.[6] S ohledem na právní uznání barevnosti moravského znaku Štarha považuje za oficiální moravské barvy bílo-červeno-modrou pro dobu do roku 1915 a žluto-červeno-bílou pro roky 1915-1918.[6] M. Hlinomaz potom připomíná, že žluto-červená bikolóra se těšila oblibě především mezi německy mluvícími Moravany.[18] Žluto-červené bikolóry se nicméně v roce 1918 objevily také na některých soukromých českých domech v Brně vedle bílo-červených praporů národních.[31]

Tato varianta je barvami i uspořádáním totožná s vlajkami některých měst, například pražskou,[32] českobudějovickou,[32] varšavskou[33] či kladskou.[34] Kvůli možné záměně používá v současnosti řada příslušníků moravského hnutí variantu vlajky se zlatočerveně šachovanou orlicí, moravským zemským znakem.

Vyvěšování na radnicích [editovat]

Z iniciativy občanského sdružení Moravská národní obec začaly od roku 2010 některé radnice (např. Břeclav,[35] Moravské Budějovice,[36] Uničov[37] a další) vyvěšovat moravskou vlajku při slavnostních příležitostech, zejména v den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje (5. července). Prvního ročníku akce se podle informací Moravské národní obce zúčastnilo 74 radnic a krajský úřad Jihomoravského kraje.[38] Vlajka zavlála také na budově Nového zemského domu, současném sídle krajského úřadu Jihomoravského kraje.[39] Podporu akci veřejně vyjádřili mimo jiné politici Radek John a Michal Hašek.[40][41]

Do druhého ročníku se podle Moravské národní obce zapojilo 224 radnic a krajský úřad Jihomoravského kraje.[42] Vedle moravských obcí a měst se podle informací sdružení Moravská národní obec do akce zapojila také obec Jindřichovice pod Smrkem, nacházející se v okresu Liberec.[42] Ve vyvěšování vlajky nadále pokračuje i krajský úřad Jihomoravského kraje.[43]

O druhém ročníku iniciativy informovala řada domácích médií. Někteří autoři aktivity Moravské národní obce dehonestovali[44], další se zabývali pozadím MNO seriózněji.[45] Ostatní média si však zachovávala celkově neutrální pohled.[46][47] Ve třetím ročníku, tedy v roce 2012, se k této iniciativě dle Moravské národní obce připojilo už téměř 400 obcí, a to i českých a minimálně jedna slovenská.[48]

Kontroverze [editovat]

Podoba vyvěšované vlajky (zpravidla žluto-červená bikolóra se zemským znakem) se stala předmětem kritiky ze strany části odborné veřejnosti. Podle heraldika Karla Müllera má tato takzvaná moravská vlajka, která zavlála na radnicích nulový význam a platnost. Může být chápána jako spolková, něco jako hasičská či firemní. Dále Müller upozorňuje, že žlutou a červenou obhajovali především německy mluvící Moravané.[49]

Odkazy [editovat]

Reference [editovat]

  1. ↑ HLINOMAZ, Milan. Ke státní a zemské symbolice českého státu v období 1526–1918. Paginae historiae. Sborník Národního archivu. 1995, čís. 3, s. 152-194:163. Dostupné online. ISSN 1211-9768.  Dále jen Ke státní a zemské symbolice českého státu v období 1526–1918.
  2. ↑ a b Ke státní a zemské symbolice českého státu v období 1526–1918, s. 167.
  3. ↑ BROŽEK, Aleš. Lexikon vlajek a znaků zemí světa. 2. vyd. Praha : Kartografie, 2003. 223 s. ISBN 8070117761. s. 50.  
  4. ↑ a b HAVLÍK, Lubomír Emil. Symboly moravské identity. Moravskoslezská orlice. 1990, čís. 14, s. 12. (česky) 
  5. ↑ a b c Ivan Štarha. Moravské barvy a moravská zemská vlajka. In CHOCHOLÁČ, Bronislav; MALÍŘ, Jiří. Pocta Janu Janákovi. Předsedovi Matice Moravské, profesoru Masarykovy univerzity věnují k sedmdesátinám jeho přátelé a žáci. Brno : Matice Moravska, 2002. ISBN 80-86488-07-1. s. 165-170:168. (česky)
  6. ↑ a b c Moravské barvy a moravská zemská vlajka, s. 170.
  7. ↑ Zemský registr erbů České republiky. Legislativa [online]. ZREČR, [cit. 2013-01-03]. Dostupné online. (česky) 
  8. ↑ Sbírka zákonů a mezinárodních smluv České republiky. Zákon České národní rady o státních symbolech České republiky [online]. Wolters Kluwer ČR, [cit. 2013-01-03]. Dostupné online. (česky) 
  9. ↑ >Sbírka zákonů a mezinárodních smluv České republiky. Zákon o užívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů [online]. Wolters Kluwer ČR, [cit. 2013-01-03]. Dostupné online. (česky) 
  10. ↑ a b Moravské barvy a moravská zemská vlajka, s. 165
  11. ↑ a b HAVLÍK, Lubomír Emil. Morava: k státoprávnímu postavení země v průběhu věků. Brno : Moravské občanské hnutí, 1990. 58 s. s. 31.  Dále jen Morava: k státoprávnímu postavení země v průběhu věků.
  12. ↑ a b c Ke státní a zemské symbolice českého státu v období 1526–1918, s. 168.
  13. ↑ MOTÝL, Jan. Morava s ilegální vlajkou. Týden. červen 2011, s. 14. ISSN 1210-9940. (česky) 
  14. ↑ MOTÝL, Jan. Jak jsem urazil Moravany. Týden. červenec 2011, s. 12-13. ISSN 1210-9940. (česky) 
  15. ↑ ŠTĚPÁN, Petr. Moravskou vlajku vyvěsí téměř 400 obcí. Kvůli sporům není jasné, zda je to ta pravá. iHNed.cz. červenec 2012. Dostupné online. ISSN 1213-7693. (česky) 
  16. ↑ Škromach: Že se vyvěšování moravských vlajek čecháčkům nelíbí? Jejich věc. Parlamentní listy. červenec 2012. Dostupné online. ISSN 1214-3154 ISSN 1214-3154. (česky) 
  17. ↑ http://brnensky.denik.cz/zpravy_region/svaty-martin-se-na-kone-vyhoupl-az-napodruhe-20121111.html
  18. ↑ Chybná citace Chyba v tagu <ref>; citaci označené Hlinomaz168 není určen žádný text.
  19. ↑ Schwarzenberg Karel, Heraldika, Uherské Hradiště 1992, str. 67
  20. ↑ Morava, k státoprávnímu postavení země v průběhu věků, obrazová příloha
  21. ↑ a b MUCHA, Ludvík; VALÁŠEK, Stanislav. Vlajky a znaky zemí světa. Praha : Kartografie, 1974. 181 s. s. 8. (česky) 
  22. ↑ Vilém Walter - Vlastimil Schildberger ml. sborník Prapor – znamení, které sjednocuje.
  23. ↑ Ke státní a zemské symbolice českého státu v období 1526–1918, str. 159
  24. ↑ a b Ke státní a zemské symbolice českého státu v období 1526–1918, str. 165
  25. ↑ Moravské barvy a moravská zemská vlajka, s. 167
  26. ↑ Moravské barvy a moravská zemská vlajka, str. 168–169
  27. ↑ KOUDELKA, Zdeněk. Moravské barvy a moravská zemská vlajka. In Pocta Karlu Schellemu k 60. narozeninám. Ostrava : KEY Publishing s.r.o., 2002. Dostupné online. ISBN 978-80-7418-144-3. s. 407–411. (česky)
  28. ↑ Ke státní a zemské symbolice českého státu v období 1526–1918, s. 173.
  29. ↑ Ke státní a zemské symbolice českého státu v období 1526–1918, s. 169.
  30. ↑ a b Moravské barvy a moravská zemská vlajka, s. 169.
  31. ↑ PERNES, Jiří. Pod moravskou orlicí aneb Dějiny moravanství. Brno : Barrister & Principal, 1996. 285 s. ISBN 80-85947-12-9. Kapitola Československý stát prohlášen, s. 75.  
  32. ↑ a b VÝBĚR Z DATABÁZE DLE ZADANÝCH PARAMETRŮ [online]. České vexilologické stránky, [cit. 2011-03-13]. Dostupné online.  
  33. ↑ Herb, flaga i logo Warszawy [online]. Miasto stołeczne Warszawa, [cit. 2011-03-13]. Dostupné online.  
  34. ↑ Symbole miasta [online]. Klodzko.pl, [cit. 2011-03-13]. Dostupné online.  
  35. ↑ ŠEVČÍK, Jiří. OBRAZEM: V Břeclavi zavlála moravská vlajka. Břeclavský deník [online]. 2010-07-05 [cit. 2011-03-10]. Dostupné online.  
  36. ↑ VONDRÁK, František. Moravskou vlajku vyvěsí i města na Třebíčsku. Třebíčský deník [online]. 2010-05-14 [cit. 2011-03-10]. Dostupné online.  
  37. ↑ OPLETALOVÁ, Petra. Uničov vyvěsí na radnici moravskou vlajku. Olomoucký deník [online]. 2010-02-07 [cit. 2011-03-10]. Dostupné online.  
  38. ↑ Vyvěšování moravské vlajky 1. ročník, 2010 [online]. Moravská národní obec, o.s., [cit. 2012-12-03]. Dostupné online.  
  39. ↑ CHMELÍČEK, Jan. Nad jihomoravským hejtmanstvím zavlála moravská vlajka. Regiony24.cz [online]. 2010-07-05 [cit. 2011-03-10]. Dostupné online.  
  40. ↑ Moravská vlajka nad jihomoravským hejtmanstvím [online]. Portál Jihomoravského kraje, 2010-07-05, [cit. 2011-04-11]. Dostupné online.  
  41. ↑ HAŠEK, Michal. Hašek (ČSSD): Morava je kolébkou naší státnosti. Parlamentní listy [online]. 2010-07-06 [cit. 2011-05-25]. Dostupné online.  
  42. ↑ a b Vyvěšování moravské vlajky 2. ročník, 2011 [online]. Moravská národní obec, o.s., [cit. 2012-12-03]. Dostupné online.  
  43. ↑ HAŠEK, Michal. Na sídle Jihomoravského kraje zavlála moravská vlajka [online]. [cit. 2011-07-09]. Dostupné online.  
  44. ↑ MOTÝL, Ivan. Uctění věrozvěstů - Morava oslaví Cyrila a Metoděje pod ilegální vlajkou. Týden [online]. 2011-06-27 08:22 [cit. 2011-06-27]. Dostupné online.  
  45. ↑ UNGER, David. Proč vlastně vlály pátého července moravské vlajky?. Deník Referendum [online]. 2011-07-08 08:00 [cit. 2011-07-08]. Dostupné online.  
  46. ↑ Více než 220 radnic vyvěsilo moravskou vlajku. České noviny - Zpravodajský server ČTK [online]. 2011-07-05 11:53 [cit. 2011-07-05]. Dostupné online.  
  47. ↑ JÍLKOVÁ, Zdeňka. Moravskou zemskou vlajku vyvěsili i na radnici v Zábřehu. Český rozhlas [online]. 2011-07-05 12:59 [cit. 2011-07-05]. Dostupné online.  
  48. ↑ Vyvěšování moravské vlajky 3. ročník, 2012 [online]. Moravská národní obec, o.s., [cit. 2012-12-03]. Dostupné online.  
  49. ↑ http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/nad-moravou-vlalo-378-falesnych-moravskych-praporu_239453.html

Literatura [editovat]

  • ŠTARHA, Ivan. Moravské barvy a moravská zemská vlajka. In CHOCHOLÁČ, Bronislav; MALÍŘ, Jiří. Pocta Janu Janákovi. Brno : Matice moravská, 2002. ISBN 80-86488-07-1. Kapitola I. Správa, právo, politická moc..., s. 165-170.
  • HAVLÍK, Lubomír Emil. Symboly moravské identity. Moravskoslezská orlice. 1990, čís. 14, s. 12.  
  • MUCHA, Ludvík; VALÁŠEK, Stanislav. Vlajky a znaky zemí světa. 1. vyd. Praha : Kartografie, 1974. 186 s.  
  • BROŽEK, Aleš. Lexikon vlajek a znaků zemí světa. 2. vyd. Praha : Kartografie, 2003. 223 s. ISBN 8070117761.  
  • HLINOMAZ, Milan. Ke státní a zemské symbolice českého státu v období 1526–1918. Paginae historiae. Sborník Národního archivu. 1995, čís. 3, s. 152-194. Dostupné online. ISSN 1211-9768.  
  • KOUDELKA, Zdeněk. Moravské barvy a moravská zemská vlajka. In Pocta Karlu Schellemu k 60. narozeninám. Ostrava : KEY Publishing s.r.o., 2002. Dostupné online. ISBN 978-80-7418-144-3. s. 407–411. (česky)
Citováno z „http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Moravská_vlajka&oldid=10264175“