Velšteriér

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Velšteriér
Welch Terrier on sand - 2007.png

Velšteriér - černý s pálením

Základní informace
země původu Spojené království Spojené království
Tělesná charakteristika
hmotnost 9–9,5 kg
výška † nepřesahuje 39 cm
barva černá s tříslovým pálením
šedočerná s tříslovým pálením
Klasifikace a standard
skupina FCI 3: Teriéři
sekce FCI 1: Vysokonozí a středně velcí teriéři
FCI standard
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
† výška uváděna v kohoutku

Velšteriér je středně velké psí plemeno, pocházející z Walesu. V této oblasti byl používán k lovu lišek a jezevců. Vzhledem připomíná malého airedale teriéra. S tímto ale má velice málo společného – velšteriér je mnohem starší, ve Walesu jde o původní plemeno teriéra.[zdroj?]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Velšteriér je jedno z nejstarších plemen teriéra, který je ve své vlasti Walesu chován mnoho staletí.[zdroj?] Waleský král Howell Dobrý (Hywel Dda) vypracoval v 10. století na tehdejší dobu moderní sbírku zákonů, ve které rozlišuje tři druhy loveckých psů – psa stopovacího, španěla a greyhounda – a dále uvádí tři druhy psů „Cur“ – mastifa, pasteveckého psa a psa „House Cur“ což zřejmě bylo označení pro velšteriéra nebo jeho předchůdce. Dnes slovo „Cur“ odpovídá českému podvraťák, lotr, sketa, darebák, hafan a toto pochází z keltského slova „Cu“, které má protějšek v řeckém slově kuon nebo latinském canis (pes).[zdroj?] Waleské slovo „Ci“ znamená pes, množné číslo jsou „Cwn“. Velšteriér byl ve středověku byl označován slovem „Daergi“ (v množném čísle „Daear-Ci-Gwn“) z čehož se odvozuje dnešní „Daer-Ci-Cymru“. Slovo „Daerci“ se vyskytuje už ve středověké waleské poezii.

Velšteriér je všeobecně považován[kým?] za praotce všech britských teriérů, který se nejvíc podobá již vymřelému Old English Black and Tan teriérovi.[zdroj?] Velšteriéři byli používáni k lovu ve smíšených smečkách s vydraři, foxhoudy a jinými honiči. První písemný záznam o chovu psů podobných dnešnímu velšteriérovi pochází z roku 1750. Jednalo se o rodinu Jonesovou z Ynysforu v dřívějších hrabstvích Merionethshire a Caernarfonshire, která se chovem těchto psů systematicky zabývala. Ze začátkem 19. století existují záznamy o smečkách velšteriérů ve středním a severním Walesu. Proslulá byla na příklad smečka Aberllechova z distriktu Senabridge.[zdroj?]

V roce 1886 byl založen první Welsh Terrier Club, který záhy formuloval první standard plemene. V této době, kdy velšteriér ještě nebyl vyšlechtěn do dnešní podoby, docházelo často k záměně velšteriéra s hrubosrstým black and tan teriérem. Dokonce Kennel Club vedl v plemenné knize velšteriéra pod názvem: Welsh- or Old English Wire- haired Black and Tan Terrier. Bylo zvykem, že na výstavách soutěžili stejní jedinci v obou těchto kategoriích. Na příklad pes Dick Turpin vyhrál na stejné výstavě první cenu jak v kategorii velšteriérů, tak ve třídě Old English Wire- haired Black and Tan teriérů. V této době se šlechtitelské úsilí zaměřilo na odstranění neestetických forem psů, jako krátké těžké hlavy, vypouklé oči, či barvy odlišné od černé s pálením. Do chovu byli zakříženi airedale a irští teriéři, bedlingtoni, manchester teriér, kolie a další dnes již neidentifikovatelné rasy psů. Důkazem těchto křížení jsou dodnes se objevující štěňata s velkými bílými znaky. S postupujícím upevňováním charakteristických znaků velšteriéra rostla jeho obliba, takže už v roce 1895 byl vystavován prakticky na celém světě.[zdroj?]

Mezi první a druhou světovou válkou se o chov velšteriéra nebývalou měrou zasloužil Walter S. Glynn (chovatelská stanice Brynhir). Především díky jeho chovatelskému úsilí se podařilo chov konsolidovat a upevnit pozici rasy v tehdy těžké konkurenci drsnosrstého foxteriéra.[zdroj?]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Velšteriér je středně velký, vysoce aktivní a otužilý pes. Přes svoje menší fyzické proporce se jedná o psa dominantního, který je vždy připraven si své místo ve smečce dobýt a obhájit.[zdroj?] Vztah k člověku je přátelský, zejména k dětem má vztah jako ochránce a kamarád. W. S. Glynn popsal v roce 1900 ideálního velšteriéra takto: „Můj ideální velšteriér je gentleman, žádný přehnaný snob. Když nejde o to, aby chytal škodnou, má být klidný, mírumilovný, přátelský a poslušný. Pokud se ocitne na válečné stezce, pak se musí jeho pozornost soustředit plně na škodnou. (…) Je na něm patrná velká odvaha a odhodlanost, spojená s určitým výrazem nevinnosti. Přesto z tohoto psa vyzařuje: Snesu toho hodně a jsem k tomu také pevně odhodlán, ale moje trpělivost má své meze.“[zdroj?]

Použití[editovat | editovat zdroj]

Pro svoje vrozené vlohy je vhodný k použití jako lovecký pes – jeho specialitou je norování. Zejména se uplatňoval a stále ještě uplatňuje při lovu lišek a jezevců. Jeho milá povaha a velikost spojena s robustní konstitucí z něj dělá společenského a rodinného psa, který se stará nejen o zábavu, ale i o hlídání svého teritoria.[zdroj?] Jeho poslušnost a inteligence ho předurčují i ke sportovnímu výcviku, zejména pro sportovní výcvik všeobecné poslušnosti a stopování, agility a mobility.[zdroj?]

Péče[editovat | editovat zdroj]

Velšteriér patří k velmi aktivním psům – proto vyžaduje hodně pohybu a zaměstnání, ať už formou lovu, sportu nebo výcviku. Srst se musí pravidelně upravovat trimováním. Hlava a nohy se upravují nůžkami. Ze zdravotních rizik je nutno zdůraznit, že velšteriéři jsou náchylní na nemoci ledvid, a proto je nezbytně nutné zabezpečit nepřetržitý přístup k vodě. Důlěžité je to hlavně při delším cestování. Výcvik, který je v každém případě žádoucí, musí být veden jako u všech teriérů velice konsekventně, ale citlivě. [zdroj?] Velice vhodné je také pravidelné opakování jednotlivých povelů. Nezbytně nutná je důslednost. Velšteriéři pracují velice rádi a za pozornost pána jsou velice vděčni. Někdy bývá pro velšteriéry velkým problémem při pohybu "na volno", aby udrželi svoji loveckou vášeň na uzdě.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]