Viklan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o geomorfologickém termínu. O přírodní památce pojednává článek Viklan (přírodní památka).
Viklan nedaleko Tisu u Blatna, Rakovnická pahorkatina

Viklan je rozměrný skalní blok nebo balvan, který se pouze velmi malou částí svého povrchu dotýká skalnatého podloží. Název vychází ze skutečnosti, že tyto objekty lze zpravidla s vynaložením určité síly rozkývat. Za viklany jsou považovány pouze ty tvary, které byly vypreparovány zvětráváním na původním místě výskytu dané horniny, t.j in situ, nikoliv skalní bloky či balvany, které byly na své současné stanoviště jakýmkoliv způsobem přemístěny.

Příčiny vzniku viklanů[editovat | editovat zdroj]

Selektivní zvětrávání[editovat | editovat zdroj]

Utváření skalních bloků či balvanů do podoby viklanů je výsledkem selektivního zvětrávání hornin, a to jak fyzikálního, tak i chemického, často obou druhů zvětrávání současně. Viklany jsou vlastně ta nejodolnější, dosud nezvětralá "jádra" původního horninového masívu, jehož zvětrávání započalo již ve velkých hloubkách, přičemž svrchní i okolní zvětralý materiál byl v průběhu miliónů let postupně odstraněn působením erozně denudačních procesů. Nejpevnější jádro horniny se tak dostalo na povrch, kde i nadále podléhá fyzikálnímu a chemickému zvětrávání. Nejvhodnější podmínky pro vznik viklanů jsou při zvětrávání žul a granodioritů, vzácněji pískovců, výjimečně v případě jiných druhů hornin.

Rozšíření viklanů[editovat | editovat zdroj]

Viklany se vyskytují po celém světě, t.j. všude tam, kde byly k jejich utváření vhodné podmínky. Z jednotlivých kontinentů můžeme jmenovat například The Devils Marbles v severní Austrálii, v Africe skalní tvary v údolí Dakhata ve východní Etiopii či lokalitu  Bull´s Party v Namibii, v USA výraznou skálu Balanced Rock v Národním parku Arches (stát Utah), Pico Peito do Pombo ve východní Brazílii nebo „visící“ viklan v Sajanském pohoří na Sibiři. V Evropě se vyskytuje celá řada pozoruhodných viklanů. Namátkou lze uvést skálu v moři u západního břehu švédského ostrova Fårö, nazývanou Pes či Kávová konvice, skalní tvar Omu di Cagna (Muž z Cagna) na Korsice nebo viklany v Rakousku poblíž českých hranic u Gross Gerungs a v přírodní rezervaci Blockheide u Gmündu. V malém německém pohoří Fichtelgebirge poblíž vrcholu Großer Kornberg, pouhých 12 km západně od českého města , se nachází ve skupině žulových balvanů, nazývaných Zigeunersteine (Cikánské kameny), obří viklan. Je dlouhý 9 m, 4 až 7 m široký a 2 m vysoký. Jeho váha se odhaduje na 250 tun, přičemž německé zdroje uvádějí, že pomocí páky lze tento obří skalní blok rozkývat.

Na území České republiky se viklany vyskytují převážně v oblastech, tvořených granitickými horninami. Viklany na bázi hlubinných vyvřelin jsou známy z oblasti Jizerských hor, Krkonoš, Šumavy i západních Čech. Specifickým fenoménem je oblast Sedlčanska v okrese Příbram s četným výskytem různých geomorfologických tvarů včetně viklanů. V ČR se vyskytují i pískovcové viklany, konkrétně ve východních a severovýchodních Čechách a na Českolipsku.

Seznam známých viklanů v České republice[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wackelstein na německé Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • RUBÍN, Josef a kol. Přírodní klenoty České republiky. Praha : Academia, 2006. 318 s.
  • RUBÍN, Josef; BALATKA, Břetislav; a kol. Atlas skalních, zemních a půdních tvarů. Praha : Academia, 1986. 385 s.
  • PECHAČOVÁ, Blanka. Kameny a skály Sedlčanska. Praha : [s.n.], 2014, 128 s.
  • DEMEK, Jaromír. Obecná geomorfologie: vysokošk. učebnice pro stud. přírodověd. fakult univerzit. 1. vyd. Praha: Academia, 1987. 476 s.
  • FABIÁNEK, Otakar. Bedřichovský viklan. in: Bezděz, vlastivědný sborník Českolipska. Česká Lípa 1997.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]