Vilemína Pruská (1751–1820)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Vilemína Pruská (1751-1820))
Skočit na: Navigace, Hledání
Vilemína Pruská na portrétu z roku 1769.

Frederika Žofie Vilemína Pruská (německy Friederike Sophie Wilhelmine Prinzessin von Preußen; (7. srpna 1751, Berlín9. června 1820, palác Het Loo, Apeldoorn) byla rodem pruská princezna a sňatkem manželka Viléma V. Oranžského (1748–1806), nizozemského místodržitele.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Původ, mládí[editovat | editovat zdroj]

Vilemína se narodila jako třetí dítě (jediná dcera) ze čtyř potomků pruského prince Augusta Viléma (1722—1758) (druhého syna pruského krále Fridricha Viléma I.) a jeho manželky Luisy Amálie Brunšvicko-Wolfenbüttelské.

Manželství, potomci[editovat | editovat zdroj]

Vilemína Pruská ma portrétu z roku 1789.

4. října roku 1767 se v Berlíně provdala za nizozemského místodržitele Viléma V. Oranžského. Toto manželské spojení bylo dojednáno z podnětu strýce Vilemíny, pruského krále Fridricha II. Z manželství vzešlo pět potomků, první syn však zemřel den po narození a třetí dítě se narodilo předčasně mrtvé; dospělosti se dožili dcera a dva synové:

Politické aktivity[editovat | editovat zdroj]

Vilemína byla velmi inteligentní žena se značnými politickými ambicemi. Se svým strýcem, pruským králem Fridrichem Velikým, jehož byla oblíbenkyní, vedla čilou korespondenci s politickým zaměřením. Opírajíc se o jeho rady, dosáhla v Nizozemí politického vlivu.

Zatčení princezny Vilemíny

Vilém V. Oranžský se dostal po roce 1781 do politického konfliktu s vlasteneckým hnutím (Patrioti. Tyto demokratické síly zmohutněly po pro Holandsko neúspěšném konci Čtvrté anglicko-holandské války (1780–1784) a Vilém byl jako generální velitel provincie sesazen - v roce 1785 byl přinucen opustit Haag a žádán o abdikaci;Vilemína ho přesvědčila, aby tak neučinil. V roce 1787 vypukla v Holandsku revoluce a Vilém přesídlil s dvorem do Guelders, provincie vzdálené od centra státu. Vilemína se v červenci roku 1787 vydala na provokativní cestu z Nimwegen, sídla oranžského dvora, do Haagu, její dřívější rezidence v Holandsku, aby zde sebrala dohromady své přívržence. V blízkosti Goudy jí byla cesta zatarasena. Princezna byla po krátkém uvěznění poslána zpět, poté co jí jeden důstojník, aniž by smekl klobouk, nabídl pivo a tabák. Vilemína žádala o zadostiučinění u svého bratra Fridricha Viléma II., jenž její potupu přijal za svou a vzal ji jako záminku pro diplomatické ultimátum Pruska vůči Holandsku. Když se Holansko zdráhalo, bylo 13. září roku 1787 obsazeno armádou o 20.000 mužích a moc oranžských místodržitelů byla opět nastolena. Patrioti prchli do Francie, kam se dostali právě ve vypjaté době počátku Velké francouzské revoluce, když byl svržen s trůnu král Ludvík XVI.

Vilemína povolala do funkce Raadspensionaris (obdoba regenta) schopného Laurense Pietere van de Spiegela a snažila se znovu o politický vliv. V roce 1795 se však podporováni Francií vrátili z Paříže Patrioti bojovat ve vlasti; panovníkem v Holandsku se jako král stal Napoleonův bratr Ludvík Bonaparte. Místodržitelský pár byl Francouzi vypuzen a uchýlil se do exilu do Anglie ke svému spojenci, bratranci Jiřímu III. Žili potom střídavě v Kew, Nassau a Braunschweigu, kde Vilém V. roku 1806 zemřel. Vilemína se po Napoleonově porážce v roce 1813 vrátila zpět do Nizozemí a dožila se toho, že roku 1815 byl její syn Vilém provolán nizozemským králem.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Vilemína zemřela 9. června roku 1820 ve věku 69 let. Pochována byla v v Královské hrobce v Nieuwe Kerk v Delft.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Wilhelmina of Prussia (1751–1820) ve Wikimedia Commons