Veřovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Veřovice
Pohled na Veřovice od jihu
Pohled na Veřovice od jihu
Znak obce VeřoviceVlajka obce Veřovice
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecFrenštát pod Radhoštěm
Obec s rozšířenou působnostíFrenštát pod Radhoštěm
(správní obvod)
OkresNový Jičín
KrajMoravskoslezský
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice49°32′21″ s. š., 18°6′51″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel1 963 (2023)[1]
Rozloha16,59 km²[2]
Katastrální územíVeřovice
Nadmořská výška417 m n. m.
PSČ742 73
Počet domů630 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduVeřovice 670
742 73 Veřovice
obecni.urad@verovice.cz
StarostaMartin Fojtík (ČSSD)
Oficiální web: www.verovice.cz
Úřední web: www.verovice.cz
Veřovice
Veřovice
Další údaje
Kód obce500259
Kód části obce180360
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Veřovice (německy Wernersdorf,[4] Wernsdorf[5] či Warnsdorf) jsou obec ležící v okrese Nový Jičín v Moravskoslezském kraji, na severním úpatí Veřovických vrchů, a zhruba 7 až 9 km západně od Frenštátu pod Radhoštěm a 13 km severovýchodně od Valašského Meziříčí. Obec leží zároveň na jižní hranici kraje se Zlínským krajem. V obci žije přibližně 2 000[1] obyvatel. Obec byla po většinu historie česká, katolická a nebyla přímou součástí jiné obce.

Název[editovat | editovat zdroj]

V nejstarším písemném dokladu z roku 1290 je vesnice jmenována německy Wernsdorf. To je zkrácený tvar původního Wernersdorf - "Wernerova ves". Německé osobní jméno Werner bylo do češtiny přejato jako Verníř, proto se v češtině vesnice nazývala Vernířovice nebo v místním nářečí Věrměřovice (tak v nejstarším českém dokladu z roku 1411). České jméno pak bylo zkráceno na Věřovice (v písemných dokladech se to objevilo až v 19. století), v roce 1924 byl ustaven tvar Veřovice.[6]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vznik obce[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší písemná zmínka o obci pochází z roku 1411, kdy Veřovice připadaly pánům z Kravař jako součást štramberského panství. V oné zmínce z roku 1411 je pojednáno o situaci, kdy Lacek I. z Kravař na Štramberce a Helfštýně pustil Veřovicím a dalším sousedním osadám tzv. odúmrť. Tím se obec staly oficiální součástí Štramberského panství, čítajícího tehdy 16 vesnic. Na tomto latinském dokumentu se vyskytuje označení Wiernierzowicz.[7]. Již před tímto aktem se jistý putující lokátor Werner se svou skupinou rozhodl usídlit na území dnešního katastru obce. Dle jména Wernera pak pochází i pojmenování obce.[8] Historik Wolny tvrdí, že Veřovice mohly vzniknout již po roce 1312, kdy pánové z Kravař začali s moravskou expanzí a vedle získávání nových sídel zakládali i sídla nová.[9]

S omezenou pravděpodobností lze říci, že osídlení na dnešním území obce existovalo ještě dříve. Jindřich z Příbora a ze Šorštějna vydal 7. října 1293 fojtu Hermanovi privilegium na vysázení vsi Lichnova, který je dnes severovýchodním sousedem obce. V tomto dokumentu bylo uvedeno, že obec Lichnov by měl a vzniknout vymýcením části lesa, a to od potoka Lubina až do Wernyrzovských mezí, což by geograficky skutečně odpovídalo i dnešnímu rozdělení. Originál listiny se ale nedochoval. Existovalo potvrzení výsady Jindřicha z Příbora a Šorštejna z roku 1539, avšak i z něj existuje jen nedatovaný opis[10].

Veřovice vznikly jako lánová lesní ves s předpokladem vyššího počtu obyvatel, kteří se zapojí na vymýcení a zďáření hustého lesa, který tehdy hustě pokrýval území i široké okolí. Noví usedlíci na území obce byli osvobozeni od robot a dávek, po uplynutí této lhůty již však museli konat stanové povinnosti vůči panství. Největší práva měl od počátku založení obce fojt, jimž se jako první stal lokátor Werner.[11]

Nejstarší historie obce[editovat | editovat zdroj]

Demografické složení obce bylo již od počátku složeno z Čechů. V nejbližším okolí obce se ale nacházela města i obce téměř ryze německá. Nejstarší dějiny obce se odráží v dějinách Štramberského panství, jehož součástí obec byla.

Roku 1434 vymírá celá fulnecko-novojická větev pánů z Kravař po meči. Štramberské panství tak v důsledku dědictví přechází na Ctibora z Cimburka.[12] Panství po vymření kravařské větve oplývalo nejen rozsáhlými pozemky, ale i vysokými dluhy, a to i za vlády Ctibora. Ještě téhož roku Ctiborovi věřitelé prodávají štramberské panství včetně obce Veřovice Janu Puklicovi z Pozořic. Součástí této transakce jsou i osady Mořkov, Hodslavice, Rohlina (zaniklá osada u Hodslavic), Bludovice a Žilina u Nového Jičína.

Během puklického vlastnictví štramberského panství, do kteréhož Veřovice toho času spadaly, se kraji nadále nedařilo. Panovala zde bída a řádilo zde loupežnictví. 12. ledna 1437 získal štramberské panství od Jana Puklice z Pozořic dědictvím jeho syn a husitský hejtman Vilém Puklice z Pozořic, společně s bratrem Bočkem, který je do spoluvlády zapojen až v roce 1440.[12] Po Vilémově smrti v roce 1441 panství spadá postupně na Bočka Puklice z Pozořic, a v letech 1463–1464 získává panství Vilémův synovec Burian Poklice z Pozořic, známý svými loupežnickými výpady po kraji, které zastavil až Jiří z Poděbrad. V roce 1471 bylo štramberské panství včetně Veřovic prodáno Burianem Jindřichu Černohorskému z Boskovic a jeho bratrům. Po Jindřichově smrti v roce 1478 bylo panství prodáno jeho pozůstalými bratry do rukou Beneše z Hustopečí[12].

Raný novověk[editovat | editovat zdroj]

V roce 1531 bylo štramberské panství i s Veřovicemi zakoupeno pány z Žerotína, konkrétně připadlo Bernardovi mladšímu z Žerotína a na Fulneku, čímž se stalo i součástí Jičínského panství. V tomto období se obecně zlepšují podmínky života v celém panství, roste odbyt i životní úroveň. Roku 1533 bylo toto panství rozděleno na Novojicko-Štramberské a Starojické, přičemž obec patřila do Novojicko-Štramberského.[12] Roku 1558 prodává Jan z Žerotína panství novojičínským měšťanům. Veřovice tak nově nespadají pod panství Štramberku, ale Nového Jičína. Celé novojičínské panství bylo pod ochranou císaře Ferdinanda I. V roce 1585 postihuje panství morová epidemie a objevují se i první zmínky o čarodějnických proces. O přítomnosti čarodějnických procesů nejsou v obci, na rozdíl například od sousední obce Ženklava, žádné zmínky.[13]

Pobělohorské období[editovat | editovat zdroj]

Po Bitvě na bílé hoře se na léta 1624 až 1773 se stává díky konfiskací celé Novojicko-štramberské panství vlastnictvím Olomouckých Jezuitů. Toto období je spojené s rekatolizací a Moravští Bratří, kteří byli usídlení i v místech původní katolické fary z Veřovic a celého panství odcházejí. Příliv německého obyvatelstva a jeho rozrůstající se sféra vlivu se na obci na rozdíl od mnoha ze sousedních obcí nepodepsala, a tak si Veřovice zachovaly ryze český ráz. Obec spadala pod Jezuity po celou dobu vlády řádu právě do roku 1773, kdy došlo k jeho zrušení za panovnické vlády Josefa II. V tomto roce bylo také město Nový Jičín propuštěno z poddanství a stává se svobodným municipálním městem. V roce 1778 přechází ze státní správy do správy šlechtické nadace v Olomouci, v listopadu téhož roku namísto toho do správy šlechtické nadace v Brně až do roku 1781, v kterém přešel Novojičínský velkostatek do majetku Tereziánské rytířské akademie ve Vídni jako nadační statek, kde setrval až do roku 1918.[11]

Na sklonku 17. století se ve Veřovicích vyskytovalo 19 sedláků, 1 fojt, 9 zahradníků, 1 mlynář, 2 chalupníci, 24 domkařů a 1 kovář. Obecní fojt musel panství odvádět ročně 2 desetivědrové sudy vína. Veřovičtí osadníci robotovali u dvora, sedláci jezdívali pro panské dříví a vozívali potraviny a sklizeň do jezuitského konviktu. Tyto náklady obsahovaly například oves, telata, sádlo, vejce, koroptve či zajíce.[7]

Z toho období jsou dochovány časté spory mezi veřovickými sedláky, hospodařícími v blízkosti panských luk a samotným panstvím. Předmětem sporů byl například zatoulaný a následně zabavovaný dobytek veřovických sedláků. Stížnosti na zabavování dobytku eskalovaly společnou stížností purkmistrů obcí Veřovic, Mořkova a Hodslavic ze dne 13.6.1741 Nadaci olomouckého jezuitského semináře.

Dějiny po roce 1848[editovat | editovat zdroj]

Celospolečenské změny, které přinesl revoluční rok 1848 se podepsaly na změně ve vedení obce. Těmi byli původně dědiční fojtové a jejich volení zástupci purkmistři společně s obecními přísedícími. Nově se od roku 1850 stává hlavou nové místní samosprávy; obecního úřadu volený starosta, 3 radní a 14 členy obecního výboru. Z hlediska vývoje samosprávy patřily Veřovice v letech 1850–1945 k politickému okresu Nový Jičín s výjimkami období Protektorátu Čechy a Morava. S prvnímu roky činnosti samosprávy obce jsou spojeny finanční problémy, příjmy obce byly tehdy složeny z výtěžku z obecního jmění, obecních dávek, pronájmů či prodeji dřeva z obecního lesa. I z tohoto období existuje evidence sporů Veřovických sedláků o správu a vlastnictví půdy s panstvím, které bylo způsobeno pronájmem půdy ze strany Velkostatku Nový Jičín Veřovickým sedlákům, avšak bez smluvního krytí, což způsobovalo mnoho rozepří. Těmto problémům se žurnalisticky věnoval i Jakub Arbes v Národních listech[11].

Období světových válek[editovat | editovat zdroj]

1. Světová válka[editovat | editovat zdroj]

28. července 1914 s vyhlášení mobilizace muselo do armády narukovat více než 300 místních mužů, a to většinově do 100. pěšího pluku s velitelstvím a shromáždištěm v Těšíně. 60 z nich na frontách padlo. Přibližně 15 z mužů vstoupilo do Československých legií. Ve 100. pěším pluku generála Moritze von Steinsberg bojovali vojáci z obci v letech 1914–1916 jako součást desáté pěší brigády prvního armádního sboru na východní ruské frontě a poté v letech 1917–1918 na italské frontě.[14] V roce 1914 přijelo do obce 40 ruských zajatců a přibližně 150 polských uprchlíků od Přemyšle, ti pobývali v místních domcích 1 rok. 13. října 1916 byly z místního kostely sundány zvony a cínové píšťaly varhan pro vojenské účely. U příležitosti vyhlášení republiky 28. října 1918, a také konce války, byla na obecním prostranství zasazena lípa svobody[8][15].

Protektorát Čechy a Morava a 2. Světová válka[editovat | editovat zdroj]

Veřovice se v kontextu událostí Mnichovské dohody staly severní hraniční obcí, Německu tedy nepřipadly, s výjimkou severní část obce, sousedící s katastrem německé obce Ženklava. 10. října 1938 dorazilo do vesnice okupační vojsko. Veřovice byly původně zabrány z větší části, po sérii jednání však byla hranice upravena, a to postupně 17. a 23. listopadu 1938. 3. listopadu 1938 byl ve Veřovicích zřízeny český celní úřad a četnická stanice. Se zřízením Protektorátu Čechy a Morava byl přerušen provoz na železniční trati Veřovice-Štramberk a ve vesnici se začínají objevovat první německé jednotky.

V období let 1940–1945 bylo 42 osob z obce vězněno a mučeno v koncentračních táborech, 13 z nich bylo popraveno nebo zemřelo. Vzhledem k tehdejšímu demografickému složení obce, nikoliv z etnických důvodů, ale z důvodů odbojové činnosti, častokrát spojené s partyzánskými jednotkami, které sídlily v úseku Veřovických vrchů[16].

Partyzání na území obce[editovat | editovat zdroj]

V lesním katastru obce působila aktivně na úpatí Velkého Javorníku Partyzánská skupina Štramberk, a to v roce 1943. Vzhledem k mnohý aktivitám skupiny Štramberk i dalších partyzánů byla rozkazem velitele pořádkové policie Kurta Daluege z 11. prosince 1944 zřízena v katastru obce v části Padolí: Policejní škola pro boj proti bandám II, a byla pod vedením Heinze Opitze, který v první polovině roku 1945 cvičil posádky ke specializovanému boji s partyzány [17].V prostředí Veřovických vrchů vedle toho sídlila výsadkem od března do května 1945 i Zpravodajský skupina Javor, vyslaná 4. ukrajinským frontem pod velením Karola Kopálka.[18]

Osvobození[editovat | editovat zdroj]

Veřovice byly osvobozeny 6. května 1945 v brzkých ranních hodinách Rudou armádou, v katastru hřbitova byl pohřeb jeden sovětský voják, který padl v boji svedeném v katastru obce. Ústup německých jednotek, který probíhal již týden před osvobozením obce, ztěžovaly místní partyzánské jednotky. Toto vyvrcholilo atentátem partyzánské skupiny Javor ve spolupráci s veřovickými železničáři na německý evakuační vlak na trati mezi Veřovicemi a Mořkovem ze dne 3. května 1945[16].

Obecní správa a politika[editovat | editovat zdroj]

Zastupitelstvo obce a starosta[editovat | editovat zdroj]

Obecní úřad vybudovaný v roce 2018

Základním orgánem obce je zastupitelstvo obce, které obec samostatně spravuje. Od činnosti zastupitelstva jsou další obecní orgány odvozeny. Zastupitelstvo obce volí starostu obce a další členy obecní rady. Do činnosti místního zastupitelstva spadá odpovědnost za dodržování plánu rozvoje obce a hospodaření s obecním majetkem. Zastupitelstvo je voleno v obecných, rovných, přímých a tajných volbách na principu poměrného zastoupení a to na období 4 let[19].

Obec má 13členné zastupitelstvo, složené z příslušníků stran ČSSD – 6 členů, a dvou hnutí nezávislých kandidátů: Naše Veřovice se 4 členy, a Nezávislí pro Veřovice se 3 členy. Starostou obce je Martin Fojtík (ČSSD) a místostarostou František Černoch (Nezávislí pro Veřovice).[20] Od voleb do zastupitelstva v roce 2010 v obci pravidelně vítězí ČSSD.[20]

Symboly obce[editovat | editovat zdroj]

Původní pečeť obce Veřovice

Znak obce vychází téměř věrohodně z původní pečetní symboliky obce, dochované z roku 1749. Jedná se o upravené zobrazení historického Beránka božího s korouhví, umístěném na španělském štítu. Na dvouvrší kráčející beránek nese přes rameno zemědělský nástroj, přičemž jde pravděpodobně o motyku. Původní obecní pečeť nese vedle kráčejícího beránka na vrchní straně zhlížejícího anděla a německý text: "Wernsdorf Gemeinde. Angebirgn. Schwers Arbeit." To může být volně přeloženo jako:"Osada Veřovice. V horách. Těžká práce.".

Volba beránka odkazuje k pospolitosti, beskydskému původu i pastevecké činnosti. To podporuje i vybraná kombinace stříbrné a zelené barvy. Zemědělský nástroj je pak spojen s prací veřovického obyvatelstva na polích. Prapor obce využívá stejných symbolů i barevné kombinace, kdy je beránek s nástrojem umístěn na praporu s poměrem šířky k délce 2:3. Dvojice symbolů byla přiznána v roce 1998 tehdejším předsedou Parlamentu České republiky Milošem Zeman v Dekretu o udělení znaku a praporu obci Veřovice.[21]

Název obce[editovat | editovat zdroj]

Veřovice získaly svůj název pravděpodobně dle svého zakladatele, lokátora Wernera. Samotný název obce zaznamenal v průběhu dějin velké proměny. K potvrzeným variacím názvu můžeme zmínit Wiernieřowicz, Wernsdorf, Wernyerzovicze, Wernsdorfium, Wernierzovicz, Wiermeřovicz, Weržowicze, Wežovice, Wegmiržowice, Věřovice, Vermiřovice či Veřmiřovice[10]. Od názvu obce je pak odvozeno příjmení Veřmiřovský[22].

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Vodstvo[editovat | editovat zdroj]

Pramen řeky Jičínky

Katastr obce náleží do povodí řeky Odry a v katastru obce je odvodňován dvojicí přítoků řeky Odry. Tato dvojice řek pramení v katastru obce a jsou jimi Jičínka (německy Titsch, lidově Tyč či Tyča, také Czika) a Sedlnice. Jičínka pramení na úpatí nejvyššího bodu obce Velkého Javorníku. Sedlnice pak v sedle mezi Štramberčíkem a úbočními svahy vrchu Na peklech. Jižní hranice katastru obce, probíhající hřebeny Veřovických vrchů je zároveň hranicí hranicí mezi povodím Odry a povodím Dunaje. Název obce se odráží v názvu Vermířovského potoka, který pramení v prostředí Veřovických vrchů, nicméně již v katastru Rožnova pod Radhoštěm, ten se dále vlévá do Dolní Bečvy.

Geologické poměry[editovat | editovat zdroj]

Katastr obce náleží geomorfologicky k systému Alpsko-himálajskému, subprovincie Západní Karpaty, oblasti Zápodobeskydské podhůří, na severu obce celku Podbeskydská pahorkatina a na jihu celku Moravskoslezské Beskydy. Severozápadní a severovýchodní části území se řadí k podcelku Štramberská vrchovina. Střední část katastru patří k podcelku Frenštátská brázda. Jižní část území pak k podcelku Radhošťská hornatina.

Krajinný reliéf v obci je členitý, zejména v jižní části obce, kde se nachází vrcholy Velký Javorník, Kamenárka, Dlouhá a Krátká. Severní a střední části mají podhorský charakter se zvlněným terénem o nadmořské výšce v rozmezí 400–500 m n. m.[23]

Samotný název obce Veřovic se nese také v pojmenování tzv. Veřovické souvrství či Vrstvy veřovické či archaicky Vrsty veřovské, náležících ke godulskému vývoji slezské jednotky. Typicky jsou reprezentovány černými až sazově černými, slabě písčitými jílovci a prachovci. Tento geologický úkaz je stále dobře pozorovatelný v některých obecních lokalitách. Veřovické souvrství jako první popsal Ludwig Hohenegger v roce 1858 německy jako Wernsdorfer Schichten.[24]

V katastru obce se nachází od roku 1999 chráněná přírodní památka Velký kámen v úbočí Velkého Javorníku. Jedná se o významný geomorfologický útvar, tvořený rozsáhlým skalním sesuvem vyvolaným svahovými deformacemi. Na 270 m dlouhou skalní stěnu zde navazuje hrubá balvanitá suť s přirozeným porostem. V lokalitě se vyskytuje silně ohrožený Oměj tuhý moravský [25].

Velký kámen

Klimatické podmínky[editovat | editovat zdroj]

Severní část obce patří do mírně teplé klimatické oblasti MT 9. Jižní část obce i díky vyšším polohám patří do mírně teplé oblasti MT 2. Obec je charakteristická relativně vysokým ročním úhrnem srážek 800 mm ročně, což je způsobeno silně návětrnou polohou území v Podbeskydské pahorkatině. Obec v průběhu roku potká přibližně 40 ledových dnů a přibližně 110–130 dnů mrazových. Průměrná teplota v lednu je −4 °C. V červenci pak 17 °C[23].

Demografie[editovat | editovat zdroj]

Rok[26][9] [27] 1668 1771 1793 1835 1850 1869 1880 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2017 2020
Počet obyvatel 703 837 1 160 1 274 1349 1 366 1 574 1 606 1 555 1 650 1 643 1 848 1 949 1 872 1 874 1 942 1 953 2 000 1 986
Počet domů 53 129 137 192 261 278 294 298 300 341 405 432 482 482 538 667

Společnost a kultura[editovat | editovat zdroj]

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Z roku 1437 v deskách zemských se objevuje první zmínka o katolické faře na území obce, ta ale v polovině 16. století zaniká, protože Moravští Bratři získali ve Veřovicích převahu a faru v roce 1560 obsadil. Ti zůstali na území obce až do počátku pobělohorského období, kdy v letech 1624–1626 v době protireformace byli Bratří vypuzení Jezuity, kteří území rekatolizovali [28][7]. V tomto období jsou Veřovice různě přifařovány pod okolní města a obce, a to až do roku 1784, kdy se ve Veřovicích objevuje první lokální kaplan Otto Antonín Schindler, který přebírá místní farnost vyfařenou z Životic u Nového Jičína. V roce 1784 došlo ke zboření původního dřevěného kostela, a to z kapacitních důvodů. Původní dřevěný kostel byl nahrazen kostelem zděným s dřevěnou věží a vysvěcený Nanebevzetí Panny Marie. Ten byl však díky havarijnímu stavu v roce 1852 zbořen, a na místo něj byl vystaven kostel nový a zděný, opět vysvěcený 28. června 1858 Nanebevzetí Panny Marie, který stojí po mnoha dostavbách v obci dodnes. Evangelíci byli v obci vždy v naprosté menšině asi v řádu desítek, avšak do 40. let 20. století měli v obci svůj hřbitov. Židů bylo ještě méně, a to v řádu nižších jednotek[11][29].

Římskokatolická farnost Veřovice je stále aktivní, a od roku 2006 pod správou pátera Miloslava Šmahlíka. Místní farnost spadá pod novojičínský děkanát, který je součástí ostravsko-opavské diecéze, provincie moravské. Při sčítání lidu v roce 2011 se k místní římskokatolické církvi hlásilo 25,2 % místních obyvatel, to je současně nejvíce zastoupeným náboženstvím[30].

K roku 2011 se v obci hlásilo k Českobratrské církvi evangelické 0,25 % obyvatel, k Církvi čs. Husitské 0,1 % obyvatel. 10 % se k víře hlásilo, avšak bez příslušenství k určité církvi. [31]

Kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Veřovicích vybudovaný v letech 1852–54.

Školství[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší zmínky o přítomnosti školy v obci se datují do roku 1788, kdy je zmiňována první, spíše provizorní škola v dřevěném domku. Do té doby existuje evidence o tom, že veřovické děti navštěvovaly katolickou školu v sousední obci Mořkov, která byla vybudována v roce 1672.[32] Škola byla vzhledem k demografickému složení obce a náboženským poměrům česká a katolická. Roku 1792 byla vystavěna nová škola, která se po otevření školy následující stává chudobincem. V roce 1807 tuto školu navštěvovalo 112 žáků. 28. prosince 1877 je otevřena nová zděná škola, která dala základ té současné a jejíž náklady činily 11 000 zlatých, stavba započala v předchozím roce [7][32]. Do původní jednotřídní školy tehdy nastoupilo 258 žáků a školu sužovaly nejen personální, ale i prostorové nedostatky. Hned v následujícím roce je škola rozšířena na dvojtřídní a v roce 1884 na trojtřídní. O 4 roky později na škole při počtu 255 žáků vyučují 4 učitelé včetně místního kněze Leopolda Zatloukala. V 90. letech 19. století vzniká v obci i obecní knihovna, která funguje dodnes.[33] V roce 1904 prochází škola prvním velkým rozšířením. V roce 1930 je škola již šestitřídní a navštěvuje ji 250 dětí[32]. Navazující studium na školách měšťanských poskytují školy v blízkých městech, například Štramberku nebo Frenštátu pod Radhoštěm.

Dnešní obecní škola je devítitřídní, bez dalšího dělení způsobeného vyšším počtem žáku. Formálně je její součástí i mateřská škola. Dohromady tato instituce disponuje téměř 30 pedagogickými pracovníky, v naprosté většině ženami. Její kapacita je 250 žáků. Průměrný počet žáků na třídu se pohybuje kolem 18[34].

Dialekt[editovat | editovat zdroj]

Veřovická chalupa s prvky valašské lidové architektury

Obec svým dialektem patří k severní (valašské) podskupině východomoravských nářečí (také moravskoslovenských), přičemž zároveň tvoří jeho severní skupinu.[35] J. Skulina pak dále řadí Veřovice k nářeční variantě východní poloviny severního pomezí, kterou nazývá jako nářečí starojické či starojičinské. To pak dle dialektických specifik jednotlivých obcí dělí na varianty veřovickou, hodslavickou, bernartickou a mořkovskou.[36] Díky své hraniční poloze je nářečí v obci ovlivněno i dialektem lašským a německým. Hned 2 ze sousedních obcí byly téměř čistě německé.

Obec byla v roce 1968 zapojena do nářečního výzkumu, kdy zde proběhl přímý terénní výzkum ÚJČ při Akademii věd ČR. Při tomto výzkumu byla analyzována mluva nejstarších občanů v obci. Výsledky tohoto výzkumu byly pak publikovány v Českém jazykovém atlasu[37].

Sport[editovat | editovat zdroj]

Historie zaštítěného sportu sahá do první poloviny 20. století, v tomto období vznikly v obci kulturně a sportovně orientované spolky; v roce 1918 Jednota Československého Orla a Tělocvičná jednota Sokol, v roce 1921 pak Dělnická tělocvičná jednota. V rámci DTJ pak vznikly a následně se osamostatnily stále existující sportovní kluby, prvními byly v roce 1932 fotbalové SK Veřovice, hrající od roku 1990 pod názvem AFC Veřovice, a v roce 1933 stále pod patronátem DTJ oddíl běžeckého a sjezdového lyžování, dnes Lyžařský klub Veřovice. V obci působil v rámci Tělovýchovné jednoty Veřovice v období totality i šachový oddíl a oddíl stolního tenisu. Rok 1971 přináší vznik dodnes trvajícího Kynologického klubu Veřovice. V období 60. lete v obci působil i hokejový oddíl, jehož působištěm byla nekrytá ledová plocha v blízkosti fotbalového hřiště. V roce 2018 pak vzniká Tenisový klub Veřovice.[38][39][8]

Fotbalový stadion Veřovice

Jednota Orel Veřovice pořádá každoročně na jaře běžecký závod v katastru obce s názvem Veřovická desítka. Lyžařský klub Veřovice v minulosti pořádal krajské závody v běžeckém lyžování, zřídka pak republikové závody, a to ve formě 2hodinnového maratonu či distančních tratí. Lyžařský klub Veřovice zároveň každoročně pořádá i běžecké závody s názvem Běh světlonohovými chodníčky s více než 15letou tradicí. V prvním desetiletí byl také pořádán cyklistický závod Alve MTB Veřovické vrchy. Obcí také vede trať tradičního mezinárodního běžeckého závodu Běh rodným krajem Emila Zátopka. Přítomný je i letový terén pro paraglidingové sporty se startovacími body na vrcholu Velkého Javorníku.

Nejpopulárnějším sportem v obci je fotbal, zastřešen pod názvem AFC Veřovice, sdružující nejen mládežnické týmy, hrající okresní soutěže, ale i divizní ženský tým a mužstvo, které dlouhodobě působí v krajských soutěží Moravskoslezského kraje. Utkání mužstva se těší zpravidla návštěv v rozmezí 100–200 diváků na utkání.

V okolí lyžařského areálu se nachází několik upravovaných okruhů pro běžecké lyžování a malá sjezdovka 133 m dlouhá s vlekem. Vedle toho zde ústí Beskydská magistrála 6, která je v zimních měsících také upravovanou trasou pro běžecké lyžování.[40] Velký Javorník je zároveň výchozím bodem pro paraglidingové sporty. Místní letový terén v roce 2011 hostil VI. FAI Mistrovství světa v paraglidingu v přesnosti přistání.[41] V obci dále můžeme nalézt umělou i antukovou plochu pro hraní tenisu, krytou halu i fotbalové hřiště.

Turistický ruch[editovat | editovat zdroj]

Rozhledna na Velkém Javorníku

Vztyčným turistickým bodem obce je nejvyšší hora v katastru obce Velký Javorník s nadmořskou výškou 918 m n. m. s rozhlednou, otevřenou v srpnu 2013 a turistickou chatou, vybudovanou v letech 1934–1935. Turistická chata je otevřená celoročně, oproti dřívější době ale již neposkytuje ubytování. Velký Javorník je v roce 2020 jedním z nejnavštěvovanějších vrcholů Moravskoslezských Beskyd.[42] O turistickém ruchu na Velkém Javorníku jsou známy zmínky již z 19. století, kdy zde vedla více značených turistických tras.[43] Katastr Velkého Javorníku spadal v období monarchie do správy Vojenské tereziánské akademie ve Vídni stejně jako okolní lesy, v roce 1895 zde byla vybudována první chata a patřila olomouckému arcibiskupovi Theodoru Kohnovi, který ji v roce 1897 poskytl Pohorské jednotě Radhošť. Původní chata v roce 1915 na neštěstí vyhořela. V roce 1934 byla zároveň postavena první rozhledna, která zároveň a primárně sloužila jako triangulační bod. V roce 1967 byla díky havarijnímu stavu zbořena a vrch zůstal do roku 2013 bez rozhledny.[42]

Velmi hustou síť turistických tras různých obtížností můžeme najít takřka napříč Veřovickými vrchy, které ve srovnání s návštěvou Velkého Javorníku navštěvuje jen velmi nízké procento návštěvníků.

V současné době je v obci několik subjektů poskytujících ubytování. Obec díky své výhodné poloze slouží jako výchozí bod pro cesty po Valašsku a Lašsku.

Letecký pohled na Velký Javorník (918 m)

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Na území obce se nachází již od roku 1887 funkční železniční stanice, kdy byla vybudováno u příležitosti stavby železnice vedoucí z Bystřice pod Hostýnem do Frýdlantu n. O., kde se pak napojila na trať do Ostravy. V roce 1896 pak byla přistavena i druhá dráha, vedoucí z Veřovic do Štramberku, která se pak napojila na trať vedoucí ze Štramberku do Studénky. Dnes stanice leží u neelektrizovaných kolejních tratí, které navazují na trati původní. Veřovická železniční stanice tak leží na křižovatce tratí 323 Valašské Meziříčí-Ostrava, a 325 Veřovice-Studénka. Samotná budova se po své rekonstrukci dostala několikrát mezi finalisty soutěže Nejkrásnější nádraží roku. [44][45]

Obcí také prochází asfaltová pozemní komunikace č. 483 vedoucí z Hodslavic do Čeladné. Z té v západní části obce ústí silnice č. 480 vedoucí z Veřovic do Kopřivnice.

Katastrem obce, respektive hřebeny pohoří Veřovických vrchů prochází cyklotrasa číslo 6016, vedoucí z Rožnova pod Radhoštěm na Pustevny.

Nádraží Veřovice z roku 1887

Partnerské obce[editovat | editovat zdroj]

V rámci dvojice partnerství probíhá vzájemné navštěvování nejen mezi sportovci a hudebníky v činnostech jim typických, ale i mezi jednotlivými rodinami. Typickým časem oslav a vzájemných návštěv jsou oslavy u příležitosti Dne obce.

Osobnosti vyrůstající v obci[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. ↑ HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 685. 
  5. ↑ Encyklopedické heslo Věřovice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
  6. ↑ Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku II, Praha 1980, str. 679, 680.
  7. ↑ a b c d Moravské Kravařsko : politický okres novojícký. Příbor: Nákladem učitelstva, 1898. 364 s
  8. ↑ a b c Historie Obce Veřovice. archiv.verovice.cz [online]. [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b Gregor Wolny: Die Markgrafschaft Mähren, topographisch, statistisch und historisch dargestellt. Band I: Prerauer Kreis, Brünn 1835, S. 353
  10. ↑ a b Pšenicová, Antonie - Oslavy 600. výročí první dochované písemné zmínky o existenci Veřovic. Antonie Pšenicová. In: Hlasy muzea ve Frenštátě pod Radhoštem : vlastivědný časopis Nový Jičín : Muzeum Novojičínska Roč. 29, č. 1-4 (2012), s. 77-80.
  11. ↑ a b c d CHOBOT, Karel (1993) Z minulosti obce Veřovice, in Veřovice - Historie a současnost obce, Veřovice 1993
  12. ↑ a b c d TICHÁNEK, Jiří. Městské opevnění - Štramberk. www.hrady.cz [online]. [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  13. ↑ PITERÁK, Břetislav. Kapitoly z historie naší obce - Březen 2011. archiv.verovice.cz [online]. Zpravodaj obce Veřovice, 2011 [cit. 2020-05-10]. Dostupné online. 
  14. ↑ Databáze padlých v 1. sv. válce.Chybí název periodika! Vojenský ústřední archiv Praha [cit. 2020-08-29]. [vuapraha.cz/fallensoldierdatabase Dostupné v archivu] pořízeném z [vuapraha.cz/fallensoldierdatabase originálu]. 
  15. ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer und für die kaiserliche und königliche Kriegsmarine für 1908, K. k. Hof- und Staatsdruckerei, Wien 1907
  16. ↑ a b Paměti obce Veřovice (1924-1958), Retrospektiva: od nejstarší historie obce, 1. díl, Kronika obce Veřovice
  17. ↑ SLÁDEK, Oldřich (1991) Ve znamení smrtihlava, 1. vydání
  18. ↑ Výsadky, разведгруппы 4. Украинского фронта.Chybí název periodika! 2020. [plajavalmez.cz/vysadky/ Dostupné online]. 
  19. ↑ Web obce Veřovice (2020-12-30), verovice.cz
  20. ↑ a b Výsledky voleb obci Veřovice 1990-2018.Chybí název periodika! [cit. 2020-12-30]. [Volby.cz Dostupné online]. 
  21. ↑ Symboly Obce Veřovice. archiv.verovice.cz [online]. verovice.cz [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  22. ↑ Administrativní lexikon obcí  v republice čsl, 1927
  23. ↑ a b Veřovice - Charakteristika zájmového území. www.edpp.cz [online]. 31.12.2016 [cit. 2020-10-30]. Dostupné online. 
  24. ↑ HRUBAN, Robert. Slezská jednotka. Moravské Karpaty [online]. moravske-karpaty.cz, 2013 [cit. 2021-01-05]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  25. ↑ Jirková, P. et al. (2010): Databáze významných geologických lokalit: 2332 Velký kámen [online]. Praha: Česká geologická služba, 1998 [cit. 2020-01-22]. Dostupné z: http://lokality.geology.cz/2332.
  26. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. Kapitola Okres Nový Jičín, s. 722–723.
  27. ↑ TŮMA, A. Adresár a popis Valašska. [s.l.]: [s.n.], 1898. S. 18. 
  28. ↑ BESEDOVÁ, Božena. Z historie obce Veřovice. Praha, 2014, s. 53–54.
  29. ↑ Pšenicová, Antonie, 150 let od vysvěcení kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Veřovicích. Pšenicová, Antonie. In: Hlasy muzea ve Frenštátě pod Radhoštem : vlastivědný časopis Frenštát pod Radhoštěm : Muzeum Novojičínska - Muzeum ve Frenštátě p. R. 26, č. 1-4, (2009), s. 78-80.
  30. ↑ Římskokatolická farnost Veřovice. farnostverovice.estranky.cz [online]. [cit. 2021-02-20]. Dostupné online. 
  31. ↑ Sčítání lidu, domů a bytů, ČSÚ, 2011
  32. ↑ a b c SEVERA, Václav. Vlastivěda moravská. II. Místopis. Okres novojičínský. Brno: Musejní spolek v Brně, 1933. 289 s. 
  33. ↑ Kronika obce Veřovice - 1. díl.. [s.l.]: Obec Veřovice, 1924. 
  34. ↑ Výroční zpráva o činnosti školy školní rok 2018 /2019, ZŠ Veřovice, 2019
  35. ↑ VÝCHODOMORAVSKÁ NÁŘEČNÍ SKUPINA | Nový encyklopedický slovník češtiny. www.czechency.org [online]. [cit. 2020-08-06]. Dostupné online. 
  36. ↑ Skulina, J: Severní pomezí moravskoslovenských nářečí. Praha 1964
  37. ↑ Český jazykový atlas. Dodatky, 2011.
  38. ↑ Historie Kynlogického klubu Veřovice. www.kkverovice.websnadno.cz [online]. [cit. 2020-08-30]. Dostupné online. 
  39. ↑ Historie AFC Veřovice. afcverovice.php5.cz [online]. [cit. 2020-08-30]. Dostupné online. 
  40. ↑ Lyžařský areál Veřovice [online]. [cit. 2020-03-31]. Dostupné online. 
  41. ↑ Fandíme Mistrovství světa v Paraglide Accuracy v Kunčicích pod Ondřejníkem. www.honzaskranka.cz [online]. [cit. 2020-12-30]. Dostupné online. 
  42. ↑ a b Historie Pohorské jednoty Radhošť [online]. [cit. 2020-03-31]. Dostupné online. 
  43. ↑ REMEŠ, Bedřich. Pruvodce po Bezkydách[sic] a moravském Valašsku. [s.l.]: Klub českých turistů, 1895. S. 25. 
  44. ↑ Železniční stanice ve Veřovicích. Antonie Pšenicová. In: Hlasy muzea ve Frenštátě pod Radhoštem : vlastivědný časopis Nový Jičín : Muzeum Novojičínska Roč. 30, č. 1-4 (2013), s. 80-81.
  45. ↑ Nejkrásnější nádraží ČR 2018. www.nejnadrazi.cz [online]. 2018 [cit. 2020-12-29]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Města, městyse a obce okresu Nový Jičín
Albrechtičky • Bartošovice • Bernartice nad Odrou • Bílov • Bílovec • Bítov • Bordovice • Bravantice • Frenštát pod Radhoštěm • Fulnek • Heřmanice u Oder • Heřmánky • Hladké Životice • Hodslavice • Hostašovice • Jakubčovice nad Odrou • Jeseník nad Odrou • Jistebník • Kateřinice • Kopřivnice • Kujavy • Kunín • Libhošť • Lichnov • Luboměř • Mankovice • Mořkov • Mošnov • Nový Jičín • Odry • Petřvald • Příbor • Pustějov • Rybí • Sedlnice • Skotnice • Slatina • Spálov • Starý Jičín • Studénka • Suchdol nad Odrou • Šenov u Nového Jičína • Štramberk • Tichá • Tísek • Trnávka • Trojanovice • Velké Albrechtice • Veřovice • Vražné • Vrchy • Závišice • Ženklava • Životice u Nového Jičína
legenda: město, městys.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Veřovice&oldid=23265647“