Vladimír Mináč

Vladimír Mináč (10. srpna 1922, Klenovec, Československo – 25. října 1996, Bratislava, Slovensko) byl slovenský spisovatel-prozaik, esejista, filmový scenárista, publicista, kulturní organizátor a politik.

Životopis

Vzdělání získal na gymnáziu v Rimavské Sobotě a v Tisovci, kde také nakonec maturoval. Na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě studoval slovenštinu a němčinu.

Zúčastnil se aktívně Slovenského národního povstání, koncem roku 1944 byl zatčen a odvlečen do koncentračního tábora v Mauthausenu a později do Dachau. Po válce byl redaktorem armádního časopisu Bojovník (později byl přejmenován na Obranu lidu). V roce 1949 se stal tajemníkem slovenské sekce Svazu československých spisovatelů a zároveň byl redaktorem deníku Kultúrny život.

Hrob Vladimíra Mináče na hřbitově ve Slávičím údolí

V roce 1951 se stal vedoucím scenáristického oddělení Československého státního filmu, později šéfredaktorem časopisu Kultúrny život a od roku 1955 šéfredaktorem Slovenských pohľadov. V letech 1956–1974 se profesionálně věnoval literární tvorbě. V letech 1974-1990 byl předsedou Matice slovenské. Do roku 1989 byl členem ÚV KSČ. Po roce 1970 byl jednou z intelektuálních opor probíhající normalizace, zapojil se i do kampaně proti Alexandru Solženicynovi. Ve svých esejích se vyslovil o slovenských dějinách jako o dějinách práce, která zaručila přetrvání Slováků i v těch nejhorších časech. Uvedenou koncepci poté od něj převzali další slovenští spisovatelé. V roce 1988 sa zastal ekologické iniciativy Bratislava nahlas. Odmítl Sametovou revoluci 1989 a její protagonisty. V letech 1990-1992 byl poslancem Federálního shromáždění za Stranu demokratické levice. Zemřel 25. října 1996 v Bratislavě.

Tvorba

Díky svým novinářským a publicistickým zkušenostem se většina jeho děl věnuje aktuálním společenským problémům. Vychází nejen z vlastních zážitků, ale také z odkazu SNP, které se objevuje v jeho próze jako neustále se vracející motiv, taktéž jako námět na zamyšlení a idea ovlivňující dění v době, kdy jeho díla vznikala. Snažil se pochopit člověka v jeho vztahu k dějinám a současnosti. V prvních prózách ztvárňoval skutečnost a postavy v duchu hemingwayovské poetiky (Smrť chodí po horách). V románové trilogii Generácia (Dlhý čas čakania, Živí a mŕtvi, Zvony zvonia na deň) podal všestranný obraz válečného a poválečného života na Slovensku. Charakteristickým rysem jeho prozaické tvorby je kritický a satirický přístup ke skutečnosti (povídka Tmavý kút, satirický román Výrobca šťastia). V historických esejích se zaměřil na odkrývání identity slovenského národa (Dúchanie do pahrieb, Zobrané spory Jozefa Miloslava Hurbana).

V literární kritice zdůrazňoval filozofické a mravní aspekty slovenské tvorby (Čas a knihy, Paradoxy). Kromě uměleckých próz je také autorem cestopisu a vícero filmových scénářů. V letech 1955 a 1962 se stal laureátem Státní ceny Klemeta Gottwalda a v roce 1975 mu byl udělen titul národní umělec.

Dílo

Próza

• 1947 Smrť chodí po horách , román z období SNP
• 1949 Včera a zajtra, volné pokračování díla Smrť chodí po horách
• 1951 Modré vlny, mládežnícký román
• 1954 Na rozhraní, sbírka 7 povídek
• 1955 V krajine, kde vychodí slnko, cestopis z Číny
• 1958 Dlhý čas čakania , 1. díl románové trilogie „Generácia“
• 1959 Živí a mŕtvi, 2. díl románové trilogie „Generácia“
• 1961 Zvony zvonia na deň, 3 díl románové trilogie „Generácia“
• 1960 Tmavý kút, povídky
• 1962 Nikdy nie si sama, dvojnovela
• 1963 Záznamy, sbírka povídek
• 1964 Výrobca šťastia, satirický román (byl inscenován ve spolupráci s Milanem Lasicou v roce 1985)

Výběry

• 1965 Kto kráča po ceste, povídky z knih Tmavý kút a Záznamy + novela Kriminálny príbeh
• 1966 Paradoxy, výběr esejí
• 1976 Súvislosti, výběr esejí a kritických statí
• 1978 Skúsenosti

Eseje a kritiky

• 1956 Za pravdivé a presvedčivé zobrazenie našej skutočnosti, referát o slovenské próze v let 1945-1955
• 1962 Čas a knihy
• 1965 Tu žije národ
• 1970 Dúchanie do pahrieb, navazuje na Tu žije národ
• 1972 O literatúre
• 1974 Povstanie
• 1974 Zobrané spory J. M. Hurbana
• 1979 Portréty a osudy
• 1992 Sub tegmine
• 1993 Návraty k prevratu
• 1993 Odkiaľ a kam Slováci
• 1994 Hovory M
• Adam, Adam, kto si?
• Paradoxy okolo umenia

Scénáře

• 1951 Boj sa skončí zajtra (podle jeho filmové povídky Prielom z roku 1950)
• 1953 Pole neorané (podle románu Petra Jilemnického)
• 1955 Žena z vrchov
• 1959 Kapitán Dabač

V tomto článku je použit překlad textu z článku Vladimír Mináč na slovenské Wikipedii.