Viola Fischerová
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Viola Fischerová (* 18. října 1935 Brno) je básnířka a překladatelka, náležející ke generaci tzv. šestatřicátníků, dcera Josefa Ludvíka Fischera.
Po studiu slavistiky na univerzitách v Brně a Praze pracovala v 60. letech v literární redakci Československého rozhlasu. V roce 1968 odešla se svým budoucím manželem Pavlem Buksou (spisovatelem Karlem Michalem) do Švýcarska, kde vystudovala ještě germanistiku a historii na basilejské univerzitě a pracovala jako učitelka. Po smrti svého manžela (1984) odešla do Německa a spolupracovala s rádiem Svobodná Evropa a časopisem Svědectví. Znovu se vdala; od roku 1994 žije v Praze.
Její první sbírka Propadání nemohla v roce 1957 vyjít, oficiálně tedy debutovala až roku 1993 sbírkou Zádušní básně za Pavla Buksu. Je držitelkou několika literárních ocenění.
[editovat] Dílo
- Zádušní básně za Pavla Buksu, 1993
- Babí hodina, 1994/1995
- Jak pápěří, 1996
- Odrostlá blízkost, 1996
- Divoká dráha domovů, 1998
- Matečná samota, 2002
- Nyní, 2004 — Dresdner Lyrikpreis 2006 (v německém překladu)
- Co vyprávěla dlouhá chvíle — Magnesia Litera 2006 za nejlepší knihu pro děti a mládež
- Předkonec, Fra 2007
- Písečné dítě, Fra 2007
