Viliam Pauliny-Tóth

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
O slovenském a československém agrárním politikovi a odbojáři pojednává článek Viliam Pauliny.
Viliam Pauliny-Tóth
Narození3. června 1826
Senica
Úmrtí6. května 1877 (ve věku 50 let)
Martin
Místo pohřbeníNárodný cintorín
PseudonymMarek Rozmarín
Povoláníspisovatel, básník, politik, novinář, kreslíř, grafik a publicista
Politická příslušnostSlovenská národná strana
Strana ľavého stredu
DětiŽigmund Pauliny-Tóth
Elena Štefanovičová
PříbuzníJán Paulíny-Tóth a Iľja Paulíny-Tóth (vnoučata)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Viliam Pauliny-Tóth (pseudonymy Amaranth, Boleslav, Budišovský, Marek Rozmarín, Lysický, Miloslavín, M. I. H., Mína, Mydloslav, Mydloslav Vechťovič, Podolský, Rozmarín, V. Miloslavín, V. Podolský) (3. června 1826, Senica, Uhersko6. května 1877, Martin) byl slovenský politik, spisovatel-beletrista, básník, publicista a překladatel, významný představitel skupiny štúrovců.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rodiny evangelického faráře, ale jako sirotek vyrůstal u příbuzných v Zemianském Podhradí. Vzdělání získal v Novém Městě nad Váhem, Senici, Komárně, Modře a nakonec na lyceu v Bratislavě. Pobyt v Bratislavě a studium zcela pod vlivem Ľudovíta Štúra ovlivnily celou jeho literární činnost i smýšlení. Pracoval jako vychovatel ve šlechtické rodině, což mu umožnilo setkat se s J. Rotaridesem a Janko Kráľem. Později se stal profesorem na lyceu v Kremnici.

Krátce působil v košútovské armádě, ze které brzo dezertoval a v roce 1849 se stal důstojníkem slovenského povstaleckého vojska. Po revoluci pracoval jako úředník na vícero místech. Po svatbě získal adoptováním šlechtický titul a ke svému jménu si začal připojovat i jméno manželčino. Žil v Budíně, Skalici a po smrti K. Kuzmányho se přestěhoval do Martina, kde se stal úřadujícím místopředsedou Matice slovenské a vedoucí osobností slovenského politického života. Zasloužil se o vznik martinského gymnázia, Knihtiskařského spoluúčastnického spolku. V letech 18711874 byl zodpovědným redaktorem Národních novin, ve kterých také publikoval svoje práce. Po uzavření Matice slovenské se spolu s J. M. Hurbanem snažil intervenovat v její prospěch ve Vídni.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Svojí tvorbou je řazen do tzv. memorandově-matičního období. V Budíně vydával časopis Černokňažník a Sokol, později ve vydávaní pokračoval ve Skalici. Kromě toho pracoval jako redaktor v Matici slovenské a redigoval její časopis Letopis. Ve svých dílech se věnoval propagaci ideálů a bojoval jimi za národní a sociální práva. Víceré z jeho revolučních básní časem zlidověly (Falošná milovnica, Slovenčina). V oblasti prózy se věnoval psaní novel, povídek a dalších krátkých literárních útvarů, které se vyznačují svým dokumentárním pohledem na společnost a politické dění. Některá díla také doplňují i události z jeho vlastního života, anebo jde o díla, ve kterých podává obraz o životě svých souputníků (např. Ľudovít Štúr). Kromě vlastní tvorby se věnoval i překladům literatury z ruštiny (Ivan Sergejevič Turgeněv, Alexander Sergejevič Puškin), němčiny, francouzštiny či maďarštiny. Kromě překladů uveřejnil i několik adaptaci divadelních her zahraničních autorů (Szigligeti, Benedix, Fredro a jiných). Kromě poezie a krátkých próz také publikoval množství článků a novinových seriálů.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • 1848Vek slobody a premeny najnovšie, politicko-agitační brožura
  • 1850Zlatý prsteň, epická historická pověst, patrně jeho vůbec nejrozsáhlejší dílo
  • 1862Trinásta pieseň
  • 1862Škola života
  • 1862Kocúrkovský bál, veselohra
  • 1862Ľudská komédia, desetidílné alegorické básnické drama napsané v předvečer revoluce v roce 1846
  • 1862 / 1863Jánošík, 2 díly
  • 1864Náš človek
  • 1865Politika oportunity
  • 1865Slovenský Vlastimil alebo meru otázok a odpovedí o terajších záležitostiach národa slovenského, předvolební instrukce
  • 1865Kráľova žena, historická povídka
  • 1866Dvaja Justhovci
  • 1866Kyčina, historická povídka
  • 1866Staré i nové piesne Viliama Podolského, soubor poezie
  • 1866 / 1870Besiedky, čtyřdílný soubor jeho původní i přeložené poezie
  • 1867Slovenský pravopis
  • 1867Pansláv, veselohra
  • 1867Tatarský plen, historická povídka
  • 1868Trenčiansky Matúš, historická povídka
  • 1870Volebné rozpomienky
  • 1870Tri dni zo Štúrovho života, biografická próza
  • 1870Listy ku slovenskému Tomášovi
  • 1872Listy k židom
  • 1876Slovenské bájeslovie, vědecká práce
  • 1877Básne Viliama Paulinyho-Tótha, sbírka básní, kterú připravila jeho dcera a vyšla až po jeho smrti

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Viliam Pauliny-Tóth na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]