Villar-Perosa M 1915

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Villar-Perosa M 1915
Villar-Perosa
Samopal Villar-Perosa M 1915
Typ samopal
Místo původu Italské království Itálie
Historie služby
Ve službě 1915 -
Používána Italské království Itálie
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Války první světová válka
Historie výroby
Konstruktér Abiel Revelli
Výrobce Villar-Perosa, Fiat
Základní údaje
Hmotnost 8,140 kg
Délka 595 mm
Ráže 9 mm
Kadence 2000 ran/min
Zásobování municí 2x schránkový zásobník na 25 nábojů

Villar-Perosa M 1915 byl historicky prvním samopalem zavedeným do armádní výzbroje v Itálii roku 1915. Vnějším vzhledem a konstrukčním řešením sice vypadal jako lehký kulomet, ale používal pistolový náboj ráže 9 mm, takže je řazen mezi samopaly.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Dvojhlavňový samopal Villar-Perosa zkonstruoval Abiel Revelli původně jako velmi lehký kulomet pro potřeby letectva, ale také italská pěchota jej zavedla do své výzbroje jako vzor 1915. Byl používán hlavně v zákopových bojích první světové války a při boji v horách. Mohl být podepřený dvojnožkou, nebo nesený ve zvláštním postroji na prsou. Výroba probíhala u firem Villar-Perosa a Fiat. Rakousko-uherská armáda koncem války tuto zbraň zavedla v menším počtu do výzbroje jako Sturmpistole M 18.

Tato slepá ulička vývoje samopalů se v praxi příliš neosvědčila. Zbraň měla značně vysokou rychlost střelby. Z toho plynula menší přesnost palby a neefektivně vysoká spotřeba nábojů. Rovněž hmotnost byla značně vysoká. Samopal si nezískal větší oblibu a jeho další používání bylo brzy zastaveno ve prospěch modernějších typů konstrukce.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Zbraň tvoří dvojice samopalů, spojených k sobě. V zadní části se nachází dvojité držadlo, podobné jako u některých těžkých kulometů. Spoušťová ústrojí jsou oddělená, takže lze střílet z kterékoliv hlavně jednotlivě nebo současně z obou hlavní zároveň. Závěry jsou částečně uzamčené. Při výstřelu vzájemným působením výstupků závěrů a šikmých drážek v nepohyblivém pouzdře se závěry pootočí kolem své podélné osy o určitou část obrátky, a tím je zpomalen jejich odsun. Při nabíjení se závěry odsunou dozadu pomocí pák ve tvaru písmene S. Shora nasazované zakřivené zásobníky mají kapacitu 25 nábojů. Prázdné nábojnice jsou vyhazovány směrem dolů. Zbraň byla vybavena dvojnožkou a někdy i štítem.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŽUK, A. B.. Pušky a samopaly. Praha : Naše Vojsko, 1992. ISBN 80-206-0150-3. S. 138 - 139.  
  • V. DOLÍNEK, V. FRANCEV, J. ŠACH. Zbraně 1. a 2. světové války - fotografický atlas. Praha : Aventinum, 2001. ISBN 80-7151-198-6. S. 84 - 85.