Velkomoravská říše

Na tento článek je přesměrováno heslo Velká Morava (říše). Další významy jsou uvedeny v článku Velká Morava.

Velkomoravská říše ←  ←  ←  ←  833–906/907  →  →
geografie Mapa Velkomoravské říše
hlavní město:	Veligrad
obyvatelstvo
jazyky:	staroslověnština, latina
náboženství:	křesťanství, pohanství
státní útvar
státní zřízení:
vznik:	833
zánik:	906/907
Státní útvary a území
Předcházející: Sámova říše Moravské knížectví Nitranské knížectví Avarská říše Nástupnické: České knížectví Uhersko

Velkomoravská říše (užívá se také označení Velká Morava, stát Mojmírovců, latinsky Moravia Magna) byla první známý západoslovanský stát, ve své době nejmocnější a nejsilnější ve střední Evropě. Existovala převážně na území dnešního Česka, Slovenska, Maďarska mezi léty 833–906/907.

Název

Střední Evropa v roce 870. Východní Franky jsou označeny modře, Bulharsko oranžově, Velká Morava za vlády Rostislava zeleně. Zelená linie naznačuje hranice Velkomoravské říše po teritoriální expanzi Svatopluka I. (894)

Žádné prameny z 9. století název Velká Morava neobsahují, většinou používaly jednoduché názvy: "M.ráwa.t, Marava, Murava, Marawa, Marauia, Maraha (Morava), Maroara lond, terra Marauorum (Moravská země), terra Marahensium (země Moravanů)". Pro stát a říši se používaly další tvary: "regnum Marauorum, regnum Marahauorum, regnum Margorum, regnum Marahensium (království Moravanů)", "regnum Sclavorum" (království Slovanů), popř. "regnum Rastizi (království Rostislavovo), regnum Zuentibaldi (království Svatoplukovo)". Název Velká Morava je pozdějšího data. Poprvé byl zmíněn byzantským císařem Konstantinem VII. Porfyrogennetem v roce 950 v jeho díle De administrando imperio (O spravování říše): "hé megalé Moravia", avšak její polohu umísťuje na Balkán, jižně od sídel Maďarů. Zde má svůj původ dnes užívané přídavné jméno "Velká", které vychází z byzantské praxe teritoria mimo území říše či mimo jádrové území označovat přídavným jménem "megalé". Podobně jako označení Velké Řecko (Μεγάλη ῾Ελλάς) či stejně utvořeného Velkopolska oproti ve skutečnosti geograficky většímu Malopolsku, Velko- a Malorusku, atd., tedy původní označení nikterak nereflektovalo územní rozsah či důležitost útvaru. Po něm použil názvu "Velika Morava" až autor legendy "Uspenie Kirila Filozofa", jenž tento název spojoval s dobou vlády Rostislava. Již během středověku se ovšem tento přídavek "Velký" stal nesrozumitelným a součástí irredentistických úvah o skutečné velikosti říše. Jako takový je v současné době součástí sporů i mezi národy, které dnes obývají předpokládané území Velké Moravy. Zatímco Češi a Němci trvají na označení "Velká Morava"/"Großmähren", např. Rakušané či Maďaři je zavrhují a používají jiné výrazy (např. v Rakousku "Reich der Mährer"). Označení "Velká Morava" má své opodstatnění, ale jen jako paralela k obdobným označením (Velkopolsko, Velkorusko) u vědomí toho, že označení nikterak nekvalifikuje tehdejší stav.

Dějiny

Přibližný největší rozsah Velké Moravy za vlády Svatopluka I.

Již v 7. století existoval předchůdce státního útvaru, tzv. Sámova říše, který se rozkládal pravděpodobně v povodí řeky Moravy a na jihozápadním Slovensku, tedy na územích, kde v 9. století vzniklo Moravské knížectví a Nitranské knížectví (oba názvy jsou výtvorem novodobé historiografie). Jednalo se ale spíše o kmenový svaz, jeho vnitřní struktura ještě nemůže být hodnocena jako stát. O době od zániku Sámovy říše do zformování moravského státu veškeré historické prameny mlčí, je tedy nejasné, co se na moravském území odehrávalo.

Poté, co se ke konci 8. století zhroutil avarský kaganát, umožnila politická situace západoslovanským kmenům vytvořit nový státní útvar. Počátkem 9. století se objevují dvě knížectví, které spolu vedou politický boj – Moravské knížectví, pravděpodobně s centrem v jihomoravských Mikulčicích, sídle knížete Mojmíra, a Nitranské knížectví se střediskem v Nitře na jihozápadě dnešního Slovenska, kde sídlil kníže Pribina. Pravděpodobně v roce 831 byl Mojmír spolu „se všemi Moravany“ pokřtěn pasovským biskupem Reginharem.

Roku 833 se knížeti Mojmírovi podařilo Pribinu z Nitry vypudit, připojil jeho knížectví ke svému a tento krok je označován za vznik Velkomoravské říše. Mojmír se stal prvním velkomoravským panovníkem. (Podle nejnovějších výzkumů je ovšem zpráva ve východofranské kronice Libellus de conversione Bagoariorum et Carantonorum („Obrácení Bavorů a Korutanců na víru“), odkud o této události víme z 10.–12. kapitoly, psána stylem, který naznačuje, že se nejednalo o spor dvou samostatných knížectví, ale že byl Pribina Mojmírem vlastně odvolán z funkce v údělném knížectví. Vznik velkomoravského státu je tedy nutno hledat ještě dříve.)

Cyrilometodějská misie

Pravděpodobně po roce 860 vyslal Rostislav poselstvo k papeži Mikuláši I. a požádal jej o „učitele“, který měl zajistit prohloubení křesťanské víry na Velké Moravě, a také zajistit vzdělání dostatečného množství domácích kněží. Využil k tomu situace, kdy po záchvatu mrtvice tehdejšího pasovského biskupa Hartwiga upadla celá pasovská diecéze včetně misijních území do chaosu. Samotné vyslání učitele se však mělo stát jen prvním krokem na cestě k vytvoření samostatné církevní organizace na Moravě v čele s arcibiskupem. Papež však potřeboval spojenectví císaře Ludvíka Němce a nedovolil si podniknout nic, co by mohlo poškodit bavorský episkopát a popudit Ludvíka Němce. Jeho odpověď na Rostislavovu žádost tak byla pravděpodobně negativní.

Po neúspěchu v Římě vyslal Rostislav obdobné poselstvo k byzantskému císaři Michalovi III., který jeho žádosti vyhověl a na Moravu vyslal misii vedenou jedním z tehdy nejvýznamnějších byzantských učenců Konstantinem a jeho bratrem Metodějem.

„	Když pak dorazil na Moravu (Konstantin), přijal jej Rostislav s velikou poctou, a shromáždiv učedníky, svěřil (mu) je na učení. Brzy pak byl přeložen veškerý církevní řád a naučil je jitřním i hodinkám, (mši), nešporám a kompletáři i obřadům mešním. I otevřely se podle slov prorokových uši hluchých, aby uslyšely slova knih a jazyk koktavých zjasněl. Bůh pak se nad tím velice zaradoval a ďábel byl zahanben.	“
— Žitije Konstantina

Přestože z Byzance nešlo očekávat založení (arci)biskupství, několikaletá intenzivní misijní činnost Konstantina a Metoděje položila nezbytné základy pro následné budování samostatné církevní organizace.

Papežská bula Industriae tuae adresovaná knížeti Svatoplukovi

Hlaholice

V roce 870 nastoupil na knížecí stolec Svatopluk. Po krátkém vojenském konfliktu s východofranskou říší uznal její ochranu a zavázal se k placení tributu. V červnu roku 880 papež Jan VIII. vydal bulu Industriae tuae, která zaručovala eklestickou nezávislost Velké Moravy s vlastní arcidiecézí v čele s arcibiskupem Metodějem (archiepiscopo sanctę ecclesię Marabensis). Rovněž jmenoval německého klerika Wichinga jako biskupa Nitry. Staroslověnština byla uznána jako čtvrtý liturgický jazyk společně s latinou, řečtinou a hebrejštinou.

Po smrti Metodějově (885) byl východofranskými biskupy přesvědčen, aby žáky bratrů Konstantina a Metoděje ze země vyhnal a začal podporovat latinskou (tj. západní) liturgii namísto staroslověnské.

Politické usmíření a dohoda se sousední mocnou říší umožnily Svatoplukovi, aby konsolidoval své vojenské síly a zahájil územní expanzi Velkomoravské říše. V době svého největšího rozmachu říše zaujímala přibližně následující území:

• dnešní Morava, Slovensko (s mocenským jádrem při středním a dolním toku řeky Moravy)
• dnešní Čechy (se závislým knížectvím Přemyslovců)
• dnešní Horní a zejména Dolní Rakousy (jejich části severně od Dunaje)
• tehdejší Panonie (na jihu až po soutok Tisy s Dunajem)
• Červená Rus neboli Halič (ležící na východní hranici, dnes součást Ukrajiny)
• oblasti při horní Visle (dnešní Malopolsko) a Odře (dnešní Horní Slezsko)
• dnešní Lužice neboli Lužické Srbsko (na západě zhruba až po Sálu)

Skutečný vliv říše však mohl být ještě větší.

Zánik

Ruiny velkomoravského hradu Kostolec

V roce 894 kníže Svatopluk zemřel. Za vlády jeho nástupce, Mojmíra II., bylo na Velké Moravě pravděpodobně ještě obnoveno staroslověnské biskupství, nicméně od říše se začaly odtrhávat některé kmeny (české kmeny se v roce 895 přidaly na stranu Východofranské říše a dále se odtrhly i kmeny v Lužickém Srbsku). Svatoplukův nástupce, syn Mojmír II., po urovnání vnitřního rozporu s bratrem Svatoplukem II. vyhrává několik bitev s Franskou říší, přičemž obě dvě tehdejší středoevropské velmoci střídavě užívají pomoci staromaďarských kmenů zpoza Karpat, které se po Svatoplukově smrti častěji objevují v Panonii. Zásadní bitva mezi Moravany a Maďary není známa. Patrně obsazovali, anebo byli poručeni králem Mojmírem II. nebo jeho výbojným bratrem Svatoplukem II. osídlit panonskou kotlinu a po roce 907 se už Velkomoravská říše v historických dokumentech nevzpomíná. Jestli v té době říše Mojmíra II. byla oslabena kvůli sérii mohutných povodní na přelomu 9. a 10. století, které měly postihnout její moravské a rakouské jádro, není jisté.

Jestliže politicky Velká Morava k roku 907 zanikla, existují především archeologické důkazy, že některé sídelní, hospodářské a společenské struktury nebyly zcela rozbity a přežívaly dál během 10. století. Archeologické výzkumy na některých místech na Moravě i Slovensku nenacházejí žádné znaky násilného konce těchto sídel, naopak dobytí či vyplenění dokazují výsledky výzkumů na lokalitách v Mikulčicích, Znojmě nebo Ducovém na Pováží. Po rozpadu říše se patrně v omezené míře uchovaly zbytky samostatné státní organizace, v 1. polovině 10. století možná do určité míry závislé na Maďarech. Naznačuje to zpráva z doby kolem roku 942, kdy staří Maďaři, kteří byli zajati v maurském Španělsku, vypovídali o své zemi na severu sousedící s Moravou nebo zpráva o Moravanech Al-Mas´údího Rýžoviště zlata a doly drahokamů z r. 947 nebo Knihy ponaučení a přezkoumání téhož autora. O podřízenosti Moravy Maďarům či tributu však žádné zprávy nejsou. Zda rod Mojmírovců v období zániku Velké Moravy vymřel nebo pokračoval dál, není v písemných pramenech zaznamenáno.

Podle moderních teorií byl první historický český kníže Bořivoj I. († 889) dosazen na stolec knížetem Svatoplukem a pokřtěný s manželkou Ludmilou moravským a panonským arcibiskupem Metodějem († 885 Morava) (je zajímavé, že právě za jeho vlády je uznána svrchovanost Moravy v Čechách, což připomíná pozdější údělná panství na Moravě těch Přemyslovců, kteří nedosáhli na pražský knížecí či královský stolec). Bylo by tedy možno říci, že Mojmírovci (a Velká Morava) měli své pokračování v Přemyslovcích a českém státě, a stejně tak, že Přemyslovci a jejich stát mají počátky již na počátku 9. století. Je to ovšem pouze domněnka.

Na Slovensku i po zániku Velké Moravy přetrvával význam bývalých velkomoravských žup, jako Nitra, Bratislava atd. Jejich političtí představitelé se podíleli na formování uherského státu a slovenské území zůstalo prakticky autonomní až do 12. století, kdy se tehdejší Nitranské knížectví zahrnující území nynější SR začlenilo do Uherska.

Sídla

Křesťanský křížek nalezený v Mikulčicích, 8.-9. stol.

Velkomoravské šperky

Sídelní struktura Velkomoravské říše zahrnovala opevněné slovanské osady – hradiště. Mezi nejvýznamnější, doložené přímo v pramenech z doby existence Velké Moravy patří:

• na dnešním Slovensku: Nitra, Devín, Bratislava
• v dnešním Maďarsku: Blatnohrad (dnešní Zalavár)

Mezi později zmiňované nebo archeologicky probádané osady patří:

• na dnešní Moravě: Slovanské hradiště Mikulčice (palác velmože, 10 - 12 kostelů), Staré Město a Uherské Hradiště (obchodní centrum, křižovatka důležitých cest, uváděno jako Velehrad), Sady (Uherské Hradiště) (klášter či snad „arcibiskupská“ bazilika), Pohansko u Břeclavi, Staré Zámky u Líšně, Olomouc, Znojmo, Rajhrad, Réna u Ivančic, Pohansko u Nejdku, Petrova Louka u Strachotína.
• na dnešním Slovensku: Ducové, Bojná, Pobedim, Jur u Bratislavy
• v dnešním Maďarsku: Ostřihom, Feldebrő
• v dnešním Rakousku: Kirchberg nad Stillfriedem, Klementberg u Ober-Leis, Gars-Thunau.

Mocenským střediskem Velké Moravy byl Veligrad, o jehož umístění v jedné z těchto lokalit - nebývale rozlehlé aglomeraci Staré Město - Uherské Hradiště - se již téměř nepochybuje.

Odkazy

Literatura

• DVORNÍK, František. Byzantské misie u Slovanů. Praha : Vyšehrad, 1970. 393 s.  
• ELBEL, Petr. Dějiny neúspěchu aneb úsilí Přemyslovců o zřízení arcibiskupství v českých zemích. In WIHODA, Martin; REITINGER, Lukáš. Proměna středovýchodní Evropy raného a vrcholného středověku. Brno : Matice moravská, 2010. ISBN 978-80-86488-69-1. s. 238-306.
• HAVLÍK, Lubomír E. Morava v 9. a 10. století. K problematice politického postavení, sociální a vládní struktury a organizace. Praha: Academia 1978, 158 s.
• HAVLÍK, Lubomír E. Velká Morava a středoevropští Slované. Praha: SPN 1964, 491 s.
• HAVLÍK, Lubomír E. Kronika o Velké Moravě. Brno: Blok 1987, Brno: Jota 1992, 339 s. ISBN 80-85617-06-4.
• HAVLÍK, Lubomír E. Moravské letopisy. Dějiny Moravy v datech. Brno: Jota 1993, Břeclav 2009, 192 s. ISBN 80-85617-10-2.
• HAVLÍK, Lubomír E. Svatopluk Veliký, král Moravanů a Slovanů. Brno: Jota 1994, 129 s. ISBN 80-85617-19-6.
• HAVLÍK, Lubomír E. Život a utrpení Rostislava, krále Moravanů. In: Moravský historický sborník – Ročenka Moravského národního kongresu 1995. Brno: Moravský národní kongres 1996, s. 85-230; autoeditium, Brno 1999, 211 + xviii s.
• HAVLÍK, Lubomír E.(ed.): Magnae Moraviae Fontes Historici I-V, operi edendo praefuit L. E. Havlík. Brno 1966-1977.
• MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk. České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu II. Praha : Libri, 2006. 967 s. ISBN 80-7277-105-1.  
• PANIC, Idzi. Ostatnie lata Wielkich Moraw. Katowice : Wydawnictwo Uniwersytetu Śląskiego, 2000. 239 s. ISBN 83-226-0960-4. (polsky) 
• STEINHÜBEL, Ján. Nitrianske kniežatstvo : počiatky stredovekého Slovenska : rozprávanie o dejinách nášho územia a okolitých krajín od sťahovania národov do začiatku 12.storočia. Bratislava : Veda, 2004. 576 s. ISBN 80-224-0812-3. (slovensky) 
• TŘEŠTÍK, Dušan. Vznik Velké Moravy : Moravané, Čechové a střední Evropa v letech 791-871. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2001. 384 s. ISBN 80-7106-482-3.  
• VAŠICA, Josef. Literární památky epochy velkomoravské 863-885. 2. vyd. Praha ; Řím : Vyšehrad ; Křesťanská akademie, 1996. 340 s. ISBN 80-7021-169-5.  
• VAVŘÍNEK, Vladimír. Církevní misie v dějinách Velké Moravy. Praha : Lidová demokracie, 1963. 202 s.  
• KOLEKTIV AUTORŮ. Velká Morava. Tisíciletá tradice státu a kultury. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1963. 116 s.  

Související články

• Mojmírovci
• Dějiny Česka
• Archeoskanzen Modrá
• Památník Velké Moravy
• Hradiště sv. Hypolita
• Pohřebiště ve Znojmě-Hradišti

Externí odkazy

• Stránky věnované Velkomoravské říši a životu na Velké Moravě
• Stránky věnované Velkomoravské říši
• Hradiště sv. Hypolita (Znojmo – Hradiště) – stránky o významném velkomoravském hradišti na jihozápadní Moravě
• Historie.cs: Kolaps Velké Moravy - záznam televizního vysílání