Vega (raketa)
| Vega | |
|---|---|
 | |
| Země původu | Evropa |
| Výrobce | ESA ASI |
| Rozměry | |
| Výška | 30 m |
| Průměr | 3 m |
| Hmotnost | 137 000 kg |
| Nosnost | |
| na LEO | 2 100 kg |
| na GTO | 400 kg |
| Únikovou rychlost | 7,69 km/s |
| Historie startů | |
| Status | aktivní |
| Kosmodrom | Guyanské kosmické centrum |
| Celkem startů | 20 |
| Úspěšné starty | 18 |
| Selhání | 2 |
| První start | 13. února 2012 |
| Poslední start | 16. listopadu 2021 |
| První stupeň – P80 | |
| Tah | 2 261 kN |
| Specifický impuls | 280 s |
| Doba zážehu | 110 s |
| Palivo | HTPB |
| Druhý stupeň – Zefiro 23 | |
| Tah | 871 kN |
| Specifický impuls | 288 s |
| Doba zážehu | 77 s |
| Palivo | HTPB |
| Třetí stupeň – Zefiro 9 | |
| Tah | 260 kN |
| Specifický impuls | 296 s |
| Doba zážehu | 120 s |
| Palivo | HTPB |
| Čtvrtý stupeň – AVUM | |
| Tah | 2,42 kN |
| Specifický impuls | 316 s |
| Doba zážehu | 667 s |
| Palivo | UDMH/N2O4 |
Raketa Vega je evropská lehká nosná raketa pro náklady s hmotností do 2100 kilogramů. Provozovatelem je společnost Arianespace, která zajišťuje starty z kosmodromu Kourou ve Francouzské Guyaně.
Raketa je určena pro vynášení malých vědeckých družic vypouštěných na nízkou nebo polární dráhu. Raketa je čtyřstupňová, přičemž první tři stupně jsou poháněny tuhými pohonnými látkami. Čtvrtý stupeň je vybaven jedním motorem na kapalné pohonné látky, který spaluje asymetrický dimethylhydrazin a oxid dusičitý (N2O4).
Vývoj Vegy započal roku 1998, kdy se projekt lehkého nosiče Italské kosmické agentury (ASI) stal mezinárodním projektem pod dohledem ESA. Vývoj z 60 % financovala Evropská kosmická agentura, z 25 % Francie.[1] Na projektu se podílely i Belgie, Francie, Itálie, Nizozemsko, Španělsko, Švédsko a Švýcarsko.[2] První start proběhl 13. února 2012.
Vývoj a popis stupňů[editovat | editovat zdroj]
Jako první byl postaven a otestován třetí stupeň nazývaný Zefiro 9. První testovací zážeh proběhl 20. prosince 2005 na italské raketové základně Salto di Quirra a byl úspěšný.[3] Druhý test proběhl 28. března 2007 a během zážehu došlo k poklesu tlaku ve spalovací komoře a tím ke snížení tahu a prodloužení doby hoření.[4] Příčiny tohoto jevu nebyly zveřejněny. Další test vylepšeného stupně s novou tryskou se uskutečnil 23. října 2008 a dopadl úspěšně.[5] Poslední test proběhl 30. dubna 2009 a stupeň byl prohlášen za odzkoušený a připravený k provozu.[6]
Druhý stupeň zvaný Zefiro 23 byl poprvé zažehnut na základně Salto di Quirra 26. června 2006.[7] První test byl úspěšný a 27. března 2008 byl proveden druhý úspěšný testovací zážeh, po němž byl stupeň prohlášen za způsobilý.[8] Plášť druhého stupně je zhotoven z vinutého uhlíkového kompozitu CFRP a tryska je vyrobena z uhlík-uhlíkového laminátu.
První stupeň P80 je velmi podobné konstrukce jako Zefiro 23. Tryska je ovladatelná elektro-mechanickým systémem pro směrování tahu a řízení letu. První testovací zážeh proběhl na Guyanském kosmickém centru 30. listopadu 2006 a byl úspěšný.[9] Druhý zážeh proběhl 4. prosince 2007 a motor pracoval 111 sekund a produkoval tah 190 tun.[10]
Čtvrtý stupeň se nazývá AVUM (Attitude Vernier Upper Module) a je složen z pohonného a avionického modulu. AVUM slouží pro konečné navedení na oběžnou dráhu. Motor pracuje na principu přetlakového cyklu a spaluje asymetrický dimethylhydrazin a oxid dusičitý (N2O4). Zajímavou, v dnešní době však zároveň nezbytnou funkcí je možnost návratu tohoto modulu do atmosféry, kde bezpečně shoří. Díky této funkci je prakticky eliminováno nebezpečí srážky s vesmírným smetím a tedy jeho znehodnocování a zvyšování nebezpečnosti. Funguje na podobném principu, jako např. návratové kapsle – využívá trysek studeného vzduchu (každá o tahu 50 N), uložených ve dvou oddílech po třech.[11]
| První stupeň | Druhý stupeň | Třetí stupeň | Čtvrtý stupeň | |
|---|---|---|---|---|
| Označení | P80 | Zefiro 23 | Zefiro 9 | AVUM |
| Výška | 10,5 m | 7,5 m | 3,85 m | 1,74 m |
| Průměr | 3 m | 1,9 m | 1,9 m | 1,9 m |
| Hmotnost paliva | 88 t | 23,9 t | 10,1 t | 0,55 t |
| Maximální tah | 3040 kN | 1200 kN | 213 kN | 2,45 kN |
| Expanzní poměr trysky | 16 | 25 | 56 | - |
| Doba zážehu | 107 s | 71 s | 117 s | 315 s |
Dispenser[editovat | editovat zdroj]
Brněnská firma S.A.B. Aerospace vyvíjí novou plošinu pro raketu Vega, která namísto dřívějších 4 satelitů jich může vynést několik desítek. Plošina se jmenuje "Dispenser". První let dispenzru proběhl v září roku 2020.[12]
Provoz[editovat | editovat zdroj]
První start rakety Vega proběhl z kosmodromu Kourou 13. února 2012 v 10:00 GMT.[13] Raketa vynesla devět družic – LARES (LAser RElativity Satellite) italské kosmické agentury ASI, ALMASat-1 Boloňské univerzity a sedm nanosatelitů evropských univerzit – italské e-St@r a UniCubeSat GG, rumunský Goliat, maďarský MaSat-1, polský PW-Sat, francouzský Robusta a španělský Xatcobeo.[14] Maďarská, polská a rumunská družice se staly prvními družicemi dotyčných zemí.[15]
11. únor 2015 vyslala Vega k testovacímu suborbitálnímu letu zařízení IXV, první prototyp evropského raketoplánu (vztlakového tělesa). Let skončil úspěšně přistáním na hladinu Tichého oceánu.[16]
| Let číslo | Datum startu
(UTC) |
Náklad | Trajektorie | Výsledek |
|---|---|---|---|---|
| VV01 | 13. února 2012
10:00:00 |
LARES
ALMASat-1 e-st@r Goliat MaSat-1 PW-Sat ROBUSTA UniCubeSat-GG Xatcobeo |
LEO | Úspěch |
| VV02 | 7. května 2013
02:06:31 |
PROBA-V
VNREDSat 1A ESTCube-1 |
SSO | Úspěch |
| VV03 | 30. dubna 2014
01:35:15 |
KazEOSat 1 | SSO | Úspěch |
| VV04 | 11. února 2015
13:40:00 |
IXV | Suborbitální | Úspěch |
| VV05 | 23. června 2015
01:51:58 |
Sentinel-2A | SSO | Úspěch |
| VV06 | 3. prosince 2015
04:04:00 |
LISA Pathfinder | Librační bod L1 | Úspěch |
| VV07 | 16. září 2016
01:43:35 |
PeruSat-1
SkySat 4-7 |
SSO | Úspěch |
| VV08 | 5. prosince 2016
13:51:44 |
Göktürk-1A | SSO | Úspěch |
| VV09 | 7. března 2017
01:49:24 |
Sentinel-2B | SSO | Úspěch |
| VV10 | 2. srpna 2017
01:58:33 |
OPSAT-3000
VENµS |
SSO | Úspěch |
| VV11 | 8. listopadu 2017
01:42:31 |
Mohammed VI-A (MN35-13A) | SSO | Úspěch |
| VV12 | 22. srpna 2018
21:20:09 |
ADM-Aeolus | SSO | Úspěch |
| VV13 | 21. září 2018
01:42:31 |
Mohammed VI-B (MN35-13B) | SSO | Úspěch |
| VV14 | 22. března 2020
01:50:35 |
PRISMA | SSO | Úspěch |
| VV15 | 11. července 2019
01:53 |
Falcon Eye 1 | SSO | Neúspěch |
| VV16 | 3. září 2020
01:51:10 |
SSMS PoC 1 (53 družic) | SSO | Úspěch |
| VV17 | 17. listopadu 2020
01:52:20 |
SEOSat-Ingenio
TARANIS |
SSO | Neúspěch |
| VV18 | 29. dubna 2021 | Pléiades-Neo 3 | SSO | Úspěch |
| VV19 | 17. srpna 2021 | Pléiades-Neo 4 | SSO | Úspěch |
| VV20 | 16. listopadu 2021 | CERES 1/2/3 | SSO | Úspěch |
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Horní stupeň AVUM rakety Vega. -
Sestavování rakety Vega. -
Raketa Vega na startovací rampě. -
Raketa Vega na startovací rampě.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Srovnatelné nosiče[editovat | editovat zdroj]
- Naro-1 — Jihokorejský nosič
- Dlouhý pochod 2C — nosič Čínské lidové republiky
- Minotaur – Americký nosič na tuhá paliva
- Rokot – Ruský nosič konvertovaný z rakety dlouhého doletu
- PSLV – lehký indický nosič
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Vega (rocket) na anglické Wikipedii a List of Vega launches na anglické Wikipedii.
- ↑ SVITAK, Amy. Vega Launcher Targets Government Market [online]. Aviation week, 2012-2-6 [cit. 2012-02-20]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
- ↑ ESA. Vega [online]. Rev. 2012-1-24 [cit. 2012-02-20]. Kapitola Organisation. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-18. (anglicky)
- ↑ http://www.esa.int/esaCP/SEMNL68A9HE_index_0.html
- ↑ http://www.esa.int/esaCP/SEMCVFT4LZE_index_0.html
- ↑ http://www.esa.int/esaCP/SEM0KERTKMF_index_1.html
- ↑ http://www.esa.int/esaCP/SEM688BNJTF_index_0.html
- ↑ http://www.esa.int/esaCP/SEMH4REFWOE_Expanding_0.html
- ↑ http://www.esa.int/esaCP/SEMSEBR03EF_index_0.html
- ↑ Archivovaná kopie. www.esa.int [online]. [cit. 2009-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-06-30.
- ↑ Archivovaná kopie. www.esa.int [online]. [cit. 2009-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-06-30.
- ↑ Archivovaná kopie. www.aviogroup.com [online]. [cit. 21-12-2009]. Dostupné v archivu pořízeném dne 30-06-2012.
- ↑ Vega | SSMS n°1 PoC. nextspaceflight.com [online]. [cit. 2021-03-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ESA. ESA’s new Vega launcher scores success on maiden flight [online]. 2012-2-13 [cit. 2012-02-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-12. (anglicky)
- ↑ ESA. Vega set for its inaugural flight [online]. 2012-2-3 [cit. 2012-02-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PŘIBYL, Tomáš. Střední a východní Evropa díky malým družicím přepsala historii [online]. Praha: Odbor kosmických technologií a družicových systémů Ministerstva dopravy ČR, 2012-2-15 [cit. 2012-02-20]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ Evropa vyzkoušela miniraketoplán. Startoval se zpožděním a přistál do moře. iDnes.cz [online]. 2015-02-11 [cit. 2015-02-11]. Roč. 2015. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vega na Wikimedia Commons - GRÜN, Marcel. Z Jižní Ameriky dnes poprvé odstartovala nejlevnější evropská raketa Vega. Technet.cz [online]. 2012-2-13 [cit. 2012-2-20]. Dostupné online.
- PŘIBYL, Tomáš. Vega je připravena na úvodní start [online]. Praha: Odbor kosmických technologií a družicových systémů Ministerstva dopravy ČR, 2012-2-6 [cit. 2012-02-20]. Se zmínkou o účasti českého dodavatele na projektu. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
