Viereckschanze
Viereckschanze (česky čtyřúhelníkové valy) je německý výraz, používaný v archeologické terminologii české i jinojazyčné jako označení pro čtyřúhelníkové areály ohraničené valy. Pro tyto objekty je charakteristický čtvercový až obdélníkový tvar, rozloha kolem 1 ha, ohrazení sypaným valem a vnějším příkopem se šikmými stěnami (řez má tvar písmene"V"), Vchod do areálu se jeví jako přerušení valu, ale nikoli příkopu. [1]
Obsah |
[editovat] Rozšíření
Tyto typické terénní útvary se objevují hojně v pozdní době laténské od Francie až po Německo. Řídce se vyskytují i v Čechách, kde nejlépe prozkoumaným objektem jsou čtyřúhelníkové valy u Mšeckých Žehrovic a u Markvartic. Vně ohrazení u Mšeckých Žehrovic se nacházela jáma se zlomky známé laténské antropomorfní kamenné skulptury. Tento areál je interpretován jako sídlo elity, přičemž skulptura indikuje adoraci místního héroa.
Na Moravě je známa dosud pouze jediná, zatím nezkoumaná Viereckschanze, a to u Ludéřova na Olomoucku, která v případě, že výzkum potvrdí (již nyní ovšem velmi pravděpodobné) laténské stáří objektu, by byla nejvýchodněji položenou „Viereckschanzí“ v Evropě vůbec.
[editovat] Charakteristické znaky
Čtvercový nebo obdélníkový prostor o rozměrech stran cca 50-200 m a výměře do 2,5 ha, orientovaný podle světových stran, uzavírají v rozích vyvýšené hliněné sypané valy s příkopem. Na jedné straně (ne severní) bývá ve valu patrné přerušení pro vstup, aniž by však byl přerušen příkop; uprostřed či při některé ze stran bývá zjištěna hluboká šachta; zástavba, pokud je zjištěna, bývá řídká. Budovány byly na místech s dalekým výhledem a alespoň v Čechách a na Moravě na okraji tehdy osídleného prostoru.
[editovat] Datování a interpretace
Čtyřúhelníkové valy jsou datovány do 2. – 1. století př. n. l. a dlouho panoval názor, že jsou to svatyně s obětními šachtami a chrámky. V současné době však převažuje mínění, že jde o opevněné obytné dvorce, přesto však je lze sotva považovat za běžná sídla. Spíše můžeme předpokládat, že je obývali jedinci či skupiny výjimečného postavení – mohli to být jistě velmoži či druidové, náležející ke keltské elitě; tomu by konečně odpovídaly i některé nálezy, jimž můžeme přiřknout kultovní charakter (např. kamenná hlava héroa ze Mšeckých Žehrovic, dřevěné plastiky jelenů z Felbach-Schmiedenu v Badensku-Würtembersku apod.). Interpretace těchto objektů je však stále nejistá.
[editovat] Reference
- ↑ Venclová, N. Archeologie pravěkých Čech 7 - Doba Laténská, str.35, Praha 2008
[editovat] Prameny
- Jana Čižmářová, 2004: Encyklopedie Keltů na Moravě a ve Slezsku. Praha. Str. 48.
- Jiří Waldhauser 2001: Encyklopedie Keltů v Čechách. Praha. Str. 96-98.
