Vavřinec Slavík
| Jeho Milost Vavřinec Slavík | |
|---|---|
| Sídelní kanovník litoměřické kapituly Děkan litoměřické kapituly Generální vikář litoměřické diecéze'' | |
 Portrét Vavřince Slavíka z 2. poloviny 18. století | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Diecéze | litoměřická |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | v období mezi 27. května 1718 – 26. května 1719[1] |
| Datum úmrtí | 26. května 1794 (75 let)[1] |
| Místo úmrtí | Litoměřice |
| Povolání | římskokatolický duchovní |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vavřinec Slavík uváděn též jako Laurencius Slavík či Laurent Slawik, (v období mezi 27. května 1718 – 26. května 1719[1] — 26. května 1794 Litoměřice[2]) byl český římskokatolický duchovní, sídelní kanovník Katedrální kapituly u sv. Štěpána v Litoměřicích.
Život[editovat | editovat zdroj]
Katolický kněz vysvěcený před 25. rokem svého věku,[1] nejbližší spolupracovník 6. litoměřického biskupa Emanuela Arnošta Valdštejna. Postupně byl jeho sekretář, generální vikář, kanovník od roku 1763 a od roku 1775 děkan litoměřické kapituly. Jako knihovník, heraldik, historik[3] a diplomatik psal o dějinách litoměřického proboštství a sepsal i životopis biskupa Valdštejna. Blízkým spolupracovníkem mu byl oficiál konzistoře kanovník František Piller. V úřadu generálního vikáře a kapitulního děkana vydržel až do příchodu 7. litoměřického biskupa po smrti Valdštejna. Nový biskup Ferdinand Kindermann přijel na intronizaci 10. října 1790. V katedrále ho vítal Vavřinec Slavík v latinském jazyce. Vědělo se, že nový biskup je josefinista a svobodný zednář, k čemuž měl Slavík značný odstup. Na jeho uvítání Kindermann odpověděl německy,[4] což je považováno za jeden z prvních oficiálních dokladů rostoucího národnostního napětí v Čechách.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d Údaj z pohřebního erbovního štítu: Laurent: Slawik. Ca: Eccl: D. Vic: Spir. Gen: et Offici: – obyt Die 26. May Ao. 1794 – Æ: 75. Sac: Iub:
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti Litoměřice
- ↑ Státní oblastní archiv Litoměřice, BA, Schlenzova sbírka, sign. II/1,2
- ↑ poznámky v publikaci Františka Antonína Steinského (1752-1816)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PETERA Václav: Géniové církve a vlasti, Rkp. uložený v Centrální katolická knihovně KTF UK v Praze, Praha 1964.
- ŇUHLÍČEK J. a kol., Průvodce po archivních fondech III, Praha 1972, s. 71-72.
- MACEK Jaroslav: Biskupství litoměřické, Karmelitánské nakladatelství : Kostelní Vydří, 2005, ISBN 80-7192-978-6, s. 68.
- KRÁLÍKOVÁ Eva: Emanuel Arnošt z Valdštejna a jeho deníkové zápisky z léta roku 1742, in KUBEŠ Jiří: Vyšší šlechta v českých zemích v období baroka (1650-1750), Pardubice 2007.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vavřinec Slavík na Wikimedia Commons - Železnobrodské pašijové hry v roce 1791
- Část rukopisného seznamu kanovníků litoměřické kapituly Archivováno 23. 9. 2015 na Wayback Machine.
| Předchůdce: Jan Ignác Jarschel |
|
Děkan litoměřické kapituly 1775 – 1794 |
|
Nástupce: Josef František Hurdálek |
| Předchůdce: Jan Ignác Jarschel |
|
Generální vikář litoměřické diecéze 1772 – 1794 |
|
Nástupce: Josef František Hurdálek |