Viktorija Tomovová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Viktorija Tomovová
Виктория Томова
Viktorija Tomovová v kvalifikaci Wimbledonu 2018
Viktorija Tomovová v kvalifikaci Wimbledonu 2018
StátBulharskoBulharsko Bulharsko
Datum narození25. února 1995 (29 let)
Místo narozeníSofie, Bulharsko[1]
BydlištěSofie, Bulharsko[1]
Výška170 cm[1]
Profesionál od2009
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek1 935 009 USD
Dvouhra
Poměr zápasů459–328
Tituly1 WTA 125, 17 ITF
Nejvyšší umístění64. místo (5. února 2024)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2024)
French Open1. kolo (2022, 2023)
Wimbledon2. kolo (2018, 2022, 2023)
US Open1. kolo (2020, 2021, 2023)
Čtyřhra
Poměr zápasů91–70
Tituly0 WTA, 12 ITF
Nejvyšší umístění254. místo (11. srpna 2014)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2024)
French Open1. kolo (2023)
Wimbledon2. kolo (2022)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240210a10. února 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Viktorija Tomovová (bulharsky: Виктория Константинова Томова, Viktorija Konstantinovna Tomova, * 25. února 1995 Sofie) je bulharská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour nevyhrála žádný turnaj. V rámci okruhu ITF získala sedmnáct titulů ve dvouhře a dvanáct ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v únoru 2024 na 64. místě a ve čtyřhře v srpnu 2014 na 254. místě.[1]

V bulharském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2014 utkáním 1. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Portugalsku, v němž vyhrály s Isabellou Šinikovovou čtyřhru. Bulharky prohrály 1:2 na zápasy. Do dubna 2024 v soutěži nastoupila k osmnácti mezistátním utkáním s bilancí 7–8 ve dvouhře a 5–3 ve čtyřhře.[3]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Tenis začala hrát v šesti letech. Jako dvanáctiletá nastoupila do tenisové akademie Nicka Bollettieriho u Bradentonu na Floridě.

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v září 2009, když na turnaj v severobulharském Ruse s dotací 10 tisíc dolarů obdržela divokou kartu. V semifinále podlehla krajance Martině Gledačevové.[2] Premiérový singlový titul v této úrovni tenisu vybojovala v listopadu 2011 na monastirské události s rozpočtem deset tisíc dolarů. Ve finále ji po čtyřech gamech skrečovala Slovenka Klaudia Boczová.[2]

Na okruhu WTA Tour debutovala na červencovém Ladies Championship Gstaad 2017. Na úvod dvouhry podlehla páté nasazené Švédce Johanně Larssonové. První zápas vyhrála o týden později na navazujícím Swedish Open 2017 v Bastadu, kde jako šťastně poražená kvalifikantka v prvním kole zdolala Němku Julii Görgesovou, která jí ve druhé sadě skrečovala.[1]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie přišel v ženském singlu Australian Open 2018 po tříkolové kvalifikaci, v níž na její raketě dohrály Maryna Zanevská a druhá nasazená Jevgenija Rodinová. Přestože v kvalifikačním kole podlehla Anně Blinkovové, postoupila do hlavní soutěže jako šťastná poražená. V úvodním kole dvouhry však uhrála jen dva gamy na Američanku Nicole Gibbsovou. Premiérový vítězný zápas na grandslamu dosáhla během Wimbledonu 2018, když porazila Češku Terezu Smitkovou. Následně skončila na raketě pozdější finalistky turnaje Sereny Williamsové.[1]

Finále série WTA 125[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125 (1–1 D)

Dvouhra: 2 (1–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 1. září 2022 Budapešť, Maďarsko antuka Německo Tamara Korpatschová 6–7(3–7), 7–6(7–4), 0–6
Vítězka 1. srpen 2023 Chicago, Spojené státy tvrdý USA Claire Liuová 6–1, 6–4

Tituly na okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments 60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Dvouhra (18 titulů)[editovat | editovat zdroj]

č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
1. 12. listopadu 2011 Monastir, Tunisko tvrdý Slovensko Klaudia Boczová 3–1skreč
2. 30. září 2012 Varna, Bulharsko antuka Ukrajina Anastasija Vasyljevová 6–1, 6–4
3. 7. července 2013 Prokuplje, Srbsko antuka Švýcarsko Xenia Knollová 7–6(7–2), 6–2
4. 13. dubna 2014 Bol, Chorvatsko antuka Chorvatsko Iva Mekovecová 6–1, 6–2
5. 8. června 2014 Sarajevo, Bosna a Hercegovina antuka Spojené království Eleanor Deanová 6–4, 6–3
6. 23. listopadu 2014 Súsa, Tunisko tvrdý USA Nicole Melicharová 6–3, 6–2
7. 8. listopadu 2015 Heráklion, Řecko tvrdý Francie Margot Yerolymosová 6–3, 6–2
8. 15. listopadu 2015 Heráklion, Řecko tvrdý Chorvatsko Nina Alibalićová 3–6, 6–3, 6–3
9. 6. března 2016 Antalya, Turecko antuka Švédsko Susanne Celiková 4–6, 6–2, 7–5
10. 3. dubna 2016 Antalya, Turecko tvrdý Francie Caroline Romeová 6–0, 6–4
11. 10. dubna 2016 Antalya, Turecko tvrdý Slovensko Viktória Kužmová 7–6(7–5), 6–2
12. 18. června 2016 Szeged, Maďarsko antuka Řecko Maria Sakkariová 4–6, 6–0, 6–4
13. 9. dubna 2017 Istanbul, Turecko tvrdý (h) Slovensko Viktória Kužmová 6–4, 4–6, 6–2
14. 10. září 2017 Sofie, Bulharsko antuka Itálie Jessica Pieriová 7–6 (9–7) , 4–6, 6–3
15. červenec 2019 Biarritz, Francie antuka Černá Hora Danka Kovinićová 6–2, 5–7, 7–5
16. březen 2020 Sunderland, Velká Británie tvrdý (h) Spojené království Emma Raducanuová 4–6, 6–4, 6–3
17. duben 2023 Zaragoza, Španělsko antuka Česko Tereza Martincová 4–6, 6–2, 6–3
18. listopad 2023 Valencie, Španělsko antuka Rumunsko Jaqueline Cristianová 7–5, 6–3

Čtyřhra (12 titulů)[editovat | editovat zdroj]

č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
1. 21. listopadu 2011 Monastir, Tunisko tvrdý Bosna a Hercegovina Anita Husarićová Ukrajina Anastasija Charčenková
USA Nicole Melicharová 		6–3, 5–7, [10–5]
2. 22. června 2013 Niš, Srbsko antuka Austrálie Viktorija Rajicicová Slovinsko Tjaša Šrimpfová
Bosna a Hercegovina Nerma Caluková 		6–1, 6–2
3. 30. června 2013 Prokuplje, Srbsko antuka Austrálie Viktorija Rajicicová Chorvatsko Ema Mikulčićová
Německo Dejana Raickovicová 		6–2, 7–5
4. 13. září 2013 Sofie, Bulharsko antuka Bulharsko Dia Jevtimovová Španělsko Beatriz García Vidaganyová
Maďarsko Réka Luca Janiová 		6–4, 2–6, [10–6]
5. 19. října 2013 Burgas, Bulharsko antuka Bulharsko Dia Jevtimovová Itálie Federica Arcidiaconová
Bulharsko Džulija Terzijská 		6–4, 6–3
6. 4. dubna 2014 Šibenik, Chorvatsko antuka Maďarsko Ágnes Buktová Česko Eva Rutarová
Česko Karolína Stuchlá 		7–6(14–12), 6–1
7. 12. dubna 2014 Bol, Chorvatsko antuka Maďarsko Ágnes Buktová Česko Karolína Stuchlá
Francie Carla Toulyová 		6–2, 6–1
8. 16. května 2014 Bol, Chorvatsko antuka Chorvatsko Ema Mikulčićová Belgie Justine De Sutterová
Nizozemsko Monique Zuurová 		6–3, 6–1
9. 7. června 2014 Sarajevo, Bosna a Hercegovina antuka Česko Barbora Krejčíková Německo Carolin Danielsová
Turecko Melis Sezerová 		7–6(7–3), 6–2
10. 14. června 2014 Amstelveen, Nizozemsko tvrdý USA Bernarda Peraová Argentina Tatiana Búová
Brazílie Beatriz Haddad Maiová 		6–0, 2–1skreč
11. 14. listopadu 2015 Heráklion, Řecko tvrdý Švýcarsko Karin Kennelová Thajsko Helen De Cesareová
Uzbekistán Vlada Jekšibarovová 		6–2, 6–4
12. 4. dubna 2016 Antalya, Turecko tvrdý Spojené království Harriet Dartová Arménie Ani Amiraghjanová
Rumunsko Daiana Negreanuová 		bez boje

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Viktoriya Tomova na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f Viktorija Tomovová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20240210a10. února 2024
  2. ↑ a b c Viktorija Tomovová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240210a10. února 2024
  3. ↑ Viktorija Tomovová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20240210a10. února 2024

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Viktorija_Tomovová&oldid=23646015“