Vladimir Žirinovskij

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vladimir Volfovič Žirinovskij
Vladimir Zhirinovsky (cremlin.ru).jpg

poslanec Státní dumy
Úřadující
Ve funkci od: 1993

Narození 25. dubna 1946
Alma-Ata, Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
Politický subjekt Liberálně-demokratická strana Ruska
Choť Galina Lebeděvová
Vzdělání

Moskevská státní univerzita

Podpis Vladimir Volfovič Žirinovskij, podpis

Vladimir Volfovič Žirinovskij (* 25. dubna 1946 Alma-Ata, Sovětský svaz; dnes Almaty, Kazachstán jako Vladimir Volfovič Ejdelštejn) je ruský politik, který je považován za symbol ruského nacionalismu.[1] Je znám svými projevy na veřejnosti, v nichž slibuje snadné a bezbolestné změny ve společnosti.[2]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Žirinovskij se narodil do právnické rodiny.[1] Jeho otec, Volf Isaakovič Ejdelštein, byl polský Žid.[3] Do 10. června 1964 používal otcovo příjmení Ejdelštejn,[4][5] svého otce však poznal jen z matčina vyprávění. Když v polovině prvního desetiletí 21. století našel v Izraeli jeho hrob, dozvěděl se, že byl agronomem a obchodníkem s nábytkem.[2]

Roku 1970 absolvoval Institut asijských a afrických zemí na Moskevské státní univerzitě v oboru turecký jazyk a literatura. Během studií absolvoval roku 1969 roční stáž v Turecku. Tam byl podle některých údajů zatčen za šíření komunistických názorů.[2]

Ve studiích na téže moskevské vysoké škole dále pokračoval, když navštěvoval večerní právnickou školu. Vystudoval také Fakultu mezinárodních vztahů na Univerzitě marxismu-leninismu. Roku 1983 požádal o vystěhování do Izraele, avšak svůj plán nakonec neuskutečnil.[1]

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Do politiky vstoupil roku 1988. O rok později založil Liberální demokratickou stranu Ruska a v březnu 1990 se stal předsedou této strany, jímž je dosud. Od roku 1993 je též poslancem ruské Státní dumy.[1]

Několikrát se neúspěšně pokoušel kandidovat na ruského prezidenta, a to v letech 1991, 1996 a 2000. Vždy ale získal pouze mezi třemi až sedmi procenty hlasů.[1]

Kontroverze[editovat | editovat zdroj]

Žirinovskij je znám svými populistickými a xenofobními výroky a také agresivním chováním vůči svým názorovým oponentům či žurnalistům.[1]

Několikrát se nevhodně vyjadřoval o Židech, o přistěhovalcích či o menšinách. Sympatizoval také s bývalým iráckým prezidentem Saddámem Husajnem.[1] Ačkoliv tvrdě kritizuje Spojené státy americké, rád se nechává přirovnávat k americkým činitelům. Řekl například:[2]

Jsem ruský Clinton, řekl jednou. – Mám stejné vzdělání a věk.

Srovnáván bývá s francouzským politikem Jeanem-Marie Le Penem. Podporoval také například Edwina Neuwirtha, což byl rakouský průmyslník a bývalý úředník Waffen-SS popírající používání plynových komor pro nacistické vyvražďování Židů během druhé světové války. Některými německými médii byl proto nazván „Ruský Hitler“.[2]

Jaderné vyhrožování[editovat | editovat zdroj]

V roce 2014 způsobil rusko-polskou diplomatickou roztržku, když během probíhající Ukrajinské krize v rozhovoru pro televizní kanál Rossija 24 pohrozil Polsku a pobaltským státům preemtivním jaderným úderem. Polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski označil Žirinovského výroky za skandální a nechal předvolat ruského velvyslance k vysvětlení.[6]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Je ženatý s Galinou Lebeděvovou, která je kandidátkou biologických věd. Žirinovskij má také syna Igora Lebeděva, který je šéfem poslaneckého klubu Žirinovského strany.[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g NOVINKY.CZ. PROFIL: Vladimir Žirinovskij. Novinky.cz [online]. 2008-02-28 [cit. 2010-09-28]. Dostupné online.  
  2. a b c d e Vladimir Žirinovskij. Hlas Ruska [online]. 2010-07-05 [cit. 2010-09-28]. Dostupné online.  
  3. Žirinovskij priznal židovský pôvod". SME.sk. 20.7.2001.
  4. Выборы президента 2000
  5. Жириновский пересматривает свои корни
  6. Žirinovskij pohrozil "vymazáním Polska z mapy". ČT24 [online]. 2014-08-13 [cit. 2014-08-13]. Dostupné online.  
  7. ČTK. Tetujte úplatkáře, navrhuje Žirinovskij. ČT24 [online]. 2010-07-19 [cit. 2010-09-28]. Dostupné online.  


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]