Violka nejmenší
 Violka nejmenší | |
|---|---|
 Violka nejmenší (Viola kitaibeliana) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | malpígiotvaré (Mapighiales) |
| Čeleď | violkovité (Violaceae) |
| Rod | violka (Viola) |
| Binomické jméno | |
| Viola kitaibeliana Roemer et Schult., 1819 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Violka nejmenší neboli maceška nejmenší (Viola kitaibeliana) je jednoletá bylina z čeledi violkovité (Violaceae). Je součástí taxonomicky složitého komplexu Viola tricolor agg., viz také violka rolní, violka trojbarevná. Dorůstá výšky nejčastěji asi 3–10 cm, ale za plodu se často zvětšuje, někdy až do 20 cm výšky. Lodyhy jsou hustě pýřité a ani v době plodu neolysávají. Listy jsou jednoduché, dolní jsou zřetelně řapíkaté. Čepele listů jsou okrouhlé až kopisťovité, u horních listů spíše čárkovitě obkopinaté, na okraji jsou vroubkovaně pilovité. Na bázi listů jsou palisty, které jsou členěné, zpravidla dlanitě, vzácněji zpeřeně. Lodyhy, listy i palisty jsou i za plodu vzpřímené. Na květní stopce jsou 2 listénce, jsou umístěné cca 1 cm pod květem. Květy jsou nevonné. Koruny jsou i za plného květu kornoutovitě sevřené, nikoliv do plochy rozevřené, jak je běžné např. u violky rolní. Koruny jsou malé, mnohem menší než u violky trojbarevné, většinou smetanově bílé, později často horní lístky získávají fialovou barvu. Od violky trojbarevné se liší také tím, že žláznatý výrůstek při bliznovém otvoru na paličce čnělky zcela chybí. V ČR kvete nejčastěji od dubna do května. Plodem je tobolka.
Rozšíření ve světě[editovat | editovat zdroj]
Celkové rozšíření není moc dobře známo, protože taxonomická problematika okruhu je složitá a nedořešená. S jistotou roste ve Středomoří na východ asi až po Kavkaz, lokality na jižní Moravě a jižním Slovensku představují asi severní okraj areálu druhu.
Rozšíření v Česku[editovat | editovat zdroj]
V ČR je s jistotou známa pouze z Pálavy, z jedné lokality poblíž Děviček. Ostatní jihomoravské lokality jsou buď sporné nebo zcela mylné, podobně údaje z Českého středohoří. Biotopem druhu je ČR úzkolistý suchý trávník sv. Festucion valesiacae. Jedná se o kriticky ohrožený druh flóry ČR (C1).
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Kirschner J. et Skalický V. (1990) :Viola – In: Hejný S. et Slavík B. (eds.), Květena České republiky, vol. 2. – Praha: Academia, 1990. – p. 394–431 – ISBN 80-200-1089-0
- Suda J. (2002) :Viola – In: Kubát K. et al. (eds.), Klíč ke květeně České republiky. – Praha: Academia, 2002. – p. 207–214
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu violka nejmenší na Wikimedia Commons
