Viskózová vlákna
Viskózová vlákna (mezinárodní zkratka: CV) jsou výrobky z regenerované celulózy. [1]
Chemické složení
Celulóza, jako základní surovina pro výrobu viskózy, je přírodní polymer, tedy organická sloučenina s molekulovým řetězcem. Viskóza se získává regenerací celulózy. [2]
Historický vývoj
V roce 1855 objevil Švýcar Audemars nitrocelulozu, ze které Hilaire de Chardonnet v roce 1884 poprvé vyrobil textilní vlákno. Na technologii obdržel francouzský patent a začal vlákno průmyslově vyrábět.
Ve 20. století bylo vyvinuto několik druhů modifikovaných viskózových vláken:
polynozické (1951 Japonsko) [3]
vlákno s vysokou pevností za mokra (HWM) 1960 [4]
vlákno Tencel (zvlákňování v rozpouštědle) 1992 [5]
Spotřeba viskózových vláken byla celosvětově poprvé zaznamenána v roce 1930 s cca 240 000 tunami, v roce 1960 se odhadovala na 2 miliony tun a v roce 1973 na 4 miliony tun. [6] V roce 2014 dosáhla spotřeba 6 milionů tun, na jejich výrobě se podílelo asi 30 firem [7] Jedna z největších je rakouská firma Lenzing AG (17 % podíl), ke které patří také závod v moravskoslezském Paskově (258 000 tun celulózy). [7]
Výroba
Surovina k výrobě viskózového vlákna je celulóza vyrobená síranovou technologií z bukového (v Evropě) nebo smrkového a eukalyptového dřeva (v Asii). [9]
Z celulózy se rozpuštěním v hydroxidu sodném v přítomnosti sirouhlíku CS2 tvoří xanthogenát, ze kterého po průchodu tryskou v lázni z kyseliny sírové a síranu zinečnatého vzniká nepřetržitě textilní vlákno. Vlákno se potom zjemňuje dloužením, chemicky upravuje a případně stříhá na délku podle podmínek dalšího použití.
Vedle základního typu vlákna se (zpravidla s pomocí chemické úpravy zvlákňovací lázně) vyrábějí modifikované druhy, např. lyocell, vysoce pevná, polynozická, vlákna se sníženou hořlavostí(FR) aj [10]
Na 1 tunu viskózových vláken se spotřebuje cca 3 tuny dřeva. [11]
Vlákna se vyrábějí v jemnostech 0,9 - 28 dtex, filamenty od 6,7 tex f18 až do 200 tex f700 [10]
Většina vláken se stříhá na délku 20-60 (hlavně ke zpracování na bavlnářské příze), [5] na začátku 21. století se asi 10 % zpracovává na netkané textilie [12] a 15 % vláken se vyrábí ve formě filamentu. [5]
Vlastnosti
Viskózová vlákna všech druhů mají specifickou hmotnost 1,52 cN/cm3 a vysokou navlhavost (26-28%). Standardní vlákna mají nízkou pevnost a vysokou tažnost za mokra, jsou sráživá při vyšších teplotách a hořlavá. Snadno se barví a bělí, po vyprání mají jen nízký sklon ke třepení a žmolkování. [10]
Průměrná cena viskózových vláken dosahovala ve 2. dekádě 21. století cca 2 USD / kg. [9]
Srovnání fyzikálně mechanických vlastností některých druhů viskózových vláken s bavlnou: [10]
| Druh vlákna | standardní | HWM (pevnost za mokra) |
polynozická | tencel | vysoce pevná (kordový filament) |
bavlna |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Pevnost za sucha (cN/tex) | 12-18 | 30-35 | 30-50 | 40-44 | 42-70 | 20-40 |
| Tažnost za sucha (%) | 15-30 | 15-30 | 8-18 | 14-16 | 7-15 | 7-9 |
| Pevnost za mokra (% suché pev.) | 55-65 | 70-80 | 70-80 | 85 | 70-80 | 110-120 |
| Tažnost za mokra (%) | 110-130 | 120-150 | 120-150 | 110-10 | 150-200 | 7-11 |
Použití
- Staplové příze z viskózové stříže se vyrábějí převážně ze směsi s přírodními a umělými vlákny v jemnostech asi do 10 tex. [13]
- Tkaniny a pleteniny z nich se používají na svrchní ošacení, spodní prádlo, bytové a dekorační textilie a ručně pletací příze
- Filamentové příze se zpracovávají tkaním (asi 80 %) nebo pletením s použitím především na podšívkovinu, pneumatikové kordy
- Netkané textilie z viskózových vláken jsou známé hlavně ze zdravotnických potřeb [10]
Reference
- ↑ Kiessling/Matthes: Textil-Fachwoerterbuch, Berlin 1993, ISBN 3-7949-0546-6, str. 400-401
- ↑ Untersuchung zur Regeneration [online]. Academia, 2016 [cit. 2017-02-22]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Polynosic fiber [online]. CAMEO, 2017 [cit. 2017-02-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The Manufacturing Process of Rayon [online]. Textile Exchange, 2017 [cit. 2017-02-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Sinclair: Textiles and Fashion, Elsevier 2014, ISBN 9780857095619, str. 81-89
- ↑ Polyester & Cotton: Uneequal Competitors [online]. CAMEO, 2016-10-06 [cit. 2017-02-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Die eigentliche Baumwolle [online]. proHolz, 2017 [cit. 2017-02-22]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Manufacturing [online]. Linkedin Corporation, 2017 [cit. 2017-02-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Fokus Mehrwert [online]. Lenzing, 2014 [cit. 2017-02-22]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b c d e Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981, str. 164-172
- ↑ Medienübergreifende Umweltkontrolle [online]. Umweltbundesamt (Rakousko), 2004 [cit. 2017-02-22]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Jirsák/Kalinová: Netkané textilie, TU Liberec 2003, ISBN 80-7083-746-2
- ↑ The Development of Viscose Industry [online]. Lenzinger Berichte, 1997 [cit. 2017-02-20]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
- Alfons Hofer, Stoffe : 1. Textilrohstoffe, Garne, Effekte, str. 108-155 , 7. völlig überarbeitetet Auflage, Frankfurt am Main : Deutscher Fachverlag, 1992, ISBN 3-87150-366-5
- T.Meyer zur Capellen: Lexikon der Gewebe, Deutscher Fachverlag, Frankfurt/Main 2001, ISBN 3-87150-725-3, str. 361