Veš šatní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Veš šatní je bezkřídlý druh hmyzu ze skupiny vší. Žije v prádlu a obuvi. Člověka vyhledává jen kvůli potravě. Bez jídla vydrží maximálně 4–7 dní. Přenáší skvrnitý tyfus, zákopovou horečku a návratnou horečku.

Wikipedie:Jak číst taxobox Veš šatní

Veš šatní
Veš šatní
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: členovci (Arthropoda)
Podkmen: vzdušnicovci (Tracheata)
Třída: hmyz (Insecta)
Podtřída: křídlatí (Pterygota)
Řád: vši a všenky (Phthiraptera)
Podřád: vši (Anoplura)
Čeleď: Pediculidae
Rod: veš (Pediculus)
Druh: Pediculus humanus

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Veš šatní (Pediculus humanus, syn. P. corporis) z čeledi Pediculidae řadíme spolu se nejznámějšími vší muňkou (Phthirus pubis) jindy nazývanou jako filcka, vší prasečí (Haematopinus suis), vší hovězího dobytka (Linognathus vituli) a nejčastější vší dětskou (Pedivulus capitis) do podřádu vši (Anoplura). Ten spolu s podřádem všenky (Mallophaga) spadá pod řád vši a všenky (Phthiraptera).

Morfologie[editovat | editovat zdroj]

Dospělec[editovat | editovat zdroj]

Vši šatní mají 2-4 mm dlouhé tělo, vždy delší než širší a dorzoventrálně (od zad k břichu) zploštělé. Hlava je vždy užší než hruď a zadeček je velmi široký. Celkově jsou větší a zavalitější než vši dětské. Tyto rozdíly se ovšem smývají neustálým křížením těchto dvou rodů. Samička měří kolem 5 mm, sameček kolem 4 mm. Hlava je rovnoběžně s osou těla a s ústním ústrojím směřujícím dopředu. Oči jsou redukované nebo úplně chybí a nachází se za bázemi tří, až pěti-článkových tykadel, která jsou na posledních článcích hustě inervovaná Samičky mají první článek vždy o něco kratší. Ústní otvor sestává z věnce malých háčků sloužících k přichycení při sání a je lokalizován na vychlípitelném haustelu. Ústní orgány, které jsou tvořeny čtyři bodci obalenými rourkovitou pochvou, nejsou spojeny s trávicí trubicí. Jednotlivé články těla jsou ochlupené a pevně srostlé a po jejich stranách se nachází několik stigmat. Na břiše pak můžeme najít tzv. sternální destičku, díky které poznáme, o jaký druh se jedná. Zadeček je složen z devíti viditelných článků. Poslední článek je u samců zaoblený, u samiček pro usnadnění páření dvoulaločný. Pářící orgán nazýváme edeagus – u samiček pak ústí ve dva vaječníky složený z pěti rourkovitých ovariol, u samce pak v párové semeníky. Nohy jsou tvořené holení a jediným chodidlovým článkem s pohyblivým drápkem. Při pohybu veš sevře chlup či vlas hostitele mezi výběžek holeně a drápek. Odstín každého druhu vší je téměř individuální, přičemž tmavší vši se obvykle nachází u lidí s tmavší pletí.

Vajíčko[editovat | editovat zdroj]

Hnidy jsou 0,8 -1 mm dlouhé a 0,3 mm široké a na horním pólu opatřené víčkem - operculem. Na něm se nachází tzv. aeropyly, totiž póry nezbytné k výživě embrya. Podle jejich tvaru a vzhledu jsme schopni určit, o jaký druh vši se jedná. Po vylíhnutí nymfy se vajíčka zbarví do bíla a zůstávají přilepená na vláknech.

Parazitismus[editovat | editovat zdroj]

Všechny druhy vší jsou výhradními ektoparazity savců a ptáků. Na lidech pak parazitují druhy dva a to Phthirus a Pediculus (tento má pak dvě formy). Veš šatní se zdržuje především na vláknech oblečení. Přímý kontakt s hostitelem vyhledává pouze v případě nutnosti sání krve.

Přenos a hostitelská specifita[editovat | editovat zdroj]

Vši se přenáší pouhým kontaktem hostitelů, nemusí dojít ani k dotyku a parazit přeskočí z jednoho hostitele na druhého. K přenosu může také dojít při půjčování hygienických pomůcek jako je kartáč, hřeben, ručník, či při sdílení místa na spaní, kdy hostitel přichází do přímého kontaktu s podložkou, kde se mohou vyskytovat živí dospělí jedinci. Tento parazit je vysoce specifický – nenajdeme jej tudíž na žádném jiném zástupci než na člověku, kde se specializuje na určité oblasti výskytu (spodní prádlo, ramena apod.).

Rozmnožování a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Životní cyklus vši šatní se označuje jako jednoduchý a trvá kolem 40 dní. Dospělci se rozmnožují krátce po svém vylíhnutí a následně i v celém zbytku života. K páření dochází na hostiteli a je iniciováno samečkem, který se vtiskne pod samičku a vystaví edeagus proti samičce a následně uvolní sperma, které oplodní vajíčka. 24 hodin po spáření dochází ke kladení shluku vajíček na jednotlivá vlákna oblečení či do švů, ojediněle také na vlasy. Samička vyprodukuje každý den kolem 5 - 14 vajíček (hnid). Za celý život je jich schopná naklást až 300. Ideální teplota pro jejich vývoj je 32- 35˚C, při které se po šesti dnech vylíhnou cca 1 mm veliké nymfy značně připomínající dospělé jedince. Teplota je v této části vývoje velice důležitým parametrem – dojde-li k poklesu pod 22˚C, vývoj se zastaví a může stagnovat až 35 dní. Nymfy (larvy) se po 7 – 10 dnech a dvou dalších svlékáních, při kterých se vyvíjí do dalších dvou larválních stádií, vyvinou v dospělého jedince. Celý tento cyklus tráví kvůli dostatku potravy v blízkosti svého hostitele a jsou pro něj nezbytné symbiotické bakterie a houby, které se nacházejí ve speciálních orgánech – mycetomech – v blízkosti vaječníků. Populace složená pouze ze vší šatních je však velmi ojedinělá – velmi často se kříží se vší dětskou a tyto populace se tedy překrývají.

Význam pro člověka[editovat | editovat zdroj]

Veš šatní, stejně jako veš dětská, napadá člověka, ale jako jediná je vektorem pro různá vážná onemocnění jako je skvrnitý tyfus (neboli skvrnivka epidemická), zákopová horečka (Volyňská horečka) a návratná horečka.

Skvrnitý tyfus[editovat | editovat zdroj]

Skvrnitý tyfus

Toto onemocnění je způsobeno obligátním nitrobuněčným parazitem Rickettsia prowazekii. Je přenosné pouze z člověka na člověka pomocí patogenů přítomných ve výkalech vší šatních. Tyto patogeny, které jsou infekční až tři měsíce, jsou buď vdechnuty, nebo se dostanou do kontaktu s otevřenou ránou a tím pak do krevního oběhu. obrázek = Epidemic typhus Burundi.jpg

Zákopová horečka[editovat | editovat zdroj]

Onemocnění způsobené bakterií Rochalimaea quintana je přenášeno velice podobně jako tyfus.

Návratná horečka[editovat | editovat zdroj]

Horečka způsobená bakterií Borrelia recurrentis se na rozdíl od předchozích dvou onemocnění přenáší především vylitím celého obsahu těla při rozdrcení vší mezi prsty či zuby a následným kontaktem s otevřenou ránou či vlhkou sliznicí (např. ústa).

Při silném napadení vší šatní se objevuje tzv. morbus errora, kdy pokožka v oblasti výskytu vší velmi ztmavne.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Latinské pojmenování Pthiraptera pochází ze třech řeckých slov: phtheir = veš, a = ne, pteron = křídlo, tedy v přesném překladu bezkřídlá veš. Vši obecně velice formovaly dějiny lidstva, jelikož hrají velikou roli jakožto vektory pro tyfus, zákopovou a návratnou horečku. Tyto nemoci, stejně jako vši, pak doprovázely celé populace za zhoršených hygienických podmínek a to například při světových válkách, kdy se odhaduje, že v Evropě zahynulo více vojáků na skvrnitý tyfus než na válečná zranění. V dnešní době jsou tyto nemoci omezeny, díky zlepšení a udržování hygienických podmínek, především na rozvojové země. Tento rod se podle všech informací vyvinul zhruba před 50 000 lety ze vši dětské, a to především díky evoluci člověka, který se tou dobou začal více oblékat. Došlo tedy k přesunu vší z hlavy na oblečení.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MARQUARDT, William C a B KONDRATIEFF. Biology of disease vectors. 2nd ed. Burlington, MA: Elsevier Academic Press, c2005, xxiii, 785 p. Učebnice pro vysoké školy (Státní pedagogické nakladatelství). ISBN 978-012-4732-766
  • VOLF, Petr a Petr HORÁK. Paraziti a jejich biologie. Vyd. 1. Praha: Triton, 2007, 318 s. Učebnice pro vysoké školy (Státní pedagogické nakladatelství). ISBN 978-807-3870-089
  • RYŠAVÝ, Bohumil. Základy parazitologie. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989, 215 s. Učebnice pro vysoké školy (Státní pedagogické nakladatelství). ISBN 80-042-0864-9
  • MEHLHORN, Heinz. Encyclopedia of parasitology. 3rd. ed. New York: Springer, 2008, 2 v. ISBN 978-354-0489-948