Vilemína Pruská (1751-1820)
,_prinses_van_Pruisen,_echtgenote_van_Willem_V,_prins_van_Oranje-Nassau.jpg)
Frederika Žofie Vilemína Pruská (německy Friederike Sophie Wilhelmine Prinzessin von Preußen; (7. srpna 1751, Berlín — 9. června 1820, palác Het Loo, Apeldoorn) byla rodem pruská princezna a sňatkem manželka Viléma V. Oranžského (1748–1806), nizozemského místodržitele.
Obsah |
Biografie [editovat]
Původ, mládí [editovat]
Vilemína se narodila jako třetí dítě (jediná dcera) ze čtyř potomků pruského prince Augusta Viléma (1722—1758) (druhého syna pruského krále Fridricha Viléma I.) a jeho manželky Luisy Amálie Brunšvicko-Wolfenbüttelské.
Manželství, potomci [editovat]
,_echtgenote_van_Willem_V,_prins_van_Oranje.jpg)
4. října roku 1767 se v Berlíně provdala za nizozemského místodržitele Viléma V. Oranžského. Toto manželské spojení bylo dojednáno z podnětu strýce Vilemíny, pruského krále Fridricha II. Z manželství vzešlo pět potomků, první syn však zemřel den po narození a třetí dítě se narodilo předčasně mrtvé; dospělosti se dožili dcera a dva synové:
- syn (23. března - 24. března 1769)
- Frederika Luisa Vilemína Oranžsko-Nassavská (28. listopadu 1770 — 15. října 1819), ∞ 1790 Karel Jiří August, princ následník Brauschweig-Wolfenbüttelský;
- dítě (*/† 6. srpna 1771)
- Vilém (24. srpna 1772 — 12. prosince 1843), nizozemský král, ∞ 1. 1791 Vilemína Pruská, dcera pruského krále Fridricha Viléma II., Vilemínina neteř; ∞ 2. 1841 hraběnka Henriëtte d’Oultremont de Wégimont (1792–1864)
- Vilém Jiří Frederik Oražsko-Nassavský (15. února 1774 — 6. ledna 1799).
Politické aktivity [editovat]
Vilemína byla velmi inteligentní žena se značnými politickými ambicemi. Se svým strýcem, pruským králem Fridrichem Velikým, jehož byla oblíbenkyní, vedla čilou korespondenci s politickým zaměřením. Opírajíc se o jeho rady, dosáhla v Nizozemí politického vlivu.
Vilém V. Oranžský se dostal po roce 1781 do politického konfliktu s vlasteneckým hnutím (Patrioti. Tyto demokratické síly zmohutněly po pro Holandsko neúspěšném konci Čtvrté anglicko-holandské války (1780–1784) a Vilém byl jako generální velitel provincie sesazen - v roce 1785 byl přinucen opustit Haag a žádán o abdikaci;Vilemína ho přesvědčila, aby tak neučinil. V roce 1787 vypukla v Holandsku revoluce a Vilém přesídlil s dvorem do Guelders, provincie vzdálené od centra státu. Vilemína se v červenci roku 1787 vydala na provokativní cestu z Nimwegen, sídla oranžského dvora, do Haagu, její dřívější rezidence v Holandsku, aby zde sebrala dohromady své přívržence. V blízkosti Goudy jí byla cesta zatarasena. Princezna byla po krátkém uvěznění poslána zpět, poté co jí jeden důstojník, aniž by smekl klobouk, nabídl pivo a tabák. Vilemína žádala o zadostiučinění u svého bratra Fridricha Viléma II., jenž její potupu přijal za svou a vzal ji jako záminku pro diplomatické ultimátum Pruska vůči Holandsku. Když se Holansko zdráhalo, bylo 13. září roku 1787 obsazeno armádou o 20.000 mužích a moc oranžských místodržitelů byla opět nastolena. Patrioti prchli do Francie, kam se dostali právě ve vypjaté době počátku Velké francouzské revoluce, když byl svržen s trůnu král Ludvík XVI.
Vilemína povolala do funkce Raadspensionaris (obdoba regenta) schopného Laurense Pietere van de Spiegela a snažila se znovu o politický vliv. V roce 1795 se však podporováni Francií vrátili z Paříže Patrioti bojovat ve vlasti; panovníkem v Holandsku se jako král stal Napoleonův bratr Ludvík Bonaparte. Místodržitelský pár byl Francouzi vypuzen a uchýlil se do exilu do Anglie ke svému spojenci, bratranci Jiřímu III. Žili potom střídavě v Kew, Nassau a Braunschweigu, kde Vilém V. roku 1806 zemřel. Vilemína se po Napoleonově porážce v roce 1813 vrátila zpět do Nizozemí a dožila se toho, že roku 1815 byl její syn Vilém provolán nizozemským králem.
Smrt [editovat]
Vilemína zemřela 9. června roku 1820 ve věku 69 let. Pochována byla v v Královské hrobce v Nieuwe Kerk v Delft.
