Vladimir Atlantov
| Vladimir Atlantov | |
|---|---|
| Základní informace | |
| Narození | 19. února 1939 (85 let) Petrohrad |
| Žánry | opera |
| Povolání | operní pěvec |
| Nástroje | hlas |
| Hlasový obor | tenor |
| Ocenění | národní umělec SSSR národní umělec RSFSR Řád rudého praporu práce zasloužilý umělec RSFSR |
| Manžel(ka) | Tamara Andrejevna Milaškina |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vladimir Andrejevič Atlantov (rusky Влади́мир Андре́евич Атла́нтов, * 19. února 1939 Leningrad, Sovětský svaz) je sovětský a ruský operní pěvec v tenorovém hlasovém oboru.
Život[editovat | editovat zdroj]
Atlantov se narodil v rodině operních pěvců. Jeho otec Andrej Petrovič Atlantov byl sólistou leningradského Malého divadla opery a baletu, matka Marija Alexandrovna Jelizarovová byla sólistkou Kirovova divadla opery a baletu.
Na vojně se stal sólistou Souboru písní a tanců Leningradského vojenského okruhu. Učil se v Glinkově sborovém učilišti a v roce 1945 byl přijat do Leningradské akademické sborové kapely, kterou absolvoval v roce 1956 jako sbormistr. V roce 1959 nastoupil na pěveckou fakultu Leningradské konzervatoře N. A. Rimského-Korsakova do třídy profesorů P. G. Tichonova, A. N. Kirejeva a N. D. Bolotinové. Absolvoval ji v roce 1963.
Ještě jako student 4. ročníku získal Atlantov angažmá stážisty v Kirovově divadle a v roce 1963, hned po absolutoriu, se stal sólistou.
V roce 1962 obdržel druhou cenu na 2. Glinkově všesvazové pěvecké soutěži. I proto získal právo stáže na mistrovské škole při milánské La Scale, kde si zdokonalil svou techniku pod vedením Gennara Barry. Tam také nastudoval čtyři role italské repertoáru – hraběte z Rigoletta, Richarda z Maškarního plesu, Rodolfa a Cavaradossiho z Tosky. V roce 1964 sám vystoupil na scéně La Scaly. V roce 1966 získal první cenu na Mezinárodní soutěži Petra Iljiče Čajkovského a po tomto úspěchu se stal členem Velkého divadla a o rok později jeho sólistou.
Ve Velkém divadle působil až do roku 1988 a nastudoval v něm 18 rolí. Mezi nejlepšími patřily role Germana (Piková dáma), José (Carmen), Dona Juana (Kamenný host Dargomyžského), Sadka (ve stejnojmenné opeře Rimského-Korsakova), Otella (ve stejnojmenné opeře Verdiho), Cavaradossiho (Tosca), Cania (Komedianti) nebo samozvance Lžidimitrije (Boris Godunov).[1]
V roce 1988 emigroval ze Sovětského svazu na západ a vystupoval na největších scénách včetně newyorské Metropolitní opery nebo vídeňské Státní opery.
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Atlantov žije ve Vídni. Je ženatý, jeho současnou manželkou je sopranistka Tamara Andrejevna Milaškinová. Z prvního manželství má dceru Ladu Atlantovovou. Ta vystudovala obor klavír na Moskevské státní konzervatoři. Působila jako děkanka hudební fakulty Státního speciálního institutu umění GSII a vyučovala zde sólový zpěv.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Operní role[editovat | editovat zdroj]
- Kirovovo divadlo v Petrohradě
- Lenskij (Evžen Oněgin, 1963),
- José (Carmen, 1963),
- Alfredo (Traviata, 1963),
- Alvaro (Síla osudu, 1965),
- German (Piková dáma, 1966)
- Velké divadlo v Moskvě
- Alfredo (Traviata, 1964),
- Lenskij (Evžen Oněgin, 1964),
- José (Carmen, 1966),
- German (Piková dáma, 1968),
- Vladimir Igorjevič (Kníže Igor, 1968),
- Pinkerton (Madame Butterfly, 1968),
- Don Carlos (Don Carlos, 1970),
- Cavaradossi (Tosca, 1971),
- Paolo (Rachmaninov: Francesca da Rimini, 1973),
- Semjon (Semjon Kotko, 1973),
- Vaudémont (Iolanta, 1974),
- Lžidimitrij (Boris Godunov, 1974),
- Sadko (Sadko, 1976),
- Don Juan (Dargomyžského Kamenný host, 1976),
- Otello (Verdiho Otello, 1978),
- Mozart (Rimského-Korsakova Mozart a Salieri, 1978),
- Canio (Komedianti, 1985),
- Andrej (Mazepa, 1986)
- Role či úryvky z rolí na jiných scénách
- Samson (Samson a Dalila, 1988)
- Andrej Chovanskij (Chovanština, 1989)
- Finn (Ruslan a Ludmila, 1995)
- scéna a árie Radama z Aidy ad.
Filmové role[editovat | editovat zdroj]
- Věřte mi, lidé (Věrtě mně, ljudi, 1964) – Operní pěvec
- Nedělní muzikant (Voskresnyj muzykant, 1972) – Operní pěvec
- Moje Carmen (Moja Karmen, 1977) – José
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
- 2. cena na II. Glinkově všesvazové pěvecké soutěži (1962, Moskva)
- 1. cena a zlatá medaile na III. Mezinárodní soutěži Petra Iljiče Čajkovského (1966, Moskva)
- 1. cena na III. Mezinárodní soutěži mladých pěvců v Sofii (1967)
- 4. cena na Mezinárodní pěvecké soutěži v Montrealu (1967)
- zasloužilý umělec RSFSR (1967)[2]
- národní umělec RSFSR (1972)
- národní umělec SSSR (1976)
- Glinkova státní cena RSFSR (1978) — za roli Dona Juana v Dargomyžského Kamenném hostu
- dva řády Rudého praporu práce (1971, 1981)
- titul komorní pěvec udělený rakouskou vládou (1987).[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Атлантов, Владимир Андреевич na ruské Wikipedii.
- ↑ a b Большая Российская энциклопедия: В 30 т. [Boľšaja Rossijskaja encyklopedija v 30 t.]. [s.l.]: [s.n.], 2005. 766 s. (rusky)
- ↑ Владимир Атлантов [Vladimir Atlantov] [online]. Bolšoj těatr. Dostupné online. (rusky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- СОЛОГУС, А. Певцы Большого театра СССР. Одиннадцать портретов. [Pěvcy Boľšogo těatra SSSR : Odinnadcať portretov]. Moskva: Muzyka, 1978. Kapitola Владимир Атлантов [Vladimir Atlantov]. (rusky)
- NĚSŤJEVA, M. I. Владимир Атлантов. Творческий портрет [Vladimir Atlantov. Tvorčeskij portret]. Moskva: Muzyka, 1987. 32 s. (rusky)
- KOTKINA, I. A. Атлантов в Большом театре. Судьба певца и движение оперного стиля [Atlantov v Boľšom těatre. Suďba pevca i dviženie opernogo stilja]. Moskva: Agraf, 2002. Dostupné online. ISBN 5-7784-0174-4. (rusky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Vladimir Atlantov na webu Velkého divadla
- Vladimir Atlantov na webu belcanto.ru
- Vladimir Atlantov na webu people.ru
- Vladimir Atlantov v ruské Hudební encyklopedii
- galerie fotografií Vladimira Atlantova na webu Mastěra muzykalnogo těatra
