Virgule

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Proutkař s virgulí v 18. století

Virgule ve formě proutku, pružiny, drátu atd. je označení pomůcek provozovatelů proutkaření, telestézie, psychometrie, magie, jasnovidectví a léčitelství.

Na podobných principech má být založeno též siderické (magické) kyvadlo, které se však používá jinými postupy a často i k jiným účelům.

Podle některých prací se jedná o pouze pomůcky pro zesílení reakcí organismu na působení měřitelných fyzikálních vlivů (malé změny gravitačního, elektrického či magnetického pole, infrazvuků nebo koncentrace iontů).[zdroj?]

Virgule je používána nejčastěji k hledání vodních zdrojů, geologických poruch, geopatogenních zón, poruch na potrubí, archeologických nálezů, vzácných nerostů, ložisek rud, ropy a dalšího nerostného bohatství, dále k diagnostice nemocí, případně i jejich léčbě. Obecně jde tedy o zjišťování přítomnosti a množství libovolné látky, vlastnosti či vlivu. O úspěšnosti se ale také vedou spory.

Pohledy vědců a skeptiků[editovat | editovat zdroj]

Proutkaření podporovali v nedávné minulosti také někteří lidé spojení s vědou. Jednu z teorií jejího fungování rozvíjel někdejší československý ministr školství a kultury, známý psychotronik RNDr. František Kahuda (1911–1987) v rámci tzv. psychoenergetiky a teorie elementárních částic duchovní energie (tzv. mentionů).[1]

Za oponenty jsou v českém odborném světě kromě skeptického klubu Sisyfos považování například fyzikové RNDr. Emil Kašpar, DrSc.(1907–1998) a RNDr. Luděk Pekárek. Fyzik Pekárek podle článku Milana Koukala v časopise 21. století věří, že původ „proutkohybných“ sil není ani ve vnějších zdrojích ani ve zvláštních schopnostech proutkaře, ale ve zvláštním stavu napětí zdeformované pružné virgule, a že dokáže sestrojit zařízení, kterými se napodobí proutkařské manipulace s virgulí, siderickým kyvadlem a podobně. Pekárek rovněž věří, že by bylo zásadně možné, avšak neproveditelné dokázat u každého jednotlivého proutkaře, že takové mimořádné schopnosti nemá.[1]

Článek v časopise Sisyfos[2] uvádí, že skeptická skupina Tampa Bay Skeptics při pokusu před televizními kamerami prokázala, že James D. Moore z Floridy, který tvrdil, že jím dodávanými plastikovými virgulemi lze nalézt skryté zlato, stříbro nebo šperk, dosahoval při testu výsledků, které odpovídají náhodnému odhadu. Byly provedeny i další experimenty, v nichž nebyl prokázán rozdíl použití virgule od náhodného výběru.[3][4][5]

Podle fyzika docenta Filipa Rojka (stejně jako podle mnoha uživatelů virgule či kyvadélka) je pohyb virgule závislý jen na drobné změně v rukou držitele virgule, a to i nevědomé (příčinu a zákonitosti tohoto nevědomého ovlivnění článek neanalyzuje). Na první pohled se zdá, že když virguli člověk jen drží, není možné, aby se sama točila. Ale působí tu deformační energie. Probíhá to tak, že i při nepatrné změně tlaku se změní úhel, ve kterém virgule je. Tento princip je u všech typů virgulí stejný. Podobným případem jako virgule je siderické kyvadélko, které pracuje na principu kyvadla a gravitace. Jde zde o stejný problém jako v předchozím případě a jen nepatrná změna ovlivní pohyb siderického kladívka. Proutkaření je podle Rojka i podle dalších příznivců i odpůrců těchto postupů motorický nácvik jako například ježdění na kole.[6]

drátěné virgule

Jiné formy[editovat | editovat zdroj]

  • Dráty - dvě drátěné virgule ve tvaru písmene L (pro držení v obou rukách)
  • Vlaštovka - drátěná symetrická virgule ve tvaru "vlaštovky" nebo - vidlice se zakulacenou nebo ostrou špicí (tvaru špice U nebo V) jejíž ramena se rozšiřují buď rovnoměrně nebo nejprve pod ostrým úhlem a ke koncům pod úhlem tupým (pro držení mezi dvema prsty jedné ruky)
  • Pružina - drátěná virgule ve tvaru dlouhé širší pružiny (spirála; pro držení v obou rukách)
  • Proutek - dřevěný nástroj z rozdvojující se větve ve tvaru vidlice (tvar písmene Y; pro držení v obou rukách)
  • Hůl - dřevěný nástroj tvaru rovné či zahnuté hole či hůlky (pro držení v jedné či obou rukách)

Siderické (tzn. „poznání přinášející“) neboli tzv. magické kyvadlo či pendl (předmět, zpravidla z materiálu vyšší hustoty, např. kov či kámen, zavěšený na jednoduchém nebo dvojitém provázku nebo řetízku, většinou pro držení v jedné ruce) se používalo rovněž v mnoha kulturách odedávna, mnohdy v kombinaci s virgulí. Je údajně přesnější a citlivější, mezi virgulí a siderickým kyvadlem je prý rozdíl jako mezi skládacím metrem a noniovým posuvným měřítkem.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Milan Koukal: Vědecká tabu: Dokážou proutkaři opravdu najít vodu? , časopis 21. století, 19. 7. 2007
  2. Z našeho pohledu: Ještě k proutku, Sisyfos 3/2000, Jiří Heřt, Český klub skeptiků SISYFOS
  3. Rainer Wolf, Amardeo Sarma: Die Würzburger PSI-Tests 2004, Skeptiker 2/2005, GWUP, str. 48–58, test posuzující úspěšnost virgule, s negativním výsledkem (německy)
  4. Jim T. Enright: Testing Dowsing: The Failure of the Munich Experimentsts, Skeptical Inquirer Magazine, leden/únor 1999 – podrobný test vyhledávání trubek, s negativním výsledkem (anglicky)
  5. James Randi: Australian Skeptics Divining Test, Australian Sceptics, nedatovaný článek o testu, který provedl Dick Smith v Sydney v roce 1980, s negativním výsledkem (anglicky)
  6. Věra Nosková: PA, VĚDO: Proutkaření, 12. 9. 2003, Mineral.cz, převzato z webu Neviditelný pes. V článku je zmiňováno vyprávění docenta Milana Rojka, fyzika přednášející na matematicko fyzikální fakultě UK v Praze

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]