Vilém Blodek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vilém Blodek
Základní informace
Rodné jménoVilém František Plodek
Narození3. října 1834
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí1. května 1874 (ve věku 39 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Žánrysymfonie
Povoláníhudební skladatel, dirigent, hudební pedagog
Nástrojeflétna a klavír
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vilém Blodek (3. října 1834, Praha[1] – 1. května 1874, Praha[2])[3] byl český hudební skladatel z období českého hudebního romantismu, flétnista, klavírista, sbormistr a hudební pedagog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Předkové[editovat | editovat zdroj]

Děd Viléma Blodka byl ševcem v Javornici (okres Rychnov nad Kněžnou), kde se narodil i otec budoucího skladatele[4], „...vyučený krejčí, od roku 1831 byl ve službách[pozn. 1] pražského novoměstského ústavu šlechtičen U zlatých Andělů a toho roku se oženil...“[pozn. 2]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Vilém Blodek, pokřtěn jako Franz Seraph. Wilhelm Plodek[pozn. 3][pozn. 4], se narodil v rodině úředníka Václava Plodka a jeho manželky Marie, rozené Tiché.[1] Měl pět mladších sourozenců – bratra Karla Josefa (*1833)[6], sestry Marii (*1836)[7], Ernestinu (*1836)[8] a Vilemínu (*1841)[9] a bratra - violoncellistu Mořice (*1847)[10].[pozn. 5]

Studia a profesní kariéra[editovat | editovat zdroj]

Díky svému mimořádnému hudebnímu nadání byl Blodek již ve 12 letech přijat na Pražskou konzervatoř, kde absolvoval v letech 1846-52 studium hry na flétnu u Antonína Eisera[12]. Znalosti, potřebné pro komponování, získával od tehdejšího ředitele konzervatoře Jana Bedřicha Kittla {{(Nestudoval u J. B. Mottla, jak uvádí Biografický slovník českých zemí, sešit 5)[13], který vyučoval harmonii a kontrapunkt; studium kompozice jako samostatného oboru bylo na Pražské konzervatoři zavedeno až roku 1889.[14]}} Ve hře na klavír byl údajně soukromým žákem Alexandra Dreyschocka[12]. Od roku 1853 Blodek působil dva roky v Haliči jako soukromý učitel hudby. Po návratu do Prahy byl činný jako sbormistr, klavírista, flétnista a soukromý učitel hudby. Na doporučení profesora Eisera při jeho odchodu do důchodu roku 1860 se Blodek stal profesorem hry na flétnu na Pražské konzervatoři[15].

Závěr života[editovat | editovat zdroj]

Poslední čtyři roky života Blodek strávil v ústavu pro choromyslné v pražských Kateřinkách, kde také předčasně ve 39 letech zemřel. Je pohřben na Olšanských hřbitovech (část 04, odd. 13, hrob č. 33).[16]

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

Oženil se roku 1865 se šlechtičnou Marií Alžbětou, svobodnou paní Daudlebskou ze Sternecku (*1841), která byla dcerou pražského advokáta Jakuba Daudlebského ze Sternecku a Marie rozené Kalinové z Jäthensteinu.[17] Měli syna Viléma (*1866) a dvě dcery, Marii (*1868) a Ernestinu (*1869).[18]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Plakát k premiéře V studni (1867, repro Pestrý týden 1934)

První známá Blodkova skladba - Sextet pro dvoje housle a dechové nástroje - je z roku 1847, kdy Blodek začínal studovat na konzervatoři. Další evidovanou skladbou je Velká koncertní ouvertura C dur z roku 1850, po níž následují tři komorní a tři vokální skladby na německé texty, dále Slavnostní mše z roku 1853, psaná v Haliči, kde byla ještě dokončena Ouvertura D dur, započatá roku 1852. Následovala pozoruhodná, ale dosud pouze v rozhlase uvedená Symfonie d moll z konce 50. let, kdy napsal Blodek první skladbu s českým textem - mužský sbor Náš zpěv na Hálkův text. V té době také začal psát pro Stavovské divadlo nenáročné, ale obecenstvem oblíbené entreakty, hrané při přestavbách scény a hudbu k několika činohrám.

Pokračovala i tvorba v ostatních žánrech. Pro své pedagogické působení napsal Blodek počátkem 60. let Školu hry na flétnu, tři flétnové skladby s klavírním doprovodem a Flétnový koncert, který patří k nejzdařilejším i ve světovém měřítku. Vzniklo několik menších duchovních skladeb a Mše D dur, mužské sbory pro pražský Hlahol, náčrtek k zamýšlené opeře Clarissa, Hudba k živým obrazům k velkolepé Shakespearově slavnosti roku 1864 a nejslavnější Blodkovo dílo - jednoaktovka V studni, inscenovaná rok po Smetanově Prodané nevěstě. Svým vtipným námětem a svěžím, přiléhavým hudebním ztvárněním působí jako její drobnější paralela. Na čas se dokonce stala v českém prostředí nejhranější operou a od konce 70. let 19. století začala pronikat i do zahraničí. Opera Zítek, započatá roku 1868, zůstala nedokončena. Mnohé Blodkovy skladby, zejména pro divadlo, se nedochovaly, jsou nezvěstné nebo o některých, zde neuvedených, není jisté, zda nebyly pouze plánovány. Blodkova pozůstalost, kterou uchovával Blodkův žák (ve hře na klavír) Jindřich Kàan z Albestů se po jeho smrti rozptýlila.[12]

Mezi jeho díla patří zejména:

Opery[editovat | editovat zdroj]

Písně[editovat | editovat zdroj]

  • Die Kapelle (píseň, text Ludwig Uhland (1851)
  • Dvě písně ve snadném slohu (vydal František Augustin Urbánek)
  • Dreizehn Lieder für Alt mit Pianoforte (v českém znění Písně milostné)
  • Písně milostné (1860)[pozn. 7]
  1. Hoře (Wehmut, Text: Josef Karl Benedikt von Eichendorff)
  2. Předsevzetí (Vorsatz, Text: Robert Eduard Prutz)
  3. Květy lotosu (Die Lotosblume, Text: Heinrich Heine)
  4. Jen Ty! (Nur Du, Text: Ludwig Uhland)
  5. Kdybych byl ptáčetem (Wann i a Vögerl wär, Text: J. Körnlein)
  6. Sladce spi! (Gute Nacht, Text: Robert Reinick)
  7. Návrat pocestného (Wanderers Heimkehr, Text: Anonym)
  8. Znám jednu perlu krásnou (Ich kenne eine Perle, Text: Eduard Maria Öttinger)
  9. Ty v dálce dlíš (Du bist fern, Text: Emanuel von Geibel)
  10. Ptáčku můj poslíčku (Vöglein mein Bote, Text: Johann Gabriel Seidl)
  11. Loučení (Abschied vom Walde, Text: Josef Karl Benedikt von Eichendorff)
  12. Krádež (Diebstahl, Text: Robert Reinick)
  13. Nocturno (Nachtgedanken, Text: Anonym))
  • Duetta (pro soprán a alt s doprovodem klavíru, Texty: L. Tichá a M. Čacká,1862)

Sbory[editovat | editovat zdroj]

  • Der Absched vom Walde (mužský sbor, Text: Joseph von Eichendorff, 1850)
  • Vertraue dem Frühling (mužský sbor, Text: Ludwig Uhland, z počátku 50. let)
  • Náš zpěv (mužský sbor, Text: Vítězslav Hálek, 1858)
  • 6 mužských sborů (Text: František Picka, 1859)
  • Ach ty Labe tiché (mužský sbor, Text: Václav Hanka, 1866)
  • Večerní (mužský sbor, Text: neznámý autor, 1865
  • Hymnus (mužský sbor, Text: František Picka, ze 60. let)
  • Lovecká (mužský sbor, Text: František Picka, ze 60. let)
  • Sláva zpěvu českému (mužský sbor, Text: Karel Knittl, ze 60. let)
  • Žnecká (mužský sbor, ze 60. let)
  • Pijácká, též s názvem Společná (mužský sbor, Text: Jahn, 1867)
  • Pochod (žertovný mužský sbor, 1867)
  • Starý ženich (mužský sbor, Text: Karel Sabina, 1867)

Klavírní skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Sladká vzpomínka, pro klavír na 2 ruce, z 50. let
  • Rapsodie C dur, pro klavír na 2 ruce, z 50. let
  • Zvonková hra, pro klavír na 2 ruce, z 50. let
  • Píseň, pro klavír na 2 ruce
  • Scherzo, pro klavír na 2 ruce
  • Bolero, pro klavír na 2 ruce
  • Lipový lístek, pro klavír na 4 ruce
  • Tarantella, pro klavír na 2 ruce
  • Valse pour piano, pro klavír na 4 ruce

Komorní skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Sextet pro hoboj, lesní roh, pozoun a dvoje housle, 1847
  • Salonní kus C dur, pro housle a klavír, 1850
  • Grand solo, pro flétnu a klavír, 1851
  • Allegro de bravour, pro flétnu a klavír nebo orchestr, 1852
  • Andante cantabile pro flétnu a klavír, 1863
  • Fantasie a Capriccio pro flétnu a klavír, 1863

Orchestrální skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Velká koncertní ouvertura C dur, 1850
  • Ouvertura D dur pro velký orchestr, 1852-54
  • Symfonie d moll pro velký orchestr, z konce 50. let
  • Entreakty pro malý orchestr (cca 60), 1858-počátek 60. let
  • Koncertní ouvertura E dur pro velký orchestr, 1859
  • Hudba k Mlhavým obrazům pro velký orchestr, asi 1859
  • Koncert pro flétnu a orchestr, 1862
  • Ouvertura e moll pro orchestr, počátek 60. let
  • Skladba pro 2 flétny a orchestr, počátek 60. let
  • Hudba k obrazům k slavnosti Shakespearově pro velký orchestr, 1864

Duchovní hudba[editovat | editovat zdroj]

  • Slavností mše D dur pro soprán tenor a bas s varhanami, 1853
  • Sixtinská madonna, pro mužský sbor na latinský text, asi 1859
  • Otče náš, pro mužský sbor
  • Ave Maria, pro smíšený sbor na latinský text
  • Veni creator, pro smíšený sbor na latinský text
  • Offertorium, pro 3-hlasý sbor a varhany
  • Mše D dur, pro sóla, smíšený sbor a varhany, 1865

Hudba k činohrám[editovat | editovat zdroj]

  • Chorista aneb Čtverákovský z Žertovic (hudba k vaudevillu Fr. Hajniše, 1862)
  • Svatojanská pouť (hudba k frašce F. F. Šamberka, 1868)

Vztah k českému obrození[editovat | editovat zdroj]

Jméno a příjmení[editovat | editovat zdroj]

Vilém Blodek byl oficiálně veden jako Wilhelm Blodek patrně již od dětství, kdy navštěvoval německou školu u Piaristů na Poříčí a sám tohoto tvaru svého jména používal i v dospělém věku, přičemž již koncem 50. let byl známý též jako Vilém Blodek a takto je podepsán na fotografii ze 60. let.[20] O tehdy obvyklém současném užívání německé (Wilhelm) i české (Vilém) verze téhož rodného jména svědčí např. německý a český text týkající se Blodka v deníku Tagesbote aus Böhmen z roku 1865 a 1862.[21][22]

Není znám žádný doklad o změně příjmení otce z Plodek na Blodek, ale v době skladatelova narození ještě nebyl ustálen pravopis (v tomto případě došlo k zaměnění znělé a neznělé hlásky B a P). [pozn. 8] V pobytové přihlášce pražského policejního ředitelství (konskripce) z roku 1857 je již otec zapsán jako Wenzel Blodek.[24].

Česko-německé prostředí[editovat | editovat zdroj]

Blodek byl synem českých rodičů, ale od školních let používal němčinu, kterou byl zvyklý se vyjadřovat až do konce života, o čemž svědčí např. zápisky z jeho deníku.[25] Pracoval v německém i českém prostředí, tvořil na německé i české texty. Jeho jednoaktová opera V studni po boku Prodané nevěsty sehrála významnou roli ve vrcholícím českém národním obrození.

Blodek se tedy jeví jako jazykově nevyhraněný. Významně napomáhal dovršení českého národního obrození, ale na rozdíl od Smetany spontánně, bez vlastního cílevědomého kulturně politického programu. Slovy Jana Nerudy: "Jakmile počal duch český jeviti se směrem produktivním, přilnul Blodek hned celou duší k českému životu a bohatý jeho talent nám přispíval a pomáhal ve všech směrech..."[26]

Posmrtné pocty[editovat | editovat zdroj]

  • Název Blodkova nesou ulice v Praze, Brně, Hradci Králové, Kladně, Ostravě, Říčanech
  • Blodkovo náměstí je v Olomouci
  • Medailon Viléma Blodka od Viléma Amorta je (spolu s jinými) umístěn na fasádě plzeňského divadla[27]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Bedienter[1], v české literatuře domovník či úředník
  2. ↑ Zmíněný ústav (Prager Neustädter Damenstift) byl v dnešní Revoluční třídě naproti domu č. 1081-II, kde se Vilém Blodek narodil.[5]
  3. ↑ V matričním záznamu narození je uveden jako syn Wenzla Plodka, jehož otcem byl Johan Plodek, ale ve všech dalších dostupných pramenných zdrojích je jako příjmení Viléma Blodka uváděno Blodek.
  4. ↑ Křestní jméno je běžně uváděno v podobě Vilém, zejména v německých zdrojích se ale vyskytuje i verze Wilhelm
  5. ↑ Ve starší literatuře se mylně traduje, že měl pouze tři sourozence – bratra Mořice a dvě sestry.[11]
  6. ↑ Děj Zítka se odvíjí od historicky doloženého únosu českého krále Václava IV. českými pány. V tomto hudebně-dramatickém díle Blodek opustil tradici číslované opery a jednotlivé výstupy na sebe bezprostředně navazují s cílem nepřerušit hudební proud. V této opeře mizí symetričnost jednotlivých částí, která byla zpravidla ABA nebo AB.
  7. ↑ Tištěné verze Liebeslieder/Písní milostných vydal z pozůstalosti v roce 1909 nakladatel Mojmír Urbánek, více než 30 let po skladatelově smrti. Cyklus vyšel ve dvou samostatných verzích v německé a české. Autorem českého překladu byl Karel Hašler. Celý cyklus oplývá lidovostí melodie propojenou s jednoduchým klavírním doprovodem.
  8. ↑ Legitimní doklady totožnosti v zemích Rakouské koruny zavedeny až roku 1857.[23]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2023-07-03]. Dostupné online. 
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv. Apolináře na Novém Městě pražském
  3. ↑ Profil v databázi Národních autorit ČR. [cit. 23. 12. 2021]
  4. ↑ aron.vychodoceskearchivy.cz [online]. [cit. 2023-07-04]. Dostupné online. 
  5. ↑ VÁŇA, František Xaver. Blodek. Skizza. 1. vyd. Praha: Pražská konzervatoř (zvláštní otisk z Výročí zprávy za rok 1833/34), 1934. 15 s. S. 3, 4. 
  6. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2023-07-04]. Dostupné online. 
  7. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2023-07-04]. Dostupné online. 
  8. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2023-07-04]. Dostupné online. 
  9. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2023-07-04]. Dostupné online. 
  10. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2023-07-04]. Dostupné online. 
  11. ↑ BUDIŠ, Ratibor. Vilém Blodek. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1964. Dostupné online. Kapitola Osobnost a dílo, s. 5. Dostupné online po registraci. 
  12. ↑ a b c d Český hudební slovník. slovnik.ceskyhudebnislovnik.cz [online]. [cit. 2023-07-03]. Dostupné online. 
  13. ↑ BLODEK Vilém 3.10.1834-1.5.1874 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2023-06-09]. Dostupné online. 
  14. ↑ BRANBERGER, Jan. Konservatoř hudby v Praze. 1. vyd. Praha: Konservatoř hudby, 1911. 305 s. S. 131, 133, 135, 137, 288-291. 
  15. ↑ BRANBERGER, Jan. Konservatoř hudby v Praze. 1. vyd. Praha: Konservatoř hudby, 1911. 305 s. S. 71, 72, 73. 
  16. ↑ Seznam osobností pohřbených na Olšanských hřbitovech v Praze. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. Page Version ID: 22846442. 
  17. ↑ Matriční záznam o sňatku Viléma Blodka s Marií Daudlebskou von Sterneck farnosti při kostele sv.Jiljí na Starém Městě pražském
  18. ↑ Policejni prihlasky. digi.nacr.cz [online]. [cit. 2023-07-04]. Dostupné online. 
  19. ↑ Archiv ND. archiv.narodni-divadlo.cz [online]. [cit. 2023-07-04]. Dostupné online. 
  20. ↑ VÁŇA, František Xaver. BVlodek. Skica. 1. vyd. Praha: Pražská konzervatoř (zvláštní otisk z Výroční zprávy za tok 1933/34), 1934. 15 s. S. 2. 
  21. ↑ Trauunegen. Tagesbote aus Böhmen. 1865-11-17, s. 3. Dostupné online. (německy) 
  22. ↑ Královské zemské divadlo/Při piketu. Tagesbote aus Böhmen. 1862-03-20, s. 3. Dostupné online. 
  23. ↑ Historie průkazů totožnosti – Obvodní Oddělení Veřejné Bezpečnosti Strnadice [online]. [cit. 2023-07-04]. Dostupné online. 
  24. ↑ Policejni prihlasky. digi.nacr.cz [online]. [cit. 2023-07-04]. Dostupné online. 
  25. ↑ VÁŇA, František Xaver. Vilém Blodek a dopis Bedřich Smetany. Tempo. 1934, roč. 14, čís. 2, s. 36. 
  26. ↑ NERUDA, Jan. Podobizny a karikatury I.. Praha: F. Topič, 1915. Dostupné online. Kapitola Vilém Blodek, s. 328. 
  27. ↑ Medailon Viléma Blodka [online]. Křížky a vetřelci [cit. 2023-07-11]. Dostupné online. 

Literatura (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • BUDIŠ, R. Vilém Blodek. Praha : Státní hudební vydavatelství, 1964. 39 s.
  • BUCHNER, Alexander. Opera v Praze. Praha: PANTON, 1985, str. 23–4, 33–4, 44–5, 54, 56, 177, 199, 209, 219
  • BÖHMOVÁ-ZAHRADNÍČKOVÁ, Z. Slavní čeští klavíristé a klavírní pedagogové. 1. vyd. Praha : Supraphon, 1986. 172 s.
  • VÁLEK J. Vilém Blodek, Hudební rozhledy, 1954, roč. VII, č. 8, s. 341–342
  • HUTTER, Josef, CHALABALA, Zdeněk. České umění dramatické, Část II. – zpěvohra. Praha: Šolc a Šimáček, 1941, str. 159–165
  • REITTEREROVÁ, Vlasta: V hudbě život Čechů. Harmonie 12, 2004, č. 3, s. 26-29.
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 5. sešit : Bi-Bog. Praha: Libri, 2006. 478-585 s. ISBN 80-7277-309-7. S. 566–567. 
  • REITTEREROVÁ, Vlasta, REITTERER, Hubert, VELEK, Viktor: Česká opera ve Vídni v konextu doby: se zvláštním zřetelem k vídeňskému uvádění Blodkovy aktovky V studni. Musicologica Olomucensis, č. 15, 2012, s. 111-163.
  • KULICHOVÁ, Barbora: Vilém Blodek a jeho tvorba pro sólovou flétnu, absolventská práce na Pražské konzervatoři, 2019
  • PROCHÁZKA, Ludevít: Vilém Blodek. Životopisný nástin. Dalibor 1, 1873, s. 243–244.
  • KÀAN Z ALBESTŮ, Jindřich: Vzpomínky na Viléma Blodka, Památník Umělecké besedy, 1894
  • LOŠŤÁK, Ludvík: Chromatické hromobití III., Praha 1903, s. 99–113.
  • VÁŇA, F. X. Blodek. Praha : vlastním nákladem, 1934, 15 s.
  • VÁŇA, František Xaver: Notitz über W. Blodek. Der Autakt 14, 1934, s. 181–183.
  • VÁŇA, František Xaver: Blodek (prolegomena k monografii o V. Blodkovi), rukopis, získalo odměnu Československé akademie věd a umění 1942.
  • PIRNER, Jan. Český hudební slovník: Váňa, F. X. [online]. Brno: Ústav hudební vědy FF MU, 2012 [cit. 2023-07-10]. Dostupné online. 
  • REITTEREROVÁ, Vlasta. Česká divadelní encyklopedie: Blodek, Vilém [online]. IDU [cit. 2023-07-10]. Dostupné online. 
  • Pozůstalostní spis v Archivu hl. m. Prahy D 1167/1874 Blodek Vilhem [!]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vilém_Blodek&oldid=23337754“