Viktor Pacajev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Viktor Ivanovič Pacajev
Viktor Pacajev
Sovětský kosmonaut
St. příslušnost SSSR SSSR/Rusko Rusko
Datum narození 19. června 1933
Akťjubinsk, Kazašská SSR SSSR
Datum úmrtí 29. června 1971
Jiné zaměstnání Inženýr technik
Čas ve vesmíru 23d 18h 21m
Kosmonaut od 1966
Mise Sojuz 11
Znaky
misí
Soyuz 11 mission patch.gif
Kosmonaut do 1971

Viktor Ivanovič Pacajev (rusky Пацаев, Виктор Иванович) (* 19. června 1933 Akťubinsk, Kazašská SSR29. června 1971 Kazachstán) byl tragicky zesnulý sovětský kosmonaut ruské[1] národnosti. Zemřel při návratu z vesmírné mise.

Život[editovat | editovat zdroj]

Základní školu absolvoval v městě Něsterevo.[2] Studoval fotogrammetrii na Moskevské vysoké škole, pak se zapsal na Vysokou školu průmyslovou v Penze. Po úspěšném zakončení studia se roku 1955 stal strojním inženýrem v oboru jemné mechaniky a nastoupil ve městě Dolnoprudnyj do Ústřední aerologické laboratoře patřící Hydrometeorologické službě SSSR. Zde se podílel na vývoji měřicích přístrojů, používaných u výškových raket při průzkumu atmosféry. V roce 1958 dostal Ing. Pacajev umístěnku do Koroljovovy konstrukční kanceláře OKB-1 (pozdější RKK Eněrgija).[3]

V roce 1968 byl přijat do týmu připravujících se kosmonautů, absolvoval příslušné prohlídky, kurzy, prostudoval konstrukce Sojuzů. Počítalo s s ním pro projekt Kontakt týkající se výzkumu Měsíce.[3] Jako inženýr výzkumník byl jmenován na let Sojuzu 11 v roce 1971.

Psal různé odborné články, ale také recenze filmů a články z kultury, ze studentského života. Byl ženatý, měl dvě děti a sestru Galju. Byl sportovně nadaný, perfektně šermoval fleretem.

Let do vesmíru[editovat | editovat zdroj]

Už jeho první let v kosmické lodi Sojuz 11 skončil v roce 1971 katastrofou. Původně jmenovaná posádka pro onemocnění Kubasova neletěla, vysláni byli náhradníci. Posádka ve složení Georgij Dobrovolskij, Vladislav Volkov a Viktor Pacajev se v pořádku spojila s orbitální stanicí Saljut 1, zjistili zde nedýchatelný vzduch plný kouře. Po odstranění závady řadu dní zde plnili zadané úkoly. Pro zhoršování fyzické kondice posádky bylo rozhodnuto program letu zkrátit. Pacajev zde oslavil své 38. narozeniny jako první člověk ve vesmíru.

Večer 29. června se oddělil Sojuz 11 od stanice Saljut a započal se sestupem. Při sestupové fázi byly odpáleny pyrotechnicky spojovací šrouby s nepotřebným obytným modulem. Otřesem výbuchu se však neplánovaně otevřel odvětrávací ventil už ve výši 186 km nad povrchem. Vzduch unikl během 30 sekund a všichni tři kosmonauti zahynuli zadušením v Sojuzu po letu trvajícím 570 hodin. Přistávací modul na padácích měkce přistál za asistence čekajících vrtulníků. Jejich smrt byla zjištěna až po přistání kabiny na Zemi[3] [4] Posmrtně byl vyznamenán.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Životopis na warheroes.ru
  2. CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha : Práce, 1987. Kapitola Na stanici je teplo, s. 12.  
  3. a b c PACNER, Karel; VÍTEK, Antonín. Půlstoletí kosmonautiky. Praha : Paráda, 2008. ISBN 978-80-87027-74-4. Kapitola Životopisy hlavních účastníků, s. 440.  
  4. CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha : Práce, 1982. Kapitola Viktor Ivanovič Pacajev, s. 168.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]