Vladimír Henzl

Vladimír Henzl
Vladimír Henzl
Narození	2. září 1910 ; Brčko, Bosna a Hercegovina; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	31. března 1978 (ve věku 67 let) ; Praha, Československo
Pseudonym	Vladimír Dvorecký
Povolání	překladatel, autor sci-fi, spisovatel, prozaik, publicista, diplomat a dramatik
Témata	literatura, drama, publicistika, překlad a diplomacie
Významná díla	Zátoka pirátů
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Vladimír Henzl (2. září 1910, Brčko, Bosna a Hercegovina – 31. března 1978, Praha) byl český spisovatel, překladatel, publicista a diplomat. Používal též pseudonymy Jan Kolovrat, Vladimír Černý a Vladimír Dvorecký.^[1]^[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Vladimír Henzl se narodil a dětství strávil v bosenském Brčku, kde byl jeho otec poštovním úředníkem (Bosna a Hercegovina byla v té době pod správou Rakouska-Uherska). Roku 1919 se jeho rodina vrátila do Československa a usadila se v Bílovicích nad Svitavou. Reálné gymnázium navštěvoval nejprve v Brně a pak v Bratislavě, kde roku 1929 maturoval a také zde vystudoval práva (roku 1933 získal titul doktora práv).^[1]

Roku 1936 začal pracovat na Ministerstvu zahraničních věcí, od roku 1937 jako zástupce konzula v Krakově. Zde se také roku 1939 stal spoluzakladatelem první zahraniční československé vojenské jednotky, které velel Ludvík Svoboda. Během války se účastnil bojů ve Francii a Anglii.^[1]

Po skončení druhé světové války pracoval opět na Ministerstvu zahraničí a jako zástupce československé vlády vedl hospodářská jednání s USA, se Sovětským svazem a s dalšími evropskými zeměmi. Po únoru 1948 byl propuštěn, od roku 1952 pracoval jako vedoucí pražské filiálky bratislavských Chemických závodů Juraja Dimitrova a po roce 1969 až do smrti vedl pražské zastoupení chemického koncernu Farbewerke Hoechst AG.^[1]

Literárně činný začal být za války v emigraci, kdy časopisecky vydával básně a povídky a přispíval do emigrantských novin a časopisů (například Týdenní přehled, Krajanské listy, Čechoslovák, Poupě). Po válce se věnoval takřka výhradně dětské literatuře, jednak jako autor vlastních knih, jednak jako překladatel (z angličtiny, italštiny, srbochorvatštiny a francouzštiny).^[1]

Čtvero počasí (1943), román z období kolem Mnichovské dohody vydaný v Londýně pod pseudonymem Jan Kolovrat.
Vojín Václav Pišout a spol. (1945, sbírka povídek o životě československých zahraničních vojáků vydaná pod pseudonymem Jan Kolovrat v New Yorku
Dobrodružství doktora Haiga (1962), vědeckofantastický román o hledání sněžného muže.
Umělý svět (1963), vyprávění o různých chemických objevech, kterým vděčí moderní svět za nepostradatelné výrobky.
Zátoka pirátů (1966), dobrodružný příběh z doby první opiové války mezi Velkou Británií a Čínou.
Přiznejte se, kapitáne (1967), špionážní román z druhé světové války, inspirovaný skutečnými událostmi.
Alibi mrtvého (1970), špionážní román z druhé světové války o spolupráci britské Secret Intelligence Service a Scotland Yardu s československou zpravodajskou službou v Londýně v boji proti nacistické špionážní a diverzní službě.

Benjamin Appel: Newyorské doky (1960) – pod pseudonymem Vladimír Dvorecký.
Benjamin Appel: Pevnost v rýžových polích (1955) – pod pseudonymem Vladimír Černý.
James Fenimore Cooper: Lodivod (1973).
James Fenimore Cooper: Poslední mohykán (1961).
James Fenimore Cooper: Stopař (1963).
James Fenimore Cooper: Průkopníci (1964).
James Fenimore Cooper: Prérie (1967).
Arthur Conan Doyle: Studie v šarlatové (1964).
Edna Ferberová: Cimarron (1959).
Francis Bret Harte: Gabriel Conoroy (1958).
Edmund Hillary: Na vrcholu Mount Everestu (1957) – pod pseudonymem Vladimír Černý.
Jerome Klapka Jerome: Tři muži ve člunu o psu nemluvě (1966).
Edgar Allan Poe: Zlatý skarabeus a jiné povídky (1959).
Walter Scott: Kenilworth (1965).
Robert Louis Stevenson: Černý šíp (1957).

↑ ^a ^b ^c ^d ^e Lexikon české literatury 2/I., H-J, Academia, Praha 1993, str. 144-145
↑ Ivan Adamovič: Slovník české literární fantastiky a science fiction, R3, Praha 1995, str. 88