Vegard Ulvang

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vegard Ulvang
Obrázek této osoby není k dispozici
Datum narození 10. října 1963 (51 let)
Místo narození Kirkenes, Norsko
Národnost Norsko Norsko
Výška cm
Váha kg
Sportovní informace
Disciplína běh na lyžích
Ukončení kariéry 15. března 1999
Světový pohár
Debut 25. února 1984
Nejlepší celkové pořadí 1. místo (1989/1990)
Počet výher 9
Stupně vítězů 34
Medailový zisk
Olympijské hry 3 - 2 - 1
Mistrovství světa 2 - 2 - 4
Poslední aktualizace: 12. 1. 2009


Přehled medailí
Olympijské kruhy Olympijské hry
zlato ZOH 1992 10 km
zlato ZOH 1992 30 km hromadný start
zlato ZOH 1992 4×10 km
stříbro ZOH 1992 Skiatlon 15 km
stříbro ZOH 1994 4×10 km
bronz ZOH 1988 30 km hromadný start
Mistrovství světa
stříbro MS 1989 30 km
bronz MS 1991 30 km
zlato MS 1991 4×10 km
zlato MS 1993 4×10 km
stříbro MS 1989 30 km
stříbro MS 1993 30 km
bronz MS 1987 4×10 km
bronz MS 1989 15 km
bronz MS 1991 30 km
bronz MS 1993 20 km

Vegard Ulvang (* 10. října 1963, Kirkenes, Norsko) je bývalý norský běžec na lyžích, trojnásobný olympijský vítěz a dvojnásobný mistr světa.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Vegard Ulvang patří k legendám norského běžeckého lyžování, byl sportovním vzorem pro nejlepšího norského sportovce 20. století, o čtyři roky mladšího Bjørna Dæhlieho. Ulvang ve své kariéře devětkrát vyhrál závod světového poháru, z toho dvakrát slavný Holmenkollen (1989, 1991, vyhrál ho i v roce 1992, kdy nebyl součástí SP). V sezóně 1989/90 se stal celkovým vítězem Světového poháru. Je držitelem šesti medailí ze zimních olympijských her a osmi medailí z mistrovství světa. V roce 1992 na olympiádě v Albertville se těsně před závodem v běhu na 10 km poprvé v kariéře rozhodl závodit bez vosku na lyžích – a suverénně zvítězil.[1] Na zimních olympijských hrách 1994 v Lillehammeru pronesl při slavnostním zahájení olympijský slib za sportovce. Svou sportovní kariéru ukončil v roce 1997 ve svých 33 letech. Poté se věnoval podnikání - založil značku sportovního vlněného oblečení, která se i poté, co ji v roce 2003 prodal, nadále jmenuje Ulvang. V současnosti působí v několika správních radách – např. ve Swixu. Od května 2006 je předsedou komise běžeckého lyžování FIS. Spolu s ředitelem běžeckého úseku FIS Jürgem Capolem je duchovním otcem série závodů Tour de Ski. Právě Ulvangovým nápadem bylo, aby Tour vrcholila výběhem na Alpe Cermis.

Extrémní výpravy[editovat | editovat zdroj]

Vegard Ulvang je proslulý svou zálibou v extrémních výpravách. V létě 1989 s průvodcem Pierrem Gay-Perretem zdolal Mont Blanc. V létě 1990 se svým bratrem Ketilem a s Gay-Perretem vystoupili na vrchol Mount McKinley. Při sestupu se jeho bratr Ketil propadl na jezeře Wonder Lake, společně jej však zachránili. O rok později opět s Gay-Perretem podnikl během dvou týdnů 570 km dlouhý přechod na lyžích napříč Grónskem a napodobili tak průkopnickou výpravu Fridtjofa Nansena z roku 1888. V létě 1992 se skupinou norských dobrodruhů zdolával nejvyšší vrcholy jednotlivých kontinentů − Kilimanjaro, Puncak Jaya, Elbrus, pokus o výstup na Aconcaguu musel kvůli větrné bouři vzdát 800 m pod vrcholem. V dalším roce se s lyžařským kolegou Vladimirem Smirnovem z Kazachstánu vypravili na cestu na koních napříč Mongolskem.[2] Se Smirnovem rovněž splouval sibiřské řeky. Dalším partnerem při dobrodružných výpravách z řad kolegů z lyžování se mu stal Rus Alexej Prokurorov, s nímž byl dvakrát na lyžích na Čukotce (naposledy 260 km dlouhý přechod z Neškanu do Uelena v dubnu 2008, půl roku před Prokurorovou tragickou smrtí).[3] V roce 2011 napodobil výpravu Roalda Amundsena na jižní pól. Na cestu dlouhou 1311 km se vydal se třemi společníky Jan-Gunnarem Wintherem, Steinem P. Aasheimem a Haraldem Dag Jøllem na lyžích z Velrybího zálivu[4] na začátku listopadu a k pólu dorazili přesně 100 let po Amundsenovi 14. prosince 2011.[5]

V Norsku se proslavil i populárním televizním cestovatelským pořadem Travelling boys. V němž s Björnem Dähliem jezdili do přírody po celém světě, cestovali, lovili zvěř a spolu s kuchařem si ji pak připravovali na ohni. Byl to jeden ze čtyř nejoblíbenějších pořadů v zemi.[6]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Jeho rodiči jsou učitelé z Kirkenes Arne a Ingrid Ulvangovi. Měl dva bratry − staršího Ketila a mladšího Mortena, Ketil však v roce 1993 zahynul. Ketil zmizel 13. října 1993, když si šel zaběhat poblíž svého domova v Kirkenes. Bylo po něm vyhlášeno pátrání, do nějž se zapojila armáda, stovky dobrovolníků a také Vegard Ulvang, který kvůli tomu přerušil předolympijskou přípravu v Itálii. Po měsíci však bylo pátrání bezvýsledně ukončeno. V červnu 1994 bylo tělo Ketila Ulvanga nalezeno v jezeře u Kirkenes, do něhož se zřejmě ve sněhové vánici probořil. Dva dny po nalezení těla se narodilo dítě, které před svým zmizením počal se svou přítelkyní Trine Saeternes.[7]

Manželkou Vegarda Ulvanga je bývalá norská biatlonistka Grete Ingeborg Nykkelmo, mají spolu dvě dcery.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MACEK, Tomáš. Na Čukotce nás hřála vodka, říká legendární běžec na lyžích Ulvang. idnes.cz [online]. 2009-01-07. Dostupné online.  
  2. JOHNSON, William Oscar. The Last Viking. SI.com [online]. 1994-01-24. Dostupné online.  
  3. SITA. Zomrel lyžiar Prokurorov, zrazilo ho auto. pravda.sk [online]. 2008-10-10. Dostupné online.  
  4. Norsko slaví 100 let od dobytí jižního pólu
  5. Olympijský vítěz Ulvang dobyl Jižní pól sto let po Amundsenovi
  6. a b Ulvang raději běhá, než počítá miliony
  7. Death in the Arctic

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]