Virakoča

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Virakoča
Viracocha.jpg
další jména Viracocha, Apu Qun Tiqsi Wiraqucha, Kon-Tiki Virakoča Pačajačačik, Huirakoča
význam bůh stvořitel, zakladatel
původ incký
oblast uctívání Peru
období uctívání cca. 400 př. n. l. až 1500 n. l.
centrum kultu Cuzco

Apu Kon-Tiki Virakoča (kečuánsky Apu Qun Tiksi Wiraqucha či Wiraquĉa[1]) je jedno z hlavních inckých božstev. Vystupuje často jako bůh-stvořitel, který stvořil svět, slunce i všechny ostatní bohy, lidi i zvířata, o další chod světa se ovšem pak již příliš nestaral. Jindy je chápán spíše jako mýtický zakladatel, který během své pouti světem učil lidi základům civilizace.[2]

Mýtus[editovat | editovat zdroj]

Podle jedné z pověstí vystoupil z jezera Titicaca, stvořil slunce, měsíc a hvězdy. Poté se rozhodl stvořit živé bytosti tak, že dýchal do kamenů. Napoprvé však stvořil jen tupé obry, s nimiž nebyl spokojen, proto je zničil potopou a poté vytvořil nové bytosti z menších kamenů. Poté co dokončil své dílo, odešel po hladině Tichého oceánu na západ. Lidé věřili, že se v těžkých časech vrací zpět.

Podle další pověsti měl syna Intiho a dvě dcery: Mama Kuilu a Pačamamu. Ve stejné pověsti Virakoča zničí lid kolem jezera Titicaca potopou a nechá přežít pouze jeden pár, který pak položí základy civilizaci Inků.

V jiné legendě byla Virakočovou manželkou bohyně Mama Koča, s níž Virakoča zplodil prvních osm lidských bytostí.

V další pověsti zas měl dva syny - Imahmano Virkoču a Tokapo Virkoču -, které vyslal ke kmenům na severozápadě a severovýchodě, aby zkontrolovali, zda se lidé drží jeho přikázání, zatímco Virakoča sám odcestoval na sever. Virakočovi synové během své cesty pojmenovávali věci, rostliny a zvířata kolem sebe a učili lidi, které plodiny a zvířata se dají jíst a jaký mají užitek. Nakonec všichni tři dorazili do Cuzca a na tichomořské pobřeží, načež odešli přes oceán.[3]

Podoba[editovat | editovat zdroj]

Španělský kronikář Pedro Sarmiento de Gamboa, který pobýval v Peru v 16. století a měl možnost zaznamenat ještě živé incké mýty krátce po příchodu Evropanů, popisuje Virakoču jako "bílého muže střední postavy, oblečeného v bílém obřadním rouchu přepásaném opaskem, který v rukou třímá hůl a knihu".[4] Jindy byl zas zpodobňován jako malý chlapec s pozdviženou pravicí zaťatou v pěst, s nataženým palcem a ukazováčkem.[2]

Bílá pleť snad mohla být důvodem, proč byl Virakoča občas spojován s bílými kolonizátory. Jméno "Virakoča" se v kečuánštině ještě v nedávné době dochovalo jako označení pro bělochy.[2]

Heyerdahl a Kon-Tiki[editovat | editovat zdroj]

Určité podobnosti mezi Kon-Tikim Virakočou a polynéským bohem Tikim byly jednou z indícií, které vedly Thora Heyerdahla k jeho migrační teorii, podle které obyvatelé Polynésie přišli z Jižní Ameriky - po Kon-Tikim Virakočovi byl rovněž pojmenován Heyerdahlův vor Kon-Tiki.[5] Zmíněná migrační teorie byla později vyvrácena moderními genetickými analýzami, nicméně rozsah kulturního kontaktu mezi Polynésií a Jižní Amerikou je stále předmětem spekulací.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. qu.wikipedia.org - heslo "Qun Tiksi Wiraqucha" v kečuánské Wikipedii
  2. a b c Jordan, Michal. Encyklopedie bohů. Přeložila Radka Edererová. Praha: Volvox globator, 1997.
  3. "Glossary, Inca Gods". First People of America and Canada - Turtle Island. Retrieved 2009-02-10.
  4. Viracocha and the Coming of the Incas from "History of the Incas" by Pedro Sarmiento De Gamboa, translated by Clements Markham, Cambridge: The Hakluyt Society 1907, pp. 28-58.
  5. Heyerdahl, Thor. Ve znamení Kon-Tiki. Praha: Mladá fronta, 1958.
  6. http://archaeology.about.com Hirst, K. Kris. "Trans-Pacific Connections - Was there Pre-Columbian Contact between Polynesia and America?".