Vilém Oranžský (1840–1879)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Vilém Oranžský (1840-1879))
Skočit na: Navigace, Hledání
Nizozemský korunní princ Vilém Oranžský

Vilém Oranžský (nizozemský Willem Nicolaas Alexander Frederik Karel Hendrik van Oranje-Nassau, 4. září 1840, Haag11. června 1879, Paříž byl nizozemský následník trůnu, syn Viléma III. Nizozemského z dynastie Oranje-Nassau.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Vilém se narodil jako nejstarší syn nizozemského krále Viléma III. z jeho prvního manželství s Žofií Württemberskou. V rodině ho familiérně nazývali "Wiwil". V době jeho narození byl třetím v pořadí následnictví na holandský trůn a 18. v pořadí na trůn Velké Británie, avšak již po několika týdnech se stal jeho otec následníkem. 7. října de 1840 se jeho praděd Vilém I. Nizozemský vzdal trůnu ve prospěch svého syna, Viléma II., neboť nesouhlasil s výsledkem Londýnské smlouvy z roku 1839, kterou vznikla jako nezávislý stát Belgie, do té doby součást Nizozemí; kromě toho se hodlal oženit s Henriettou d'Oultremonte, šlechtičnou katolického vyznání. V roce 1849, po smrti svého děda Viléma II. nástupu na trůn svého otce, Viléma III., se stal princ Vilém následníkem trůnu a pokračovatelem dynastie Oranje-Nassau.

Vilém, bystrý a inteligentní chlapec, byl vychováván v přísném viktoriánském duchu té doby, jež znamenala pro Viléma pohromu. Jeho vychovatel ho přísně potrestal za masturbaci, což ho silně poznamenalo traumatizujícími pocity hanby a hříchu.

Poté, co ztroskotal plán sňatku Viléma s britskou princeznou Alicí Sasko-Koburskou, druhou dcerou královny Viktorie, se princ zamiloval do hraběnky Mathilde van Limburg Stirum. Jeho rodiče ovšem naprosto odmítli přijmout Mathildu jako nevěstu, neboť (nejen) pro holandskou královskou rodinu té doby byl sňatek jejího člena s příslušnicí běžné šlechty nerovný a tedy neakceptovatelný. Roli zde ovšem mohlo hrát i to, že Vilém III. měl dříve poměr s Mathildinou matkou a obával se, že dívka by mohla být princovou nevlastní sestrou.

Vilémova milenka Henriette Hauser na obraze Édouarda Maneta.

Všechny tyto události vyústily v odjezd zklamaného Viléma do Paříže, kde se vrhl do koloběhu sexu, alkoholu a hazardu. Jeho pařížská milenka Henriette Hauser mu dala přezdívku Princ Citrón podle barvy jeho pleti (a samozřejmě v souvislosti s významem jeho jména – francouzsky i v jiných jazycích Oranje resp. Orange = pomeranč); pařížská periodika přezdívku převzala a používala ji, když informovala o princově skandálním životním stylu. Tyto jeho excesy také stály 11. června roku 1879 v pozadí jeho smrti v pouhých 38 letech věku. Zemřel ve svém bytě v rue Auber blízko pařížské opery na kombinaci tyfu, cirhózy a dalších jaterních neduhů a totálního tělesného vyčerpání.

26. července roku 1879 byly jeho ostatky pohřbeny v královské hrobce v Nieuwe Kerk v Delftu, místě posledního odpočinku nizozemské panovnické rodiny.

Po jeho smrti se stal následníkem nizozemského trůnu jeho nejmladší bratr Alexandr. I on však zemřel dříve (v roce 1884) než jejich otec, král Vilém III., a následnicí a po králově smrti v roce 1890 i nástupkyní na trůn se stala nevlastní sestra obou bratří Vilemína, dcera z druhého manželství Viléma III.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Prince William of the Netherlands ve Wikimedia Commons

Předchůdce:
Vilém III.
Znak z doby nástupu Oranžský kníže
Nizozemský korunní princ

18491879
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Alexandr Oranžský