Vilém II. Henegavský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vilém II. Henegavský (portrét ze 16. století)

Vilém II. Henegavský řečený Smělý (frísky Willem IV fan Hollân, nizozemsky Willem IV van Holland, francouzsky Guillaume II de Hainaut; 130726. září 1345 Stavoren) byl poslední hrabě henegavský, holandský a zeelandský z dynastie Avesnes.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl jediným dospělosti se dožívajícím synem hraběte Viléma Henegavského a Johany z Valois, vnučky francouzského krále Filipa III. Ještě za otcova života získal oblast Zeelandu[1] a v mládí se vydal na pouť do Svaté země a také se zúčastnil reconqisty na Pyrenejském poloostrově. Roku 1337, na pokraji stoleté války, zdědil otcův titul a také závazky. Byl vazalem francouzského krále a zároveň císaře Svaté říše římské, se kterým jej pojil i příbuzenský vztah.[pozn. 1] Ludvík Bavor podporoval ve válečném konfliktu anglického krále Eduarda III. a mladý hrabě se posléze postavil na stranu Anglie. Příměří uzavřené s francouzským králem a udělování výsad četným zástupcům měst mu dovolilo zúčastnit se křížových výprav do Pruska. Po jednom z návratů se snažil potlačit povstání fríských sedláků. Byl zabit šípem v šarvátce s povstalci[2] a pohřben v cisterciáckém klášteře Klaarkamp.[1]

Z manželství s Johanou Brabantskou se narodil pouze syn Vilém,[pozn. 2] který zemřel ještě v dětství a tak se po Vilémově nečekaném skonu strhl spor o dědictví. Švagr Ludvík Bavor využil svého císařského postavení, prohlásil Vilémovy země za uprázdněné léno spadlé na říši, pominul nároky svých dvou švagrových a přiřkl je své choti Markétě.

Předchůdce:
Vilém III.
Znak z doby nástupu Holandský hrabě
Vilém IV.
13371345
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Markéta I.
Předchůdce:
Vilém I.
Znak z doby nástupu Henegavský hrabě
Vilém II.
13371345
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Markéta II.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie William II of Hainaut ve Wikimedia Commons

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Vilém byl švagrem císaře Ludvíka Bavora a také anglického krále Eduarda III.
  2. Hrabě stačil zplodit během života ještě několik levobočků.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b de.wikisource.org
  2. URBAN, Jan. Kresčak. 26. srpna 1346. Praha ; Litomyšl : Paseka, 2000. 86 s. ISBN 80-7185-324-0. S. 38.