Veikko Huovinen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Veikko Johannes Huovinen (2009)

Veikko Johannes Huovinen (7. května 1927, Simo, Finsko4. října 2009, Sotkamo, Finsko) byl finský spisovatel, lesník, satirik a mistr jazyka.

Narodil se v kraji Simo v severním Finsku, odkud se jeho rodina krátce po jeho narození přestěhovala do obce Sotkamo. V roce 1944 se účastnil jako dobrovolný letec pokračovací války mezi Finskem a Sovětským svazem. Po absolvování gymnázia odjel studovat lesnictví do Helsinek, kde roku 1952 získal titul inženýra a poté se vrátil zpět do Sotkama. Tam pracoval jako lesník. V 50.letech 20. století se oženil a měl tři děti. Po svatbě se stal ve Finsku populárním spisovatelem na volné noze, získal několik státních cen za literaturu a mnoho dalších ocenění. Vedl klidný a tichý život, neměl téměř žádné kontakty se spisovatelskými kruhy na jihu Finska.

Literární tvorba[editovat | editovat zdroj]

Jeho spisovatelská kariéra byla dlouhá a plodná. Obor, který vystudoval, se silně promítl i do jeho děl. Nejprve začal psát články a krátké příběhy do novin a v roce 1950 mu vyšla první kniha, sbírka novel Hirri. O dva roky později byl vydán román Mudrc z Havukka Aho (orig. Havukka-ahon ajattelija). Tento román plný laskavého humoru zajistil začínajícímu spisovateli čtenářskou pozornost a na námět knihy byl v roce 2010 natočen stejnojmenný film. Hlavním hrdinou je přírodní filosof Konsta Pylkkänen, který se věnuje lovu, velkým myšlenkám, pokuřování dýmky a jako znalec okolí pomáhá dvěma magistrům z Helsinek.

V 50. letech 20. století napsal několik dalších románů: Lidské hovory (Ihmisten puheet), pacifistickou Dýmku míru (Rauhanpiippu) a veselý román Křečci (Hamsterit). V roce 1970 vyšel román Uličník (Veitikka), který až anarchistickým způsobem popisuje život Adolfa Hitlera. Jeho život je komicky zveličován a spisovatel se snaží zničit mýtus, který se kolem Hitlera vytvořil. Po úspěchu knihy navázal románem o Stalinovi Joe Setä vydaném v roce 1988. V 70. letech vyšla mimo jiné i kniha Chřipka (Lentsu), která popisuje rozšíření chřipkového viru ze severního Finska až do Afriky. Hlavním tématem knihy je nesmyslná společnost, mechanizace života a politická podbízivost. Hlavním hrdinou je postava na první pohled prostého člověka, který je většinou mazaný jako liška. Jak v doslovu v knize Pět finských novel píše překladatel Jan Petr Velkoborský: „…vždy je to především člověk s velkým Č, bytost jedinečná, hodná nejen autorovy, ale i čtenářovy pozornosti. Neboť právě tito prostí lidé jsou solí země, sluší se o nich vědět a sluší se o nich psát.

Byl zdatným experimentátorem v literárních žánrech, vždy ale jeho knihy spojuje laskavý humor, který se občas promění v grotesku či jízlivou satiru. Jeho humor bývá považován za nejpreciznější v kratších novelách. Byl spisovatel, který zobrazoval a věrně popisoval národ. V prózách uměl brilantně a nenápadně popichovat, přidat bystrý postřeh. Byl řazen mezi pokračovatele tradiční finské venkovské prózy. Celým svým dílem oslavuje finskou přírodu a poctivého prostého člověka, který v ní žije.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Hirri WSOY 1950
  • Havukka-ahon ajattelija, WSOY 1952
  • Ihmisten puheet, WSOY 1955
  • Rauhanpiippu, WSOY1956
  • Hamsterit, WSOY 1957
  • Siintävät vuoret, WSOY 1959
  • Talvituristi, WSOY1965
  • Lemmikkieläin, WSOY 1966
  • Lyhyet erikoiset, WSOY 1967
  • Pohjoiset erätarinat, WSOY 1967
  • Mikäpä tässä, WSOY 1969
  • Tapion tarhat. Metsäpoliittista tarkastelua, Otava 1969
  • Lampaansyöjät. Suomalainen reippailutarina, WSOY 1970
  • Veitikka, WSOY 1971
  • Rasvamaksa, WSOY 1973
  • Pylkkäs Konsta mehtäämässä ja muita erätarinoita, Otava 1975
  • Humusavotta, Otava 1976
  • Kainuun kuvia, Helsinki 1976
  • Ronttosaurus, Otava 1976
  • Lentsu, Otava 1978
  • Koirankynnen leikkaaja, Otava 1980
  • Suomen saloilla, Helsinki 1981
  • Ympäristöministeri, Ekotarinoita, Otava 1982
  • Puukansan tarina, Otava 1984
  • Seitsemän sinisen takana, Otava 1986
  • Matikanopettaja. Littlejuttuja eri aihelmista, Otava 1986
  • Joe-setä, WSOY 1988
  • Kasinomies Tom, Otava 1990
  • Kukuskat, WSOY 1993
  • Pietari Suuri hatun polki, WSOY 1995
  • Porsaan paperit, eläinaiheiset erikoiset, WSOY 1999
  • Sinisilmäinen ohjus, WSOY 2003
  • Kolme viiksiniekkaa, mahtimiestrilogia, WSOY 2003
  • Konsta Pylkkänen etsii kortteeria, WSOY 2004

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

  • Mudrc z Havukka Aho (Havukka-ahon ajattelija), Svoboda, Praha 1972, přel. Jan Petr Velkoborský
  • Střihač psích drápů (Koirankynnen leikkaaja) in Pět finských novel, Odeon, Praha 1988, přel. Jan Petr Velkoborský

Hry[editovat | editovat zdroj]

  • Tiikeri ja leijona, Helsingin Kansallisteatteri 1961
  • Vapaita suhteita, Valitut erikoiset, WSOY 1974
  • Lohkaisuja, Otava 1979
  • Kootut teokset 1–10, WSOY 1984–86
  • Pirunkalan leuat. Ajatuksia sodasta ja loistavista voitoista, WSOY 1991
  • Naiset on kultia, WSOY 1996
  • Viime talvi, WSOY 1998

Vzpomínkový deník[editovat | editovat zdroj]

  • Muina miehinä 2001

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Laitinen, Kai. Suomen kirjallisuuden historia. 4. painos. Helsinki: Otava, 1997.
  • Liukkonen, Tero. Veikko Huovinen : kertoja, veitikka, toisinajattelija. Helsinki: Suomalaisen Kirjallisuuden Seura, 1997.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]