Vladimír Preclík

Vladimír Preclík
	Karel Kuklík, portrét Vladimíra Preclíka, 60. léta
Narození	23. května 1929 ; Hradec Králové ; Československo
Úmrtí	3. dubna 2008 (ve věku 78 let) ; Praha ; Česko
Povolání	spisovatel, sochař, politik, učitel, grafik, výtvarník, řezbář, malíř a vysokoškolský učitel
Manžel(ka)	Zdena Fibichová (od 1955); Jaroslava Preclíková (od 2006)
Ocenění	Cena města Brna (1998); Artis Bohemiae Amicis (2004)
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimír Preclík (23. května 1929, Hradec Králové – 3. dubna 2008, Praha) byl významný český sochař, malíř, řezbář a spisovatel, vysokoškolský pedagog, předseda uměleckého spolku Mánes. Během svého života vytvořil přes 800 soch a napsal dvanáct knih. Na zámku v Bechyni je otevřeno Muzeum Vladimíra Preclíka se stálou expozicí jeho děl. Stálá expozice jeho prací je i v jeho rodném Hradci Králové. V tamější katedrále sv. Ducha je umístěna Preclíkova busta čtvrtého římského papeže sv. Klimenta.

Život

Narodil se v Hradci Králové. Studoval na Vyšší škole sochařsko-kamenické v Hořicích a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, ateliér prof. Josefa Wagnera. Než vstoupil na umělecké školy, učil se řemeslo řezbářské v Hradci Králové.

Vystavoval od roku 1958 (již tehdy zaujaly jeho dřevěné moderní perfektně provedené sochy Dopravní prostředek, Staré provensálské město, Ježek, portréty Jana Wericha, Jaroslava Ježka a další) a uspořádal více než 80 samostatných výstav doma i v cizině. Získal řadu ocenění a uznání. V roce 1967 byl vybrán mezinárodní jury mezi největších 50 sochařů světa. V témž roce byl jeho více než čtyřmetrový dřevěný Strom života vystaven mezi uměleckými díly na světové výstavě EXPO´67 v Montrealu, kde se vedle sebe octla jména Preclík a Picasso. Je zastoupen ve všech krajských galeriích v České republice i ve významných muzeích v zahraničí (Centre Pompidou v Paříži, Middelheim v Antverpách...).

Jeho první manželkou byla akademická sochařka a malířka Zdena Fibichová, jejímž dědečkem byl hudební skladatel Zdeněk Fibich. Na svých dalších plastikách pracoval zejména ve svém novém atelieru v Braníku v Praze 4, kde rovněž převážně bydlel až do předčasného úmrtí Zdeny Fibichové.

V 60. letech 20. století byl spoluzakladatelem a organizátorem proslulých Mezinárodních sochařských sympozií v Hořicích, obnovených po vnucené normalizační přestávce počátkem 90. let, která přivedla do Čech evropské i světové sochaře.

Jako jeden z prvních podepsal v roce 1989 petici kulturních a dalších známých osobností „Několik vět“ na podporu iniciativy Václava Havla.

V roce 1990 byl jmenován profesorem sochařství na Vysokém učení technickém v Brně a spoluzakládal Fakultu výtvarných umění, jejímž se stal prvním děkanem (1993–1997). Roku 1990 realizoval též pomník s bronzovou sochou T. G. Masaryka (Vincenc Makovský) v Bystřici nad Pernštejnem a zvítězil v soutěži na návrh Památníku amerických osvoboditelů města Plzně 6. května 1945. Masarykův pomník v nadživotní velikosti s podstavcem v Preclíkově úpravě byl předtím postaven v ose Václavského náměstí a pěší zóny v Praze na Můstku u příležitosti tehdejší více než půlroční výstavy k výročí vítězství demokracie v Československu, konajícící se Na příkopě a v paláci U Hybernů.

Postupně byl poslancem ČNR za OF Východočeského kraje, předsedou Unie výtvarných umělců ČR, předsedou Sdružení sochařů Čech, Moravy a Slezska, prezidentem Mezinárodního sochařského sympozia v Hořicích, založil Interlignum (sympozium pro dřevo v Deštném v Orlických horách) a Letní školu pro mladé sochaře na Orlíku. Byl rovněž členem Masarykova demokratického hnutí, jehož zakládací listinu podepsal v roce 1990. Byl předsedou S.V.U. Mánes, předsedou PEN klubu a předsedou občanského sdružení Křížová cesta, jež v roce 2004 založil s úmyslem ztvárnit novodobou křížovou cestu v krajině Kuksu, volně inspirovanou někdejší Kalvárií žirečských jezuitů a hraběte F. A. Šporka.

V roce 1998 bylo v Bechyni v zámeckém parku, v pozdně gotické bývalé zámecké sýpce otevřeno Muzeum Vladimíra Preclíka.

Na pohřbu Vladimíra Preclíka v dubnu 2008 pronesl poslední rozloučení kardinál Dominik Duka a vyzdvihl jak Preclíkovo umění, tak jeho lidské vlastnosti.

Preclíkův *Chaplin – Plastika němého filmu* na sídlišti Barrandov v Praze

Odkazy

Knihy

Trojhlas /Melantrich, 1986/(na základě televizního pořadu s Miroslavem Horníčkem a Iljou Hurníkem)
Dřevěná knížka /Melantrich, 1988/
Tiše se přemisťovati, Po stopách českého barokního sochařství ve východních Čechách, /Kruh, 1989/
Smírčí kříže /Čs. spisovatel, 1989/
Kameny pokání /Melantrich, 1995/
Holomráz /Nevole, 1995/
Americký kolotoč /Petrov, 1997/
Deset zastavení v Provence /Kant, 2001/
54 týdnů dobrého roku /Eminent, 2001/
Paměť sochařského portrétu /Academia, 2003/
Motáky z bechyňské šatlavy /Galerie Bayer+Bayer, s.r.o. Praha, 2004/
Šifra mistra Vladimíra aneb 50 + 50 /spolu s Vladimírem Justem, Paseka 2007/

Biografie

Vladimír Preclík : Brno 1990–1998 /Jaroslav Malina a kolektiv, Brno: CERM, 2002/
Vladimír Preclík /monografie, Jan Baleka, Praha: Academia, 2004/
Sochařům se netleská, rozhovor Lenky Jaklové s Vladimírem Preclíkem /Lenka Jaklová, Gallery, 2006/

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimír Preclík na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimír Preclík
Článek na RODINAONLINE.CZ
Muzeum Vladimíra Preclíka
Životopis na stránkách nakladatelství Petrov
Vladimír Preclík (rozhovor z cyklu České televize "Na plovárně") - video on-line v archivu ČT
PRECLÍK, Vladimír. Němý film, Chaplinovo náměstí, sídliště Barrandov, Praha 5 [online]. Artlist — Centrum pro současné umění Praha [cit. 2015-09-18]. Dostupné online.
Vladimír Preclík - fotografie děl
Informační systém abART – osoba:Preclík Vladimír

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Předseda SVU Mánes
Předchůdce: Jiří T. Kotalík	2005-2008 Vladimír Preclík	Nástupce: Jiří T. Kotalík