Vasilij Vladimírovič Petrov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vasilij Vladimírovič Petrov
lept (před r. 1834)
lept (před r. 1834)
Narození 19. července 1761
Ruské impérium Obojan, Ruské impérium
Úmrtí 15. srpna 1834
Ruské impérium Petrohrad, Ruské impérium
Národnost ruská
Obor fyzika, chemie
Známý díky objevu elektrického oblouku

Vasilij Vladimírovič Petrov (rusky: Васи́лий Влади́мирович Петро́в; 19. července 1761 Obojan15. srpna 1834 Petrohrad) byl ruským fyzikem, chemikem a členem Akademie věd v Petrohradě.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 19. července 1761 v obci Obojan (asi 60 km jižně od Kursku) v rodině kněze. Své studium na Charkovském kolegiu ukončil roku 1785, dál pokračoval na pedagogickém gymnáziu v Petrohradě. V letech 1788 až 1791 učil na báňské škole v Barnaul (Altaj) fyziku, matematiku, latinu a ruštinu. Následujících šest let vyučoval na Izmajlovské kadetce a na Hlavní lékařské škole. V roce 1795 byl jmenován mimořádným profesorem a o pět let později profesorem na Lékařsko-chirurgické akademii. Tam založil katedru fyziky, kde se začal věnovat studiu a základnímu výzkumu v oborech fyzikální chemie, elektrostatiky a galvanických článků.

Finanční těžkosti v posledních pětadvaceti letech jeho života, vedly k poklesu jeho vědecko-výzkumné aktivity. To se nakonec podepsalo i na jeho zdraví. Zemřel 15. srpna 1834 v Petrohradě.[1]

Vědecko-výzkumná činnost[editovat | editovat zdroj]

Zaměřil se na potvrzení a využití Lavoisierovy teorie hoření.[2] Zabýval se experimenty spalování organických i anorganických látek ve vakuu a plynech nepodporujících hoření, např. oxidu uhličitém, oxidu siřičitém, chlorovidíku. Prokázal, že látky mohou hořet bez vzduchu, ale za přítomnosti kyslíku.[1]

Další oblastí jeho zájmu byly experimenty s galvanickými články, baterií s 2100 měděnými a zinkovými prvky. Zkoumal možnosti izolace elektrických vodičů a elektrolýzu oxidů kovů mědi, zinku, olova, cínu, rtuti v roztoku vody, alkoholu, rostlinném oleji. Na základě těchto experimentů se mu podařilo popsat v roce 1803 hoření stabilního elektrického oblouku mezi dvěma měděnými elektrodami a naznačit možnosti elektrického oblouku jako umělého osvětlení.[1]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 1802 se stal korespondenčním, o sedm let později mimořádným a v roce 1815 řádným členem Akademie věd v Petrohradě. Byl zvolen čestným členem Erlangenské fyzikální a lékařské společnosti (1810) a univerzity ve Vilniusu (1829).[1]

Publikace[editovat | editovat zdroj]

  • Собрание физико-химических новых опытов и наблюдений, (tj. Sbírka nových fyzikálně-chemických experimentů a pozorování) – 1801[1][2]
  • Teoretický výzkum Akademie věd v Petrohradě – 1801[1]
  • Известие о гальвани-вольтовских опытах (tj. Novinky o galvano-voltaických experimentech) – 1803[1]
  • Новые электрические опыты (tj. Nové elektrické pokusy) – 1804

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Петров, Василий Владимирович na ruské Wikipedii a Vasily Vladimirovich Petrov na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g LEZHNEVA, Olga A. Petrov, Vasily Vladimirovich [online]. Complete Dictionary of Scientific Biography, Encyclopedia.com, [cit. 2011-06-16]. Dostupné online. (angličtina) 
  2. a b KRITSMAN, Victor A.; HOPPE, Brigitte. The study of Lavoisier's works by Russian scientists. Revue d'histoire des sciences. 1995, roč. 48, čís. 48-1-2, s. 136. Dostupné online. ISSN 1969-6582. (angličtina) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]