Vačice vydří
 Vačice vydří | |
|---|---|
 Vačice vydří (Chironectes minimus) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Podtřída | živorodí (Theria) |
| Nadřád | vačnatci (Marsupialia) |
| Řád | vačice (Didelphimorphia) |
| Čeleď | vačicovití (Didelphidae) |
| Podčeleď | vačice pravé (Didelphinae) |
| Rod | Chironectes Illiger, 1811 |
| Binomické jméno | |
| Chironectes minimus Zimmermann, 1780 | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vačice vydří (Chironectes minimus) je výhradním druhem monotypického rodu Chironectes. Je jediným žijícím vačnatcem s vyvinutým vakem u obou pohlaví.[2] Ve starší literatuře (např. Brehmův Život zvířat) byla uváděna pod zastaralým českým jménem vydrovec krysí nebo pod domorodým názvem japok, přejatým z indiánského jazyka Guaraní.
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Tento vačnatec obývá biotopy nacházející se poblíž pobřeží sladkovodních jezer a vodních toků od Mexika v Severní Americe přes celou Střední Ameriku až po Argentinu v Jižní Americe, včetně ostrovů Trinidad a Tobago v Karibiku. Žije v hustě zalesněných tropických nebo subtropických oblastech od nížin až do výšek okolo 1800 m n. m.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Noční vodomilný vačnatec je na hřbetě hnědé barvy, která postupně přechází přes hnědě šedou na bocích až po šedou na břiše. Do charakteristického zbarvení patří dále bílý pruh nad očima a pod spodní čelisti. Černé kulaté uši má holé, středně velké načernalé oči v noci žlutě světélkují. Má velmi dobrý sluch a čich. Zvíře bývá dlouhé 30 až 40 cm a váží 0,6 až 0,8 kg. Dlouhý, válcovitý, štíhlý ocas, pouze u kořene osrstěný a zužující se ke konci, bývá delší než celé tělo. Je pohlavně dimorfní, samec je o poznání mohutnější. Na rozdíl od jiných vačic nepoužívá ocasu k uchopení při lezení, ale slouží ke kormidlování při plavání. Hmatové vousy na konci čenichu i nad očima jsou důležité orgány pro hledání kořisti i informování o blízkosti dravce. V malé tlamě má velký počet ostrých zubů.
Tato vačice je ze všech vačnatců nejlépe přizpůsobena životu v blízkosti i v samotném vodním prostředí. Má hustou, krátkou, vodu odpuzující srst, která klade při plavání malý odpor a proto dokáže plavat rychle a vytrvale. Její větší zadní končetiny používané k veslování mají mezi prsty široké plovací blány, naopak přední mají dlouhé bezsrsté prsty s drápky k zachycení kořisti. Pětiprsté končetiny jsou uzpůsobeny chůzi po měkkém terénu, na nášlapných plochách nemají tlumicí polštářky.
Dalším speciálním přizpůsobením vodnímu prostředí je u samice vodotěsně uzavíratelný břišní vak s otvorem vzadu, nosí v něm mláďata i během plavání a potápění. Obdobný vak má také samec, ten slouží jen jako ochrana pro jeho vnější pohlavní orgány a není nepropustně těsný.
Chvíle denního odpočinku tráví v malých norách blízko vodní hladiny se vstupním otvorem širokým do 10 cm nebo jen v pozemních hnízdech ukrytých mezi kořeny stromů. Je, vyjma doby páření a péče o potomstvo, vyloženě samotářským živočichem. Aby se neprozradila predátorům v blízkosti hnízda se nevyprazdňuje.
Strava[editovat | editovat zdroj]
Potrava vačice vydří je převážně masitá, základ tvoří pomalu se pohybující ryby, korýši a žáby. Mimo to se živí také vodním hmyzem a červy, včetně suchozemských měkkýšů. Úlovek zachycený zuby nebo drápy je vynesen na břeh, kde je pozřen. Zvíře přitom sedí na zadních a předními tlapkami kořist drží a zuby z ní trhá kusy. Spořádá najednou poměrně velké množství potravy. Loví výhradně v noci, nejaktivnější je v prvých hodinách po setmění. Při lovu se dobře potápí a při plavání jí z vody vyčnívají jen oči a temeno hlavy, dokáže přitom plavat rychlostí až 0,7 m/sec.
Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]
Jedná se o zvířata polygamní a promiskuitní, přitom samci někdy žijí v blízkosti samic s mláďaty. Samice přichází do říje jednou za rok a je zvláštní, že k tomu může dojít kdykoliv během roku, zřejmě zde hraje roli dostatek potravy a počasí. Protože žije samotářsky, jsou partneři upozorňováni asi feromony.
Své relativně velké hnízdící doupě si hloubí poblíž vodního toku. Vyhrabe si ho nad úrovní hladiny vody, vede k němu asi 0,6 m dlouhá chodba směřující dolů pod úhlem 45°. Vchod vedený často mezi kořeny stromů bývá dobře zamaskován bujným porostem. Doupě bývá vyloženo suchou trávou a listy, které přináší s pomocí částečně chápavého ocasu.
Samice vrhne v průměru 2 až 3 holá mláďata jen částečně vyvinutá. Přesune je do vaku na břiše, ve kterém má čtyři až pět mléčných bradavek. Mláďata se musí vyrovnávat s nedostatkem vzduchu v uzavřeném vaku při pobytu matky ve vodě. Srst jim začíná narůstat až 22. dne, oči se otevírají okolo 40. dne. Zhruba v této době se již většinou do vaku nevejdou a proto je samice odloží do doupěte a loví bez nich. Vrací se však je kojit, mláďata ještě nemají zuby, a tráví spolu veškerý čas mimo lovu. Mláďata se osamostatňují pravděpodobně v 60 dnech, pářit se jsou schopná v 10 měsících. Průměrná doba dožití se předpokládá asi 3 roky.
Taxonomie[editovat | editovat zdroj]
Druh vačice vydří vyskytující se na rozlehlém území, od Mexika po Argentinu, je tvořen čtyřmi poddruhy oddělenými od sebe zeměpisně.
- Chironectes minimus argyrodytes Dickey, 1928 – žije v S. Amrerice
- Chironectes minimus panamensis Goldman, 1914 – žije ve Stř. Americe
- Chironectes minimus minimus Zimmermann, 1780 – žije na severu J. Ameriky
- Chironectes minimus langsdorffi Boitard, 1845 – žije ve středu a na jihu J. Ameriky
Ohrožení[editovat | editovat zdroj]
Přirozených nepřátel příliš nemá, snad jen kočkovité šelmy žijící v blízkosti vody. Těm se ale úspěšně vyhýbá svým nočním způsobem života, dobrým sluchem a plachostí, v případě ohrožení uniká do vody. Není ani domorodci lovena pro jídlo nebo kožešinu. Protože žije v rozsáhlém areálu a na poměrně těžce dostupných místech nepředpokládá se její brzké ohrožení. Podle Červeného seznamu IUCN je řazena do skupiny málo dotčených živočichů (LC).
Poznámka[editovat | editovat zdroj]
Živočich je to málo prozkoumaný, znalosti o jeho sociálním životě, rozmnožování i délce života jsou uváděny jen podle několika mála jednotlivců žijících v zajetí.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
- ↑ Santoski, Teresa. Daily TWiP - “Benjamin,” the last thylacine, dies today in 1936. Nashua Telegraph [online]. 2010-09-07 [cit. 2012-04-10]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
- MCHUGH, Taylor; SMALL, Christine. Chironectes minimus [online]. University of Michigan Museum of Zoology, MI, USA, rev. 2011 [cit. 2012-04-09]. Dostupné online. (anglicky)
- Chironectes minimus [online]. Fauna Paraguay [cit. 2012-04-09]. Dostupné online. (anglicky)
- Mammal species of the World: Chironectes minimus [online]. Bucknell University, Lewisburg, PA, USA [cit. 2012-04-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-09-12. (anglicky)
- KALAFUT, Molly. Chironectes minimus [online]. Molly Kalafut, Know Your STO, rev. 05.05.2007 [cit. 2012-04-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-03-02. (anglicky)
- IUCN Red List of Threatened Species: Chironectes minimus [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2011 [cit. 2012-04-09]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu vačice vydří na Wikimedia Commons - (anglicky) Smith College Northampton, MA, USA: Vačice vydří
