Viktor Schauberger

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Viktor Schauberger
Viktor Schauberger
Viktor Schauberger
Narození30. června 1885
Holzschlag am Plöckenstein
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí25. září 1958 (ve věku 73 let)
Linz
RakouskoRakousko Rakousko
Povolánílesník, vynálezce, spisovatel, inženýr, biolog a pracovník v lesnictví
Webpks.or.at/en/
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Viktor Schauberger (30. června 1885 Holzschlag am Plöckenstein25. září 1958 Linz) byl rakouský lesník, vynálezce a spisovatel.

Život

Viktor Schauberger se narodil jako páté dítě lesnického mistra v rakouském Holzschlagu. Od malička projevoval velký zájem o přírodu a směřoval k pokračování rodové tradice lesních správců, táhnoucí se již od poloviny 17. století, kdy se Stefan Schauberger, potomek schudlého šlechtického rodu von Schauburg, přestěhoval z rodného Bavorska do Horních Rakous a začal se věnovat péči o lesy.[1]

Mladý Viktor se na otcovo přání přihlásil k akademickým studiím v oboru lesní techniky, ale teorie ho příliš nebavila a proto studia přerušil a začal studovat praktičtěji orientovanou lesnickou školu, kterou úspěšně dokončil roku 1904. Po získání nezbytné praxe, byl roku 1911 přijat do služby na knížecí Schaumbursko-lippské lesní správě ve Steyrlingu. Zde v prakticky lidskou rukou nedotčené přírodě, odlehlého loveckého revíru knížete, kterou dostal na starost, nastoupil na cestu svých budoucích technických objevů.[2]

Tvůrčí činnost

Principy

Viktor Schauberger je zakladatel tzv. vírové technologie, vše jak říká odkoukal z živé i neživé přírody. Jeho osobní heslo znělo pochop a zkopíruj. Na základě jeho pozorování si postupně vytvořil a ucelil teorii přirozeného pohybu v přírodě. Příkladem může být přirozeně tekoucí řečiště, pohyb pstruha ve vodě bystřiny, nebo let ptáka.

Vyvíjená technická zařízení

Na základě svých teorií prý sestrojil několik pozoruhodných prototypů strojů a zařízení, žádný z nich se ale nezachoval a nebyl zdokumentován.

Poprvé se o něm doslechla širší veřejnost, když sestrojil plavební zařízení pro svoz dřeva z lesů. A to pomocí relativně malého množství vody z horských bystřin svedenou do speciálních koryt, kde byla voda uváděna do pohybu zákrutami střídavě zleva doprava a ještě k tomu byla převracena pomocí speciálních lopatek do vířivého pohybu. Takto snížil náklady na přesun jednoho kubíku dřeva z tehdejších 13 šilinků na 1. Tato plavební zařízení uměl sestrojit jen on, nikdo jiný nebyl schopen jeho dílo okopírovat.[zdroj?]

Sestrojil a úspěšně odzkoušel několik pomůcek a způsobů jak stavět koryta řek tak, aby se nezanášela a pojmula při povodních co nejvíce vody.

Též je autorem několika zemědělských strojů pro lepší obdělávání půdy, založených na využití mědi coby materiálu přicházejícího do kontaktu s půdou, namísto železa.

Perpetum mobile

Dále se zabýval prototypem tzv. perpetua mobile, který se také nezachoval. Jeho hlavním principem byla speciální trubice inspirovaná zprvu obyčejným vírem ve vodě dále pak rohem antilopy kudu. Trubice ve tvaru spirály s postupně se zmenšujícím průměrem. Trubice využívá dobře známého efektu točení se na židli nebo kolotoči. Se zkracujícím se ramenem otáčení při stejné energii se roztáčíme rychleji. Taktéž voda v trubici se na menším a menším rameni otáčení zrychluje. Těchto trubic umístil na dutou hřídel několik tak, aby bylo spojení průchozí s dutou hřídelí. Tuto hřídel umístil do nádoby s vodou pomocí dvou ložisek tak, aby spodní konec hřídele byl pod vodou. Hřídel připojenou na elektromotor roztočil. Vlivem odstředivé síly se v hřídeli vytvořil podtlak a začal vodu nasávat hřídelí vzhůru, ta pak vtéká do spirálových trubic, kde se správným pohybem urychluje a nakonec vystřikuje ze všech trubic na jedno místo, které si představme jako kružnici uvnitř nádoby. Na toto místo namontoval prstenec s vnitřním ozubením. Celá hřídel se spirálovými trubicemi ze kterých stříká voda na ozubený prstenec se měla při určitých otáčkách začít roztáčet sama ještě rychleji vlivem jednak tryskání vody ze všech trubic proti směru otáčení a podruhé narážením vody na zuby prstence. Při dosažení stavu takového, že už není potřeba dále dodávat energii hřídeli, aby se točila, se motor vypne a spustí se elektrický generátor připojený na tu samou hřídel a začne vyrábět elektřinu. Stroj by se neměl sám zastavit, protože ho dále roztáčí trysky spirálových trubic, které dodávají energii tím, že se v nich voda urychluje.[zdroj?]

Vynálezy

Jako další stroj který už vyvíjel za války pro Německo byl rotační létající stroj. Nazval ho repulsinou. Nikde však neexistuje jakýkoli doklad o tom, že by se čímkoliv takovým zabýval. Další rotační stroj tzv. klimator měl pomocí prostého mechanického aparátu ohřívat vzduch. Ani o něm nebyl nikdy nalezen důkaz. Zabýval se i tichým motorem pro ponorky, avšak nepotvrzuje to ani jediný dokument nebo jakékoli svědectví.

Externí odkazy